Indie.. tam jsem taky nebyl. Čas dát na frak prázdnému pasu , dokud je tam ještě klid. Taky už se těším na ta vlaková dobrodružství, místní kuchyni (ňam). Jen by mne docela zajímalo jak moc je bezpečné tam nocovat pod širým nebem, na hotely jsem nikdy nebyl, spíš baterka + širák.
Obávám se, že to je přesně příklad lidí, kteří by měli cestovat raději s cestovkou.
Porad premyslim, co vsichni minite tou vyskovou nemoci. Ja sam nejsem zadny atlet,ani moc mlady, ale jedine cim jsem byl postizen v La Paz bylo, ze se mi prvni den hure slapalo do strmych ulic. Potom jsem jeste v Potosi zkousel vystoupit na Cerro Rico a tam to same, jenom jsem musel casteji odpocivat. U jinych turistu jsem si take nevsiml nejakych potizi.
Obdobné jsme zazily ve Venezuele. Pod krkem a smerem k brichu, maceta. Oni byli dva , ma byly dve. Policie byl naprosto uzasna, nasi ubytovatele taktez. Nemyslitelne se stalo - vsechno se podarilo nam vratit. V posade nas meli radi a trochu jsem mluvila spanelsky. Ale bylo tam krasne a i kdyz jsem byla ve Venezuele okradena jeste jednou, povazuji ji za nejkrasnejsi zem kterou jsem mela moznost procestovat.
Historka je to starší (proto ty letenky), ale stále poučná :)
To vypadá velmi pěkně. Šli jste to sami nebo s doprovodem? Jak je to drahé?
Inca Trail mi připadá dnes pasé, šli jsme to v roce 97 krásně na vlastní pěst za 17USD. Dnes mi to připadá jak cirkus a po osmi letech jsem jel s jinou partou raději rovnou vlakem ještě přímo z Cuzca. Po zrušení tamních úvratí to taky přišlo o dost poezie.. Ale MP jsem slíbil někdy manželce, tak se ptám:-)
No já bych bezvlka pouzila jako spunty do uši...při troše snahy by se do ucha vešel, zbytek by mohl klidne trcet ven...muj manzel totiž strašně chrápe :-)) a já pro klidný spánek udělám cokoli..
Ke zkrocení zlé ženy
Chlapče jestli je někdo trdlo ,tak jsi to ty .
Nelíbí se mi, když emigranti tvoří komunity. Pak totiž vlastně nepatří nikam. Nejsou už příslušníci své bývalé vlasti, ale ani se neintegrovali v novém státě. Podle mne by se měli plně asimilovat do nové společnosti. Právě komunity přistěhovalců pak často dělají problémy, když se jejich zvyky neslučují se zvyky - a kolikrát i zákony - států, do nichž je nikdo nenutil se vystěhovat. Tím nemyslím zrovna Čechy v Rumunsku, ale myslím, že tím, že se přistěhovalci izolují, pak často zaostávají.