HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

KORONAVIRUS A CESTOVÁNÍ: Rozhovor s docentem Maďarem o nejaktuálnější situaci

KORONAVIRUS A CESTOVÁNÍ: Rozhovor s docentem Maďarem o nejaktuálnější situaci

Kam se nebát jet? Jak se chránit? A co přináší největší riziko? Na téma koronavirus a aktuální cestování jsme si povídali s docentem Rastislavem Maďarem specialistou v oborech epidemiologie, prevence a kontrole infekčních nemocí, cestovní a tropická medicína.

Lidé se v diskusních cestovatelských fórech neustále ptají, jestli mají nebo nemají někam odjet. Ptají se často i na destinace, které zatím vůbec postižené nejsou. Jak to vidíš ty? Kam jo a kam ne?

Z hlediska aktuálního vývoje epidemiologické situace považuji za lepší vyhnout se Číně, Jižní Koree, Íránu a některým oblastem severní Itálie. Při leteckém přesunu do jiných destinací by bylo lepší vyhnout se tranzitu v Hongkongu, Tchaj-wanu, Soulu, Teheránu, kdekoliv v Japonsku a v severní Itálii kvůli hrozbě karantény po příletu.

Myslím, že je tak nestraší ani případný Koronavir, ale třeba to, že vyjedou do destinace bez výskytu nemoci a za dobu jejich cesty se tam vir výrazně rozšíří a budou pak v Česku v karanténě. Může se to stát?

Vzhledem k tomu, že dnes už se nařizuje karanténa ze strany různých úřadů a zaměstnavatelů absolutně nesystémové až hystericky, může v karanténě skončit i někdo, kdo tam vůbec nepatří. Jen kvůli strachu laiků kolem. Natož když se někde situace za dobu pobytu zhorší. Cestovatel s tím v dnešní době musí počítat. Jedním z řešení je po návratu pracovat z home-office.

Jak to máš teď osobně s cestováním ty sám? Byl si na nějaké cestě a kde? Máš z cest obavy?

V únoru jsem byl v Malajsii a bylo tam naprosto úžasně. Respirátor jsem vůbec nepoužil a i díky menším davům turistů jsme si to moc užili. Až na to, že měli někteří státní úředníci nafasované roušky tam epidemii člověk prakticky nevnímal. V hotelu na Penangu nám před vydáním karty od pokoje měřili teplotu a potom ještě jednou, navíc jsme ke koronaviru museli vyplnit speciální dotazník. Na mnoha místech byla k dispozici dezinfekce na ruce, ale celkově nic zásadního, čeho by se měl člověk obávat. V polovině března letím přednášet na Nový Zéland, přes Doha v Kataru, a to je z hlediska probíhající epidemie bezpečné řešení trasy.

Když už se člověk rozhodne vycestovat, jaká by měl přijmout opatření?

Především si často dezinfikovat ruce a snažit se nebýt na vzdálenost do 2 metrů od lidí s projevy infekce dýchacích cest, tedy např. s kašlem.

Souhlasíš s rušením letů do zasažených oblastí?

Zrušení letů do vybraných oblastí je jen jedním z důležitých protiepidemických opatření. Samo osobě to za až tak moc nevyřeší. Musí se přijmout celý řad dalších komplexních kroků. Raději chvíli vydržet něco navíc, než se v cestování omezovat dlouhou dobu.

Které okamžiky jsou při cestách nejrizikovější? Pobyt na letišti? Samotný let? Nebo třeba návštěva velkých akcí?

Návštěva akcí, kde je hodně lidí z různých zemí na relativně malém prostoru. Na fotbal v severní Itálii bych teď raději nešel. Ale taky třeba noční let, kdy naším směrem může někdo opakovaně kašlat, když budeme spát a nebudeme mít možnost se tomu bránit.

Jak je to vlastně s těmi pořád dokola omílanými rouškami a respirátory? Má smysl si je třeba aspoň na dobu letu pořídit?

Právě na noční let bych v tom viděl určitou logiku. Nebo pokud do dvou metrů sedí cestující se zjevnými příznaky infekce dýchacích cest. Pokud někdo nemá roušku nebo respirátor, je možné zakrýt si ústa, nos a event i oči na spaní i jinak. Běžný šátek sice antivirový účinek nemá, ale alespoň to trochu sníží případnou infekční dávku. Chci však zdůraznit, že pravděpodobnost, že potká člověk v letadle nebo jinde na cestách nový koronavirus je minimální, mnohem menší, než že se setkáme s jinými respiračními viry. Kvůli koronaviru by se před odjezdem do zahraničí nemělo zapomínat na prevenci ostatních nemocí.

Minulý čtvrtek jsem se vracela z Kypru a značná část letadla měla roušky. V momentě servírování jídla je ale všichni svorně sundali a v klidu se najedli. Přišla tím celá jejich snaha se ochránit vniveč?

Běžné roušky nechrání ani tak osoby, které je mají, jako spíše jejich okolí před nimi. Je to ale určitá bariéra, která riziko částečně sníží. Virus se do okolí dostává hlavně kašlem a kýcháním na vzdálenost do 2 metrů, pokud někdo zakašle, když jí máme nasazenou, trochu to pomůže, samozřejmě to platí i naopak. Mnoho lidí má však na cestách roušku hlavně pro své psychické uklidnění.

Které postižené oblasti podle tebe situaci zvládají dobře a které jsou naopak hrozbou?

Nejvíce případů je stále v Číně, i když už sedmým dnem po sobě přibývá více případů v ostatních zemích než právě v Číně. Ze statistik vyplývá, že nedobře je na tom Írán. Taky Jižní Korea má hodně případů, ale ta to myslím zvládá celkem dobře, jen na to potřebuje čas. Otázkou však je, do jaké míry můžeme důvěřovat schopnosti záchytu a diagnostiky v chudých rozvojových zemích. To, že tam aktuálně nic nezachytili neznamená, že tam nemoc skutečně není.

K jaké podobné epidemii se dá aktuální situace aspoň vzdáleně připodobnit?

I když je nový koronavirus nejvíc podobný viru SARS, charakteristiky stávající epidemie jsou podobné spíše pandemii mexické chřipky z roku 2009.

Spousta lidí má také tendence už teď rušit třeba letní cesty. Má to opodstatnění? Nebo mají raději v klidu vyčkat?

K rušení letní dovolené už teď nevidím důvod, situace se do té doby může zlepšit nebo významně změnit. Oblasti, které mají problém teď mohou být bez nákazy a jinde může být novým problémem.

Ještě jednou moc děkujeme za Tvoji ochotu a čas, který je nyní velmi drahý!

Zkušenosti čtenářů

Komár

„Nejaktuálnější?“ Může být něco aktuálnějšího než to aktuální?

Adam

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný

Libor
Adam:

Plácáš nějaké konspirativní nesmysly (ty první 2 věty). Ten článek na odkazu je v mnohém zajímavý, ale jsou tam i věci vědecky nepodložené (vibrace, energie atd., což může mnohým lidem vadit, mně ani ne) nebo hloupá rada: „Pokud chceš být v životě úspěšný, šťastný, splnit si své sny a cíle, nebo se jen zbavit těchto nízkých emocí, které poškozují tvůj život, tak se musíš zbavit televize, rádia, přestat sledovat zprávy a zpravodajské weby na internetu a přestat trávit čas na sociálních sítích.“ Samozřejmě omezit nadměrné sledování je prospěšné, jak to bývá u všeho, co se přehání.
Virové epidemie jsou přirozenou součástí přírodních procesů a strkat před nimi hlavu do písku není rozumné. Zrovna tak je chybou i opačný extrém – strach a panika. Nejlepší přístup je vidět na všem i pozitivní stránky, což lze i v tomto případě (já jich tam vidím více, hlavně to, že mnozí lidé budou nucení zpomalit a snad si aspoň část z nich začne postupně uvědomovat, že konzumní způsob života s neustálým honěním se za něčím nemusí být pro ně optimální). Ostatně článek to zmiňuje: „Existuje také naučený optimismus, schopnost zaujmout pozitivní postoj k tomu, co se děje.“
Ty popisované příčiny strachu z komunikace před lidmi by platily u lidí, kteří mají zároveň strach psát své názory pod svým jménem. Nedá se tak zevšeobecňovat, každý je jiný. Je mnoho introvertů, kteří neradi mluví před lidmi (časem se to zlepšuje, když trénují, nikdy to však nebude jako u extrovertů), ale klidně píšou, případně jim vadí méně třeba nahrání rozhovoru. Tím pádem u nich neplatí „tak se bojí toho, co si o něm budou druzí myslet. Jak budou na něj reagovat, že se mu budou smát, nesouhlasit s ním, odsoudí ho a podobně.“

Libor
Libor:

Opravuju, že ta věta „Existuje také naučený optimismus, schopnost zaujmout pozitivní postoj k tomu, co se děje.“ je z jiného článku, kam jsem prokliknul.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: