HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

EXPEDICE VECTOR 5: cesta za plnými hrnci štěstí

EXPEDICE VECTOR 5: cesta za plnými hrnci štěstí

Blyde River Canyon v Jihoafrické republice, to nejsou jen fascinující vyhlídky, Gods Window a Tři rondavely. Dá se tu vyrazit i na náročné a zajímavé výlety.

Farmář Bourke vlastnil pozemky na soutoku řek Blyde a Treur. V místě, kde se jejich proudy setkaly, vyhloubily v měkké hornině obrovské skalní hrnce, kam se celé věky ukládalo kamení a písek. A protože obě řeky jsou zlatonosné, říká se, že v hrncích a kapsách se po staletí písek promýval a promýval, až ve skalách zůstalo vyrýžované čisté zlato. Farmář Bourke tak přišel k hotovému a zlato mohl zrovna nabírat lopatou.

Dnes se to jmenuje Bourke’s Luck Potholes, tedy Bourkeovy hrnce plné štěstí. A že mu, na rozdíl od většiny jiných zlatokopů, nuggety z hrnců štěstí opravdu přinesly, je vidět v nedalekém městečku Pilgrim’s Rest. Zlato Bourkemu umožnilo, kromě jiného, vybudovat na konci 19. století na řece Blyde hydroelektrárnu. Divoké zlatokopecké město uprostřed Malých Dračích hor v pustině jižní Afriky se tak mohlo pochlubit veřejným elektrickým osvětlením dřív, než ulice v Londýně…

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Little Drakensberg

Dávno nefunkční elektrárna pana Bourkea se stala naším cílem právě pro svou určitou odlehlost v Blyde River Canyonu. Výchozí bod – zlatokopecká hospoda v Pilgrim’s Restu. Dlouhá řada železných rezavých sloupů se táhla podél prašné cesty samotným srdcem Malých Dračích hor. Na vlastní túru to bylo trochu daleko, k Bourkeovým Potholes je to přes hory skoro třicet kilometrů, ale cesta přes hory je tak nádherná, že stálo za to pojmout výlet trochu velkoryse a na začátku se trochu věnovat automobilismu.

Před několika lety mě na téhle cestě zastavily brody zalité rozvodněnou řekou. Poučen, vrátil jsem se vybaven poctivým Land Roverem – který si ale svou průchodnost mohl dokazovat jen na stádech krav. Brody protentokrát zůstaly suché.

Když to nejde oficiálně, tak to půjde neoficiálně

Staré elektrické sloupy spolehlivě značily cestu Malým Drakensbergem až k Plným Hrncům Bourkeova Štěstí. Sestoupili jsme z okraje Blyde River Canyonu na soutok říček, prokličkovali přes most mezi turisty a po slepičím žebříku, zbastleném ze staré roury a několika příček zmizeli ze zorného pole hlídačů, střežících nápisy DO NOT ENTRY BEYOND THIS POINT.

Ne, že by cesta k elektrárně byla zakázaná, naopak. Vybírá se nevelký vstupní permit, ale v době naší návštěvy zrovna byla cesta z nějakých nespecifických důvodů uzavřena. Když se ale někam vydáte přes půl světa, nemůže vás to zastavit.

Vrátili jsme se k důvěrně známým sloupům s potrhanými dráty elektrického vedení. Na okraji obrovského kaňonu řeky Blyde se rozkládala rozlehlá, mírně zvlněná pláň, porostlá nevysokou trávou. Pěšina byla dobře znatelná, a i kdyby nebyla, stačilo se držet sloupů a nemohli jsme se ztratit.

Pokud se rozhodnete navštívit Jihoafrickou republiku, rozhodně musíte ochutnat i vyhlášené sušené maso. Inspirujte se: 5 nejslavnějších masitých jihoafrických jídel, které musíte vyzkoušet.

Savanou i pralesem

Asi po hodině se charakter terénu náhle změnil. Pěšina vedla přímo do zelené stěny pralesa a začala prudce klesat do údolí. Po období dešťů byla vegetace v rozpuku a země pod stromy obzvláště mazlavá. V prudkém klesání bylo brzy jedno, kdo má pohory, tenisky nebo sandály. Klouzali jsme po náznaku pěšiny stále níž, omotávali se kolem větví s ohromnými trny a vlastně jedinou příznivou okolností byl fakt, že se konečně pohybujeme ve stínu.

Bujná vegetace ale také skryla staré sloupy. Podle všecho vedly někde nad námi co možná nejpřímějším směrem, zatímco nás pěšina nutila stále výrazněji klesat až skoro na dno kaňonu a pak zase stoupat po stupních a římsách skalních stěn. Železné sloupy už dávno zmizely. Až po dlouhé době jsme jich pár objevili, různě ztracených, zřícených nebo zohýbaných v husté vegetaci.

V jednom z nejnižších bodů pěšina v bočním údolí křížila malý, vydatný potůček. No sláva! To už jsme se prodírali podél kaňonu asi tři hodiny. Taková občerstvovací stanice proto přišla vhod, zejména když jsme ji mohli použít i na zpáteční cestě.

Čas k návratu

Ale abych to neprotahoval: k elektrárně jsme nedošli. Od potoka začala stezka opět stoupat k hornímu okraji kaňonu, kde ze stromů visely jako liány husté pavučiny. Chvíli jsme se jimi s odporem prodírali a shazovali pak ze sebe pavouky, kteří dokážou do svých sítí ulovit i menšího zajíce. Když se k tomu pak přidaly přechody rozlehlých planin porostlých vysokou hustou trávou, rozhodli jsme se vrátit. Mezi námi, ono o tu elektrárnu zase tolik nešlo. Byla spíše vítaným pevným bodem v jinak těžko přístupném kaňonu řeky Blyde, než nutným cílem.

Pomalu nám začalo docházet, jak bude cesta zpátky dlouhá a v odpoledním žáru únavná. Už tak jsme, abychom se adaptovali na zdejší podnebí, záměrně porušili snad všechny zásady cestování po Africe: vyrazili jsme v poledne, bez zásob tekutin a většinou jen v kraťasech a triku. S ochrannými krémy jsme si moc hlavu nelámali a taky jsme neměli povinný permit, protože nebylo komu zaplatit. Tak snad už ani nevadilo, když jsme si po návratu k řece Blyde našli skrytou zátočinu a vykoupali se v laguně pod vodopádem, ačkoli to bylo výslovně zakázáno…

Expedici podpořily firmy Keen a Rock Point. Promítání z expedice Vector 5-project Caprivi „Idea Capriviho pruhu4.12.2014 v 19,30 v Salmovské literární kavárně (Salmovská ul. Praha 2 www.salmovska.cz). Hudebně doprovodí skupina Appaloosa, vstupné 80 Kč.

Zkušenosti čtenářů

František Červený

Dobrý den. Možná bych měl být oslněn, jako většina, ale nedá mi to, abych nenapsal. Tenhle měsíc je to totiž už podruhé, kdy žasnu nad tím, jak se dělá div ne objevitelská cesta plná dobrodružství do JAR. Tou první situací tu byl článek o měření vodopádu od jiného autora. Víte, považuji to za urážku lidí, kteří na tomhle serveru hledají seriózní informace. Dračí hory znám moc dobře. Jezdím sem už šest let dvakrát ročně a v nedalekém Graskopu mám přátele, takže asi pochopíte, že přečíst si tu o tom, jak podnikáte dobrodružnou výpravu kaňonem po pralese ve chvíli, kdy vím, že tahle trasa je klasickou turistickou trasou Belvedere Day Walk, po které se ročně vydávají stovky lidí, mě opravdu pobavilo. Na druhou stranu jsme smutný z toho, že se v ČR může každá takováhle dovolená vydávat za expedici, jen proto, že je to na druhé straně světa a už vůbec nechápu, jak se pod něco takového mohou podepsat ještě sponzoři. Tady už pochybuji o zdravém rozumu. V JAR potkávám spoustu Čechů a je to dobře, není to exotický prales ani divočina. Je to Anglie na africkém kontinentu s miliony turistů ročně. Vážím si všech, kteří sem jezdí z lásky k Africe a nedělají z toho podobnou nafouknutou bublinu plnou ničeho. František Červený (www.poafrice.com)

jan šťovíček

Dobrý den, pane Červený, cílem článku není oslnit, ale informovat. Informovat o geograficko-historických souvislostech a především upozornit, že se u Bourke’s Potholes dá podniknout víc, než se podívat do soutěsky. Aby pak nelitovali, že nemají víc času (jako já při první návštěvě). Podle mého názoru jsou Potholes obecně nedoceněné, a proto se snažím ukázat lidem, co se tam vydají poprvé a nejspíš za život jednou, že Blyde River Canyon může být zajímavější, než jsou pasivní vyhlídky na Tři Rondavely a God Windows. Ale to budu těžko vysvětlovat vám, když to tam prozkoumáváte systematicky celé roky a jste tedy spíše rezidentem, než návštěvníkem.

Hodně štěstí na cestách po Jižní Africe.
Jan Šťovíček

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí