HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

FOTOREPORTÁŽ: V malé ukrajinské vesničce Koločavě ležící v srdci Karpat se zastavil čas

FOTOREPORTÁŽ: V malé ukrajinské vesničce Koločavě ležící v srdci Karpat se zastavil čas

V létě 2019 jsem se vydal na západ Ukrajiny, konkrétně do vesničky Koločava, která v letech 1918 – 1938 bývala součástí Československa. Právě tady je možné najít domorodce, kteří stále mluví česky, sice trochu lámaně, ale dorozumíte se.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Místní si s turisty popovídají rádi, řeknou třeba kam jezdí pracovat do Čech nebo kde jsou jejich vnoučata. Zároveň je to místo, kde se vám bude zdát, že se zde zastavil čas. Auta značky Lada, práce na poli, životní jednoduchost.

Koločava se nachází uprostřed pohoří Karpat, které se táhne velkou částí Evropy.

Osobně jsem v pohoří ještě netrekoval, ale už na první pohled bych řekl, že to musí být skvělé a málo probádané místo turisty. Jen prý pozor na medvědy.

V Koločavě je manuální práce hlavním prostředkem, jak si vydělat peníze na živobytí. Kdo může, ten pracuje, mladí i staří.

V neděli se celá vesnička sejde v místním kostele.

Je zajímavé zamyslet se, jaké by bylo žít na takovém místě. Moderní Evropan, který je zvyklý na technologie a ruch velkoměsta, si takový život téměř nedokáže představit, včetně mě.

Po náročném dni zasloužené pivo, většinou značka Zakarpatske (ЗАКАРПАТСЬКЕ).

Když budete procházet Koločavou, můžete narazit na takovou místní verzi „sámošky“. Jde o domácnosti, které mají malý obchůdek, kde si můžete koupit například pivo, ovšem nečekejte nic vznešeného. Často u obchůdku potkáte lidi, ať už jen klábosí u piva, anebo si šli koupit něco skromného, aby si mohli uvařit.

Koločava je poměrně dlouhá, a tak je nutnost po hezké procházce vesničkou dát si české pivo a boršč. Jídlo si v Koločavě dáte v četnické stanici. Mají klasické ukrajinské pokrmy, jako je boršč nebo bramboráky. Pokud máte trochu strach z polévek, zkuste dát boršči šanci, polévky moc nemusím, ale boršč jsem si zamiloval.

Na cestě zpět do Mukačeva, nejbližšího velkého města, je velká šance zastihnout krásné západy slunce.

Tváře vesničky, promluvit si s místním obyvatelstvem je nezapomenutelný zážitek. Jsou upřímní a mají radost ze života.

Zajímavost především pro fotografy – fotografie jsem pořizoval dvěma fotoaparáty. Přes 30 let starou analogovou Prakticou MTL5 a výdobytkem moderní technologie Nikonem Z6.

Pokud vás fotoreportáž zlákala a také byste se rádi podívali do Koločavy, ideálním způsobem, jak se sem dostat, je půjčit si auto v Užgorodě či Mukačevu. Cesta z Mukačeva trvá přibližně tři hodiny, a přestože je chvílemi velice evropská, čím více se blížíte ke Koločavě, začne připomínat spíše tankodrom, a proto je potřeba jet velice opatrně, aby nedošlo k poškození vozidla.

Tomáš Šimůnek fotografuje od svých 15 let a v 18 letech, kdy jej rodiče pustili do světa a snaží se cestovat co nejvíce, nejlépe na zajímavá či málo probádaná místa. Momentálně studuje kameru na filmové škole v Písku a v budoucnosti by se chtěl věnovat cestopisům a dokumentární tvorbě.

Cesta z Mukačeva trvá přibližně tři hodiny, a přestože je chvílemi velice evropská, čím více se blížíte ke Koločavě, začne připomínat spíše tankodrom, a proto je potřeba jet velice opatrně, aby nedošlo k poškození vozidla.

Zkušenosti čtenářů

Krysakuk

Super článek!

zdeněk

JE TO VELMI POUČNÉ A ZAJÍMAVÉ DÍK

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: