Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Nejvyšší hora Japonska a ikonický symbol této země nese v sobě bohatou historii, kulturní dědictví a ohromující přírodní krásu. Kuželovitý tvar aktivního stratovulkánu se tyčí do výšky 3776 metrů nad mořem.
Jednodenní výšlap si můžete střihnout po některé ze čtyř možných cest. Nejdelší je zelená Gotemba a nejpopulárnější oranžová Yoshida. My se vydali na Fudži v rámci svatební cesty a vyšlápli jsme po modré desetikilometrové trase Fujinomiya nahoru a po červené Subashiri dolů. K hoře jsme jeli stopem – lidé jsou tu milí a stop jde velice dobře. Pro vyznavače hromadné dopravy je možné jet z Narity i Hanedy na Šindžuku v Tokiu a odtud Fujikyuko Line až do města Fujiyoshida. Z Fujiyoshidy už jedou autobusy. Aby se člověk stihl dostat na vrchol při východu slunce, musí vyrazit kolem půlnoci, klidně i o hodinku dříve, s čelovkou. Běžně se vyráží kolem páté ráno.
Na cestu vzhůru je ideální měsíc červenec a srpen, kdy neleží sníh a často svítí sluníčko. I tak to nahoře může být zrádné a foukat studený vítr. Zimní měsíce listopad až duben se doporučují pouze velmi zkušeným horalům. Mnoho tras je uzavřeno, většina sopky je pokryta ledem a občerstvení jsou zavřená. Dole u parkoviště je několik sjezdovek, ale to raději zajeďte do lyžařských center na ostrově Honšú: Hakuba, Shiga Kogen, Appi Kogen. Nebo na ostrov Hokkaidó do destinací Niseko a Rusutsu.
Hora Fudži není jen geologickým zázrakem, je také důležitým prvkem japonské kultury a náboženství. Japonci ji považují za posvátnou horu a jednu z posvátných tras. Stejně jako cesta okolo ostrova Šikoku (Šikoku Trail) a trasy v okolí Nary (Kumano Kodo), hora Fudži přitahuje dobrodruhy a náboženské poutníky, kteří hledají duchovní spojení s touto majestátní horou.
Hurá na vrchol
Spali jsme dole u parkoviště, nápisy „pozor medvědi“ nás moc nevzrušovaly a ráno jsme už byli připraveni vyrazit do pátého stanoviště. Dostopovat se nedá, po silničce jezdí místní shuttle bus (1220 jenů). V autobuse jsme dostali instruktážní video, jak máme hodně pít, bojovat s výškovou nemocí (hodně pít) a co dělat, když tento aktivní vulkán vybuchne (utíkat). Ačkoli horu Fudži obvykle pokrývá sníh a led, stále představuje reálnou sopečnou hrozbu. Historicky vybouchne přibližně každých 100 let, s posledním výbuchem v roce 1707.
Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, potápečských a dalších) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
V 7.00 přijíždíme do Fujinomiya 5th Station, odkud treky začínají. Startujeme ve výšce 2400 metrů a před námi je celkem 5 stanovišť – chaty se záchody a s občerstvením. Z počátku máme plno sil, energie a dobré nálady, cesta vypadá jednoduše, ale s každým krokem se dosažení cíle zdá těžší a těžší. První stanoviště bylo oficiálně hodinu daleko, my to šli dvě. Vylezlo sluníčko a pálilo do nás. Na cestě jsme potkali několik desítek Evropanů a tisíce Japonců. Vyrazit o víkendu tedy jednoznačně nedoporučujeme. Japonské pravidlo, že se nepředbíhá, a sen každého Japonce alespoň jednou za život vylézt nahoru malinko komplikovalo náš výstup. A kdybyste měli těžké batohy jako my, raději si je dejte do úschovny na startu trasy Yoshida a Subashini (berou pouze hotovost).
Pokračujeme po modré stezce (Fujinomiya Trail) a postupně se dostáváme do dalších táborů označených čísly 6, 7, 8, 9 a 9.5, ve kterých vždy zastavujeme, kupujeme si předraženou balenou vodu a pudinkovou koblihu. K dispozici jsou také placené toalety. Odpočíváme, fotíme, doplňujeme sílu i energii ke zdolání posledních pár set výškových metrů. Doslova krůčkem po krůčku jsme po devíti hodinách konečně tady! Na konci trasy, která měla trvat pět hodin. Stojíme na vrcholu nejvyšší hory Japonska a mojí první třítisícovky! Ach, ty výhledy do okolí, na moře, města i hory. Krása! Procházíme a fotíme si kráter sopky.
Přespat na chatě? Určitě ano
Potom rychlým krokem sestupujeme po červené trase (Subashiri Trail) směrem k úpatí hory. Tato trasa je ze všech tras nejkratší, a díky tomu také nejnavštěvovanější a nejfrekventovanější. Oproti trase modré je však o poznání jednodušší, jelikož je o dost širší a tvoří ji převážně sypký písek bez ostrých kamenů a schodů. Nejprve vede serpentýnami, kterými se dobře klesá dolů. Už se ale stmívá, část cesty jdeme potmě a v půl deváté večer klepeme na dveře v naději, že nás ještě někdo ubytuje. Z chaty vychází postarší Japonec a automaticky vytahuje telefon s překladačem. Ptáme se na dvě volná místa a pán říká, že nám spaní připraví. Platíme 15 000 jenů za 2 osoby a objednáváme si místní teplé jídlo.
Ceny se mohou lišit v závislosti na sezóně, vybavení chatky, konkrétním místě ubytování, většinou však neberou karty a nemají vodu.
Cestovatel Slávek Král po dvou cestách kolem světa stopem vyráží se svým pejskem do Japonska. To však vidí jen přes moře: přichází byrokratický boj, soud v Rusku a vyhoštění do Kazachstánu. Poté oba putují přes Střední Asii domů. Půlroční cesta, kde se nedaří vůbec nic. Vyhoštěním z Ruska to totiž nekončí a problémy se Slávkovi a jeho fence Corey lepí na paty. Japonsko si splní až o pár let později bez pejska, ale s novopečenou manželkou Niki na svatební cestě.
