Kashan, devět tisíc let staré město, se může pochlubit zahradami postavenými tak, abyste si v nich připadali jako v ráji. Jen o pár desítek kilometrů dál leží naopak ostře střežené místo: továrna na obohacování uranu v Natanzu.
Tisíce hliněných kopulí, kam až oko dohlédne. Nad tím vším trůní tyrkysové cibule mešit a štíhlé kachlíkové minarety. Jsme na střeše krytého, kilometr dlouhého bazaru a už poněkolikáté se ujišťujeme, že nejlepší pohled na íránská města je z výšin nic netušících domů. Poklid na střeše sem tam ruší tlumený zvuk lidských hlasů, který přichází zezdola větracími otvory. Tiše jsme se vytratili a znovu zapluli do rušného života tam dole.
„Hello! How are you? Do You like Iran?“ ptá se trochu s ostychem krásná mladá dívka. Hedvábím zdobený šátek halí její hlavu jen natolik, aby mohl vyniknout pečlivě natužený účes. „Iran good?“ upřesňuje její manžel. Netuší asi, kolikrát už jsme tuto otázku slyšeli. Usmíváme se a ujišťujeme nesmírně zvědavý pár o krásách jejich nešťastné země. Nemusíme lhát.
Khan e Tabatei , Kashan, Írán
Khan e Tabatei , Kashan, Írán
Propagace zahalování, Írán
Rajská zahrada v Kashanu
Khan e Tabateije jedním z několika rezidencí z 19. století, které zde byly vystavěny bohatými kupci rozmarné Qajarské éry. Perská architektura tehdy dosáhla svého „barokního“ vrcholu. Několik desítek komnat se rozkládá kolem prostorných nádvoří. Duhové barvy skleněných vitráží hází světlo do útulných místností. Ty se otevírají tisíci okny a dveřmi do zahrady, v nichž bublá voda v kašnách a bazénech.
Jen málo měst světa se může pochlubit 9.000 lety historie. Kashan ano. Zachoval se tu zikkurat Sialk, pamatující slávu starověkého Elamu, a město stále obepínají hradby Ghal’eh Jalali, rekonstruované Seldžuky v 11. století. Město, jež měly chránit, pohltilo roku 1778 zemětřesení. Jen pár desítek let po ničivé katastrofě se už mohl Kashan znovu pochlubit nejkrásnější architekturou v Persii.
Muslimové si představují ráj jako zahradu, v níž tečou podle přesných geometrických pravidel potoky blahobytu. Voda, víno, med a mléko přitékají ze čtyř světových stran a spojují se v jedno. Šáh Abbás I. vytvořil takový nebeský obraz v kashanských zahradách Fin. Nemusíte být muslimové, abyste si tu připadali jako v ráji. Stačí ponořit nohy do chladné, tyrkysové strouhy, ulehnout na perský koberec a objednat si jehněčí kebab. Fasády domů zdobí neuvěřitelně propracované štuky s květinovým motivem, jindy se dekor třpytí malými zrcadélky. Komfort bydlení by však nebyl úplný bez skvělého systému chlazení vzduchu.
detail štukové výzdoby, Kashan, Írán
Hammam-e Sultan Mir Ahmad, Kashan, Írán
Krásná Íranka, fotografie Tomáš Jeřábek
Klimatizace po Íránsku
Írán tvoří z většiny poušť, ale díky horám se tady naštěstí najde množství pramenů. Jejich vzdálenost je často velká a hloubka pramenů může dosahovat až stovky metrů. Proto vynalezli Íránci systém podzemních kanálů, jejichž hloubení patřilo k nejlépe placeným pracím, a dodnes tvoří tato stará soustava kanátů hlavní podíl na hospodaření s pitnou vodou v zemi. Každý lepší dům má ústí kanátu pod svým domem, obecní cisterna zajišťovala spotřebu chudších obyvatel. Voda byla chlazena a zároveň ochlazovala vzduch několika badgiry, klimatizačními větracími šachtami. Tyto větrací šachty zachytávaly sebemenší vánek a přiváděly jej dolů, kde se teplý vzduch oddělil a mířil opět pryč, zatímco studenější se ochladil o studenou jímku na vodu a vstupoval do klimatizované části obydlí.
Slunce se chýlilo, celé město už netrpělivě očekávalo konec dnešního půstu. Obešli jsme kashanskou hradbu, starší než všechny nejstarší záznamy o zdejším osídlení. Pod hliněnými valy se dnes rozkládá park. Lehli jsme si na trávu stejně jako množství místních mužů i dívek, které tu v oddělených hloučcích piknikují nebo pospávají. Slunce zapadlo úplně a muezzinův hlas na sebe nenechal dlouho čekat.
Horská oáza Abyenah
Šedesát kilometrů za Kashanem leží horská oáza – vesnice, kterou už objevili íránští turisté a evropští cestovatelé, ale zatím zůstává ukryta organizovaným zájezdům. Před přibližně 1.500 lety byla postavena na úbočí skalnaté hory čelem k východu. Tady, ve 2.235 mnm je v zimě chladno, a je tedy potřeba maximalizovat množství sluníčka, které vnikne do obydlí z červenohnědého nepáleného jílu. Dvoupatrové domky jsou na sebe nalepeny tak, že se často střecha mění v terasu, uličky jsou uzounké a stinné. S barvou této osady perfektně ladí tradiční úbor místních žen. Nic si hlavu nelámou nad temnými barvami, které přikazuje íránská vláda. Jejich barevné červené květy září z bílých šatů i šátků.
A jak je to s atomovkou?
Stopli jsme starý paykán. Řidič Reza vzpomínal na vesnické tancovačky v Abyenah. Teď už se lidé scházet a bavit nesmějí. Všude vládne strach. Zastavili jsme u Natanz, kousek od vojenské základny. Tak zvanou „nádrž pro ryby“ neboli továrnu na obohacování uranu tu hlídá protiletecký bunkr s desítkou vojáků připravených okamžitě střílet.
„Tam vyrábějí atomovou bombu“, prohlásil s naprostým klidem Reza a ukázal pod zem, když viděl naše vzrušení z toho místa. „Jsem o tom přesvědčen, mnoho Íránců si to myslí. Ti nahoře jsou spojení s Al-Káidou a zeměmi zálivu. Rvou do nich naše peníze, vyrábějí na jejich obranu atomovku.“ Užasle jsme se na sebe podívali, ale neřekli nic. Reza se začal chechtat. „Opravdu!“ „To neříkají Američané, to říkáme my, Íránci. Ale neříkáme to osobě, ale o nich.“ Ukázal bezděky směrem k městu Qom, hnízdu vládní garnitury kleriků.
Loučíme se. Nezbývá než popřát Rezovi i všem těm pohostinným, zvídavým a laskavým Íráncům, aby mohli žít svobodněji a nemuseli skrývat krásu pod šátky a veselí za vysokými zdmi svých domů. Jednu důležitou věc však pro ně můžeme udělat hned – nemyslet si o nich, že jsou „všichni teroristi“.
Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování – hlavně po hornatých zemích. Téměř tři roky pracuje pro cestovatelský portál Hedvábná Stezka.
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
Hezký den Petro,
napsala jste to opravdu krásně a poeticky a naprosto to ladí i s mými zkušenostmi, i když jsou již 4 roky staré. Na některé věci se nejen že nedá zapomenout, na některé se prostě zapomenout duši nechce.
Martin
Děkuju Martine, to beru jako velkou poctu 🙂