HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kreolské svatební oslavy

Kreolské svatební oslavy

Během našeho pobytu na Mauriciu jsme měli to štěstí a tu čest být naší hostitelkou pozváni na místní svatbu. Za pozvání jsme samo sebou byli rádi, těšili jsme se na poznání něčeho nového.

Svatební oslava, Mauricius

Přeci jen, to se asi jen tak někomu nepoštěstí. Už doma jsme řešili nějaký vhodný dárek, maličkost, která by potěšila a byla ryze česká. Tak jsme skončili u klasických hrníčků, přáteláčků s českým vzorem. Jestli se z nich někdy manželé napijí, skončí někde na poličce k oprašování nebo schované, to se asi nedovíme.

Později jsme se dověděli, že oficiálně už byli mladí oddání na radnici dříve. Ten den následovala zahradní slavnost u nevěsty a druhý den dopoledne byl obřad v hinduistickém chrámu a večer další zahradní párty v ženicha.

Hosté se začali scházet, dokonce i naši sousedi už byli na zahradě. Na rozdíl od našich oslav, kde se sedí u stolů, se na indické svatbě sedí jen tak na židlích, jako v kině a ke stolům se chodí jen jíst. Jídlo se připravuje v nádherných velkých hrncích na zahradě, na plynových hořácích.  Výzdoba byla udělaná umělými květinami, popíjel se alkohol i nealko, kdo si co přál a vedly se rozhovory.

Když se setmělo, postupně se scházeli ke stolu hosté k večeři. My jsme ještě netušili, co nás čeká.  Zasedli jsme ke stolu a před nás položili zelené listy, příbory nikde. V tu chvíli nám bylo jasné, že musíme jíst jako bychom zde patřili – prsty.

Čuli jsme legraci. Kolem stolu obcházela obsluha a vždy nandala naběračku salátu, naběračku ryby – ale super upravené s kari, naběračku rýže, popř. i dvě, kolik si kdo řekl.

Pro nás přespolní bylo zajímavé sledovat místní dámy, jak se prohrabávají rýži s masem a míchají ji dohromady třemi prsty, a u toho živě diskutují. Nikdy bych nevěřila, že se tak mohu najíst. Jde to. Když jsme se vrátili z Thajska, koupili jsme si hůlky a doma jíme polévku s rýžovými nudlemi v hluboké misce hůlkami.  Ovšem představa, že bych jedla bramborovou kaši prsty, to asi ne. Byl to bezva zážitek, pozorovat a napodobovat a navíc, když to šlo bez trapasů.

Ten večer se taky tancovalo. Moc jsme si přáli vidět, jak se tancuje jejich tanec Séga. Bylo to paráda. Jen takové přešlapování do rytmu, do kola, ale měl i jiné prvky, jako otočky a tak. Taková místní lidovka. Vybavilo se mi, jak jsem o tanci Séga četla. Jak černí otroci při chvíli volna nebo večer po práci takto tancovali.  Jako bych to viděla v dřívější době.

Druhý den se mělo jet do chrámu na obřad. Zvědavě jsme okukovali přípravy a lidi, kterí asistovali s přípravou. Taky jsme byli zvědaví, jak už to tak bývá, na nevěstu. Ta prý za tento den vystřídá patery šaty.

Pak se čekalo, až se sejdou-sjedou hosté, nasedli jsme do aut a jeli „kozími uličkami“ do hinduistického chrámu  na obřad. Já se samozřejmě snažila vysledovat kudy a kam jedeme. Vzhledem k tomu, že moje mapka nebyla tak obsáhlá, to zas tak snadné nebylo. Po druhé bych tam určitě nedojela, ale nebylo to asi moc daleko a jelo se východním okrajem QB. Objížděli jsme Corps de Garde z jeho severovýchodní strany. Na mapě nějaký templ mám, ale zda je to on, to už se nikdy nedovím.  Konečně jsme měli možnost vidět templ i ze vnitř, ne jen z venku. Byla to brána se zahradou, hřištěm a dvorem. Vpravo ten klasický nazdobený barevný chrám a vlevo moderní klimatizovaná budova. Dalo by se to specifikovat jako kulturní dům s mnohým zaměřením. Opět se čekalo, fotilo, připravovalo. Pódium bylo připravené pro obřad, který vedl hinduistický mnich v oranžovém hábitu. Košili si ale sundal a byl jen v kalhotách. Místo se nazdobilo kytkami, bránou, stolkem, sedačkami (nikoliv židlemi) a dalšími obřadními pomůckami, ovocem, svícemi,  apod. Nevěsta a ženich přišli ve světlé krémové barvě oděvu, vše nádherně nazdobené. Asistovali jim další rodinní příslušníci a známí. Vydedukovali jsme, že se jedná asi o provázení jejich dosavadní život zvlášť, pak poznání, spojení a následně život společný.  Byla jsem zabraná tak do filmování, aby bylo vše a dobře natočené, že jsem si ten obřad ani neužila.  Pak se nevěsta zase převlékla, fotilo se.

Ženich s nevěstou při obřadu, Mauricius

Pak se zase jelo zpět do vily a prováděly se přípravy na večerní párty. Ta se konala u ženicha. Pocházel z jihu, a párty byla v oplocené zahradě se zděnou budovou, která asi sloužila k takovým to účelům. Pak začala večerní party. V řadě stála si rodina ženicha a mnoho svatebních hostů už bylo uvnitř. Zase se sedělo jako v kině a v čele za stolem na malém pódiu měli místo manželé. Tentokrát byla nevěsta celá v bílém, jako princezna a ženich měl černý smoking.

Jeden z příbuzenstva, který se o nás staral už na zahradní párty se nás ujal i nyní. S mou angličtinou jsem si neměla šanci moc pokecat. Proběhl zase nějaký ten rituál, jako krájení dortu, přípitek. Pak chodil ženich s nevěstou po řadách mezi svatebčany a příjmali gratulace.  Při té příležitosti jsme měli konečně možnost předat malý dárek.

Celý den jsme byli svědky, jak ve vile nosili sem a tam jídlo, pamlsky, dorty. Říkali jsme si, jak ty dorty mohou vydržet, v tom horku. Dort se rozkrojil na kousky a nabízel hostům. Konečně jsme viděli, co to vlastně bylo. Chuťově super výborná buchta, třená, zalitá ještě lepším marcipánem, asi z třtinového cukru.  Opět byla večeře, na kterou se chodilo k dlouhému stolu. Večeře byla opět v jejich stylu. Listy tentokrát nebyly přírodní, ale zelený voskovaný papír.  Mohli jsme si dát i polévku a zase ne nandávalo sběračkou, kolik čeho kdo chtěl. Klasicky rýže a tuším, že dva nebo tři druhy masa.  Tentokrát jsme využili příboru.  Musím říct, že stolování na listech má své výhody. Zabalíte a vyhodíte do koše. Žádné umývání nádobí. To by mělo doma u dcery velký úspěch.

Na parketě se tancovalo, tak abychom tam pořád jen nestáli jako solné sloupy, zašli jsme si trsnout.  Už jsme se tam tak dobře necítili, takže jsme si řekli, že asi bude čas odejít. Cesta zpět přeci jen bude zajímavá. Po tmě, jízda vlevo…. Byla tma jako v pytli, a to do slova. Tedy pokud jsme jeli mimo obce.  Ve vesničkách a městech se svítilo. Kolem svištěly taxíky.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: