HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kolik stojí Barma? Podrobný přehled o výdajích

Kolik stojí Barma? Podrobný přehled o výdajích

Chystáte se do Barmy? V aktualizovaném článku vám nastíníme přehledy cen a informaci, na kolik vás to tak vyjde.

Celkové náklady na měsíční pobyt

Měsíc přiměřeně nízkonákladového cestování po Myanmaru mě vyšel na necelých patnáct tisíc. K celkové ceně je potřeba připočítat 50 USD za elektronické vízum a případné letenky či lístky na jiný dopravní prostředek do země.

Není to na jihovýchodní Asii trochu moc?

Je. Bohužel v Myanmaru mají pro turisty značně předražené ubytování. Pokud nechcete riskovat, počítejte s průměrem 12 dolarů na osobu a noc. Ačkoliv se občas dá sehnat i levnější bydlení, někdy je jeho kvalita tak úděsná, že to za pár uspořených korun nestojí.

Další výraznou položkou, která vyvětrá vaši peněženku, je doprava. Lístky na autobus samy o sobě nejsou ve srovnání s evropskými poměry nějak předražené. Bohužel o směšných cenách, které panují například v Indii, si můžeme nechat jen zdát a především obrovské vzdálenosti dělají z přejezdů napříč Myanmarem drahého koníčka. Zde se dá výrazně ušetřit přesedláním na vlak nebo občasným autostopem. Stopaře Barmánci rádi svezou, pokud jej mají kam naložit.

Peníze jako takové

Ohledně peněz v Myanmaru koluje snad největší množství mýtů a zastaralých informací. Paradoxně proto, že situace se valem zlepšuje. Platil jsem téměř výhradně místní měnou a prakticky všude, kde je možné si vybrat mezi kyaty a dolary, je použití lokálních drobáků výhodnější.

Jeden z nejlepších kurzů pro výměnu peněz se dá najít v Mandalay na letišti. Další směnárny najdete všude tam, kde byste je očekávali, nebo vám vymění v ubytování – i když méně výhodně. Údajně se už nevyplatí měnit peníze na černém trhu.

Dolarové bankovky na výměnu nebo platbu už nemusejí být dokonale nové a neposkvrněné (byť určitou slušnou kondici by stále měly splňovat a někde vám stále přehnutou bankovku zkrátka nevezmou). Problematické jsou však takové, které jsou starší než rok vydání 2012. Nemusí je vzít vůbec, případně na ně dostanete horší kurz. Absolutní limit na rok vydání je 2006 – cokoliv staršího neuplatníte nikde.

bankomatů se dá vybrat Visou i Mastercard ve všech větších městech. Mimo ně se raději zásobte hotovostí. S platbami kartou není radno počítat. Limit na výběr z ATM (bankomatu) je 300 000 MMK. Bohužel je zatížen univerzálním poplatkem 5 000 kyatů za výběr.

Příklady cen (v kyatech)

  • Středně velká papája: 500 (nejlevnější co jsem objevil)
  • Mango: 150 (jetější) až 300 (pěkné)
  • Mangostana: 8 ks za 1000 ( může být o něco dražší, tohle byl nejlevnější nákup)
  • Malá kukuřičná placka: 100, naducanější pak 200
  • Šťáva z cukrové třtiny: 300-400 (500 už je turistická cena)
  • Džus/smoothie: 500-1000 (podle míry turistické/restaurační přirážky)
  • Malá porce polévky, nudlí a podobných věcí: 500 (hladovější jedinci spotřebují dvě porce)
  • Střední jídlo: 700 – 1000 (z takového už se člověk nají)
  • Velké nudle s masem a podobně: 1500 – 3000 (turistická cena)
  • Kari (porce masa a k tomu zelenina, rýže, polévka): 1500 – 2500
  • Krabička jídla do okénka vlaku/lodě: 1000
  • 1.5 l litru coly: 800
  • Plechovka coly, spritu jiných chlazených věcí: 1000
  • Balená voda 1,5 litru: 300 – 500 (to už je s turist. přirážkou – doporučuji smlouvat na 300)
  • Vstup do památkové zóny v Baganu: 25 000 na 4 dny.
  • Půjčovné skútru: 6000 na den
  • Ubytování: průměr cca 12-15 dolarů os/noc při sólocestě. Ve více lidech půjde možná snížit.

Ubytování

Kromě ho(s)telů s oficiálním povolením k ubytování cizinců se v v této zemi až na několik výjimek bohužel legálně nevyspíte. Kempování v přírodě a především přespávání u místních je státem zakázáno. K folkloru oficiálních ubytovacích zařízení patří snídaně v ceně. Její kvalita i pestrost bývá různorodá. Připravte se však na spoustu volských ok a banánů.

Výjimkami z výše zmíněného zákazu jsou některé trekové oblasti (stoprocentně vím o přechodu mezi Kalaw a jezerem Inle), kde je možné složit hlavu v mnohonásobně levnějších homestays (120 Kč/noc i s večeří a snídaní), kde se o mě navíc postarali jako o vlastní dítě.

Teoreticky zadarmo, i když v praxi je vhodný aspoň malý dar, mohou i turisté přespávat ve spoustě buddhistických klášterů. Tento zákonný ústupek všudypřítomnému náboženství přímo vybízí k nezapomenutelné spirituální zkušenosti, jakou je večerní sledování Jackie Chanových filmů s partou malých mníšků. Více se o problematice ubytování a zda bookovat či nebookovat dopředu rozepisuji v širším praktickém článku o cestování v Myanmaru.

Doprava

V poslední době se dopravní infrastruktura Myanmaru nebývale zlepšuje. Mnohé trasy, kde před dvěma lety byla jen prašná nápodoba silnice, dneska zdobí asfalt a autobusová flotila se modernizuje mílovými kroky. Při mé návštěvě platila tato slova o modernizaci zejména pro autobusové trasy mezi nejoblíbenějšími destinacemi. Vlaky a další prostředky stále nabízejí příjemný pohled do historie. Ke všemu je jistější připočíst nečekané potíže, značná zpoždění a obrovské vzdálenosti, což dohromady dává stále výživný trénink turistovy trpělivosti.

Bohužel autobusové a někdy i vlakové stanice bývají daleko za městem (tzv. „highway bus stations”) nebo alespoň dost mimo jeho centrum. V kombinaci s dobrým zvykem dopravců přijíždět do cílové destinace ve tři ráno jsem pravidelně prodělával solidní test nervů v dohadování s taxikáři.

Protože ví, že nějaké hromadnější (a tedy levnější) prostředky pro místní začnou jezdit až ráno a málokomu se chce v noci 10 kilometrů na hotel pěšky, šroubují ceny k mnohonásobkům. Doporučuji přesně znát vzdálenost k místu, kam chcete (přestupní stanice, ubytování …), trvat na rozumné ceně a hlavně nespěchat (nebo aspoň dobře blafovat). Čas je nejdražší nepřítel cestovatele.

Autobusové a další jízdenky se často vyplatí koupit přímo v hostelech nebo ve specializovaných stáncích. V ceně je pak i odvoz na stanici v určitý čas rovnou z místa nákupu. Kupovat lístky až na autobusáku a platit odvoz zvlášť je většinou méně výhodné.

Taxíky a sdílená taxi

Značně unaven z mnohonásobně přestřelených cen, které mi taxikáři často nabízeli, jsem od jistého kolegy převzal nekompromisní metodu, která spočívá v jakémkoliv utnutí diskuze v momentě, kdy mi šofér nabídne opravdu přemrštěnou sumu. Motorizovaných zájemců o mé peníze byl v okolí pravidelně dostatek, takže jsem se nebál, že bych se nakonec nedostal, kam potřebuji.

Po měsíčním pobytu jsem se dopočítal následujících přibližných cen:

  • Moto taxi – cca 200-300 MMK za kilometr.
  • Klasické taxi/auto – asi 300-350 MMK za kilometr.
  • Shared (většinou nějaký náklaďáček nahrazující MHD a příměstské linky) – velmi levný v relacích jako 300 – 500 MMK za sedmikilometrový přejezd a podobně. Vizte níže příměstské spoje.

Přejezd mezi autobusovými stanicemi v Yangoonu by měl vyjít maximálně na 5 000 MMK a je jedno že je noc, nebo cokoliv, co vám budou supi za volantem tvrdit.

Ceny dopravy

Dálkové spoje:

  • New Bagan – Kalaw nebo až k Inle (bus): cca 15 000 MMK, 8 hodin do Kalaw
  • Ngapali – Mrauk U (bus): 20 000 – 25 000 MMK, cca 16 hodin
  • Mrauk U – Megway bridge nebo až do Mandalay (bus): 25 000 MMK, cca 15 hodin k mostu a 20 až do cíle
  • Mandalay – Bagan (vlak): 1 800 MMK 2. třída, 2 900 1. třída, 8 hodin
  • Mawlamyine – Hpa An (bus): 4 000 MMK, 2-3 hodiny
  • Hpa An – Yangoon (bus): 10 000 MMK, 6 hodin
  • Nyaung Shwe – Mandalay (bus): 15 000 MMK
  • Mandalay – Naba která je poblíž městečka Katha (vlak): 3 000 MMK 2. třída
  • Myawady – Mawlamyine (shared taxi): 10 000 MMK

K ceně si často připočtěte ještě něco za dopravu ze vzdálené stanice do skutečného centra.

Příměstské trasy:

  • Mandalay centrum – letiště (37 km): 4 000 MMK shared taxi nebo 12 000 privátní auto (lze domluvit na hostelu a podělit se s ostatními cestovateli).
  • Naba – Katha: 1000 – 1500 MMK sdílený náklaďáček. Řidiči ale zkouší vyrazit z cizinců klidně i pět táců.
  • Thandwe – Ngapali (7 km): 300-500 MMK

Sim karta a internet

Telefonní pokrytí je překvapivě dobré. Pokud chcete být ve spojení se světem, doporučuji si data pořídit, protože wifi na hostelech je často katastrofická. Lokální operátor Telenor nabízí stránky v angličtině. Bohužel prezentovaný tarif sice vypadá pro Evropana levně, ale když ukecáte místního, aby vám SIM kartu a nějaký předplacený balíček koupil sám, můžete se dostat do úplně jiné kategorie. Za 4500 kyatů (90 Kč).

Jídlo

Ukázkové ceny za různé typy jídla najdete výše. K nim bych rád dodal pár podstatných informací. Na ceny všeho se ptejte předem. Na tržišti se vyplatí smlouvat. Hlavně v turističtějších oblastech budou chtít několikanásobně více i za ovoce a podobně.

Jídlo je na rozdíl od ubytování a dopravy typicky asijsky levné. Bohužel kvalita pouliční kuchyně dost kolísá podle oblasti. V zásadě platí, že street food v Myanmaru stojí tak málo peněz, protože je primárně dělaný s ohledem na minimální cenu.

Někdy se vyplatí jídlo v hotelové restauraci. Bývá řádově dražší (3000-4000 MMK), ale díky velikosti porce, zpestření nebo kvalitě může stát za to. Ale hodně záleží. V Northern Star v Ngapali vařili hůř než průměrně a ještě mě zkusili natáhnout. V Prince hotelu v Mrauk U jsem dostal královskou porci, ze které bychom se najedli dva. Některé hostely – zejména ty vedené cizinci – nabízejí zpestření v podobě jiné, než barmské kuchyně. Bohužel za odpovídající cenu.

V malinkých krámcích málokdy najdete více, než univerzální sušenky, nechutné želé, chipsy a nápoje. Já se obecně v jihovýchodní Asii hodně přeorientoval na ovoce (se sušenkou). Tržiště nabízejí neskutečný výběr banánů a spousty úžasného exotického ovoce v top kvalitě.

V některých větších městech (Mawlamyine, Hpa An) lze narazit na překvapivě moderní hypermarket. Výběr v něm není nějak zásadně širší, oproti tržnicím, ale něco málo navíc objevit lze. V současnosti otvírá velká spousta obchoďáků v bývalém hlavním městě – Yangoonu.

Pro přesuny hromadnou dopravou není potřeba krom malé svačinky nějaké velké zásoby řešit. Autobusy pravidelně zastavují ve specializovaných „motorestech”, kde se hromadně servíruje kari menu. Do okna vlaku nebo ze „zásobovací lodě” zajišťovaly catering spousty milých paní s krabičkami či banánovými listy naplněnými překvapivě dobrým jídlem. Ty doplňovali prodejci s vařenou kukuřicí a podobnými vychytávkami. Na cestě v Myanmaru rozhodně nelze umřít hladem.

Jakub Venglář: Věřím, že zážitky jsou to jediné, co nám nikdo (kromě Alzheimera) nemůže vzít. Proto se snažím žít tak, abych jednou, až mi sestřička s bryndáčkem přijde utřít poslintanou bradu a nohy mě stěží donesou za dveře záchodu, měl na co vzpomínat. Hory, podzemí a veškerá místa, kde je co objevovat, jsou mým přirozeným prostředím výskytu. Jsem autorem webu  Za horami.cz , kde sdílím své zkušenosti, fotky a postřehy z cest po místech, kde noha běžného turisty moc často nevkročí.

Zkušenosti čtenářů

Boženka

Děkujeme za skvělé informace.Do Barmy letíme v lednu a budou se nám hodit.

Lubomír

Díky,dobrý článek.Chystáme se v lednu 2020.Nejlepší je ,ale Váš názor na cestování,který opíšu a nechám si jej zarámovat.Dík.

abozenka
Lubomír:

Chystáme se také v lednu do Barmy.Díky.

Adam

Tak clanek by byl i dobry, kdyby byl datovany. Zrovna u Barmy nema smysl cokoliv vypisovat pokud u toho neni datum. Napriklad odstavec o ATM uz je mimo.

Libor
Adam:

Vždyť je datovaný – 30.03.2018. A co je u ATM tak mimo? Jsou už i v menších městech nebo mají vyšší limit či poplatek? Myslím, že ani jedno by nějak zásadně na věci nic neměnilo.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí