HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ledový Sušec: Vyzkoušejte canyoning ve slovinském Bovci

Ledový Sušec: Vyzkoušejte canyoning ve slovinském Bovci

Bovec, to je ráj na zemi. Malé městečko, krčící se pod nejvyšší horou Slovinska Triglavem, nabízí tak pesteré sportovní vyžití v přírodě jakomálokterá evropská lokalita. Paragliding, lezení, horská kola a především splouvání nádherné řeky Soča a canyoning patří podle mého názoru k největším lákadlům.

V Bovci už jsem při různých příležitostech byl vícekrát a pokaždé pro mě bylo hlavním lákadlem pádlování na Soči. Vůbec jsem si při tom nedokázal představit, že v okolí Bovce jde podniknout něco ještě úchvatnějšího a zábavnějšího než splouvání divoké řeky, která je tak čirá, že i místní raftoví guidi své klienty pobízejí, aby pili přímo z řeky.

Má poslední cesta do zmíněného městečka na pomezí Rakouska, Slovinska a Itálie mě ovšem vyvedla z omylu. Během poslední návštěvy Bovce jsme se s přáteli rozhodli navštívit i jeden z místních kaňonů. Soutěsek vhodných k provozování canyoningu je v okolí asi osm. Do některých se můžete vydat i na vlastní pěst. Pokud vás ovšem nedoprovází někdo znalý místních podmínek, průchod soutěsky si moc neužijete – nikdy totiž předem nevíte, která tůň pod vámi je jak hluboká a jestli se do ní dá bezpečně skočit.

Potřebné vybavení

Pro seznámení s novou horskou aktivitou jsme se rozhodli k prostoupení asi nejsnazšího kaňonu Sušec. Šel s námi místní průvodce Matěj a jeho partnerka Katja, která nás hned při seznámení překvapila plynulou češtinou s roztomilým slovinským přízvukem.

V zázemí agentury fasujeme vybavení, které je pro bezpečný a pohodlný průstup kaňonem nezbytné: přilbu, neopren long john a neoprenovou bundu, neoprenové ponožky, boty a canyoningový sedací úvazek. Po půlhodinovém přesunu už stojíme na břehu říčky a dozvídáme se jak se v kaňonu chovat a co nás čeká. A pak už konečně jdeme na věc!

Ledová voda

Jakmile smočím nohy v křišťálově čisté vodě, je jasné, proč na canyoning nestačí obyčejný vodácký neopren. Voda je ledová a dalších několik hodin se v ní budeme ráchat skoro nepřetržitě. Po několika metrech chůze potokem je před námi první překážka. Hluk, který vytváří padající voda malého vodopádu, je umocněn stěnami kaňonu a chvílemi mám co dělat, abych rozumněl průvodci Matějovi, který vysvětluje, co a jak. Poučeni o správné technice skoku se jeden po druhém vrháme do tůně a plaveme po proudu do míst, kde už Katja čeká u další překážky.

To pod námi tentokrát není vodopád, ale bez nadsázky tobogan. Voda do vápencové skály vymlela dokonale hladkou skluzavku, která je porostlá slabou vrstvou řasy. Snad záměrně, aby ještě lépe klouzala. Stačí se jen posadit na kraj skluzavky, zaklonit hlavu, dát ruce na prsa – a hurá dolů! Některé tobogany dokonce sjíždíme hlavou napřed, a to třeba i třikrát po sobě. V aquaparku bych si nikdy neužil tolik legrace jako tady v kaňonu. A navíc – kde vás nechají sjíždět tobogan po třech?

Dvanáctimetrová skluzavka

Během asi tříhodinového průstupu kaňonu musíme několikrát dno říčky opustit a vydat se po improvizované stezce zajištěné lany, abychom oblezli nebezpečné místo. Přibližně do poloviny kaňonu neměly skoky a skluzavky víc než tři metry, najednou ale stojíme u skluzavky, kde voda padá kamsi mezi skály a není vidět dno. Průvodce Matěj vysvětluje, že jsme na kraji nejdelšího toboganu. Má výšku asi šest metrů, ale prý se není čeho bát.

Nevím, jak dlouho trvalo klouzání dolů, ale už to rozhodně nebyl mžik jako v předcházejících případech a take vynoření z tůně trvalo nezanedbatelně dlouho. To nejlepší ale bylo teprve před námi! Vrcholem průstupu Sušce je asi dvanáctimetrová skluzavka, kterou ale není možné „jen tak sjet po zadku“. Katja nás proto jednoho po druhém cvakla na lano a na cestě dolů jsme byli dobržďováni. Po třech hodinách v desetistupňové vodě by nám měla být zima, jestli ale bylo někomu z naší skupiny chladněji, nedal to na sobě znát a všichni se culili od ucha k uchu.

O autorovi:

Martin Skuhravý je člen redakce a šéfredaktor webového magazínu SvetOutdooru.cz. Oblíbil si delší cesty především na východ, kde hledá klid a vysoké hory. Čas v Evropě si zpestřuje víkendy v Alpách v sedle horského kola, v kajaku a zlézáním vysokých stěn.

Zkušenosti čtenářů

Mirek

V devadesátých letech minulého století tam slovinci ještě nechodili a neměli tušení, co to canyoning je. Spadá to pod horolezectví a dá se to všude dělat i volně, nemusí se s průvodci a agenturou. Slovinci to však jako jedinní na světě nedodržují a chtějí za to platit. Sám tam jít nemohu, byť s výbavou. Jo a těch 12 m, jsme jezdili vzpřímení taky a bez lana. Hloubka je dostatečná, jen musí člověk udržet dráhu, aby padl tam, kam voda.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: