HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Easy liming

Easy liming

Žhavé Karibské noci za zvuku reggae a R&B, stejně jako stále se usmívající místní lidé, ze kterých srší optimismus a nekonečná pohoda. Nekončící party na pláži, různé festivaly, které se konají po celém ostrově, rastamani, vegetariáni a huliči. To všechno najdete na Tobagu – malém ostrůvku v Karibiku.

Za devatero horami a devatero řekami se rozprostíralo jedno království… No, přidejme ještě oceán, řek a kopců je ve skutečnosti trochu víc a království už to také není, ale do pohádky nemá daleko. Je to jenom co by kamenem dohodil …. a zbytek doplaval, ale jednoduší, jak se dostat na toto pohádkové místo, je letět letadlem. Ale proč? A o čem to tu vlastně mluvím? Důvodů je víc než dost a mluvím o malém ostrůvku zvaném Tobago.

V pohádkovém království vládl vždy dobrý nebo zlý král. Jak je to s politikou na Tobagu netuším. Politika je to poslední, o co se tu místní zajímají, pokud nejsou volby a do ulic nevyjedou spřízněné duše kandidátů. Na Tobagu jsou dvě volební strany a každá je jinak barevně označená – žlutě a červeně. Letos nejdříve vyjeli červení. Konvoj táhnoucí se několik kilometrů projíždí celým ostrovem čítá nejrůznější osobní auta, pick-upy, náklaďáky a autobusy. Auta jsou plná pařících lidí na hudbu, která se line z transistorů naložených na náklaďáku. Dámy předvádí své vnady houpavými pohyby a pánové si je uznale prohlížejí. Jenom v jednom autě, asi uprostřed konvoje, se tísní zmatení a zoufalí turisté, protože nemohou tento několika kilometrový konvoj předjet. Tady se nikam nespěchá. Konvoj každou chvíli zastaví a nadšení účastníci troubí jak o život, aby o předvolební party všichni věděli a přidali se. Žlutí to samé podniknou večer.

Místní se řídí heslem „život je jedna velká party.“ Všechno dění se odehrává před bary nebo obchůdky, kde místní stojí s pivem a baví se. Oblíbené slovo, které naprosto vystihuje tuto atmosféru je lime. Liming je součástí jejich života stejně jako u nás „ zajdeme na jedno.“ A stejně jako my máme desítku nebo dvanáctku, na Tobagu se popíjí Stag, Carib nebo Mackeson. Stag je hořčí než Carib v zelené ani ne třetince a Mackeson patří do stejné skupiny jako Guinnes. Všechna piva se vaří na Trinidadu.  Domorodci většinou pijí Stag. Když jsme si kupovali pivka na cestu, ptala jsem se kamaráda, který si dá: „ Přeci to zelený, to vypadá chlapsky.“ A pak že obal není důležitý…

Bucco, kde se pořádá Sunday school, Tobago

Pravidelná party, která je největší na celém ostrově a odehrává se v neděli v Bucco, je známá pod názvem Sunday School. Kdo by čekal nějakou sešlost po nedělním kostele, byl by velice překvapen. Sunday school je akce, která nezačíná dřív než v devět nebo deset večer. Nejdřív hraje steel band na naprosto unikátní nástroje – kastroly. Zní to dobře, turisté tančí a místní postávají opodál se svým pivkem, baví se a čekají na pozdější hodinu. Kolem jedenácté (nebo půlnoci?) steel band končí, turisté se začínají rozcházet a na řadu přichází sound system.

Karibské reggae a  R&B se rozjíždí na plné obrátky a místní dámy začínají své tance těsně u svých partnerů. Připomíná to erotické svádění a v některých případech se divím, co pánové vydrží. Bar je otevřený a dobře zásobený a zábava v plném proudu. Nikdo se nenudí, lovci žen jsou ve střehu, a jakmile je nějaká bez partnera, už kolem ní chodí jak mlsná kočka – tedy kocour. Občas odrazit jejich útok slovy „mám tady přítele“ nebo“ nemám zájem“ nestačí, tak přichází drastičtější metody odmítnutí, ale vždy je poblíž nějaký ten zachránce (alespoň na chvilku). Party končí v pozdních nočních hodinách a ti, co jsou ještě schopní chůze, se přesouvají do místního baru, který je otevřený do ranních hodin. A pak rovnou do práce, je přece pondělí….

Stejně poklidně jako se noc změní v den (stmívá se tu před sedmou večer), pracují i prodavačky v obchodech (a to nejenom v pondělí). Místo stresu u nás, kdy ani nemáme čas naházet nákup do tašky, natož ho srovnat, si na Tobagu prodavačka se zákazníkem povídá – proberou nejrůznější novinky, drby a zdraví příbuzných a známých a tak není divu, že ačkoli je před vámi pouze jeden člověk, čekáte minimálně deset minut. Na druhou stranu je u každé pokladny ještě jedna pomocnice, která vám celý nákup srovná do tašek a to přesně podle toho co kupujete – mražené do jedné, zeleninu a ovoce do druhé, piva do třetí atd. A to vše bez příplatku. Ceny jsou dané a nesmlouvá se.  Pokud tankujete, obsluha benzínky vám natankuje – stačí říct za kolik a vy ani nemusíte vylézt z auta. Tedy pokud si nechcete pokecat o novinkách.

Castara, Tobago

Místní lidé jsou velice milí, otevření a vždy vám pomohou. Většinou to není zištná pomoc, i když výjimky potvrzují pravidlo. Pokud procházíte kolem obchodu nebo baru, vždycky se najde někdo, kdo se s vámi zastaví na kus řeči. Pokud zastavíte v Castaře, čeká na vás překvapení.  Část místních si vzala německé turistky, takže o Evropě a Německu vědí překvapivě hodně.

Pokud si chcete poslechnout místní hudbu ani nemusíte zapínat rádio. Stačí otevřít okno a uslyšíte nejaktuálnější hity ze sousedova domku. K tomu vám jako doprovod začne kokrhat kohout, občas se přidá místní opeřenec a idylka je dokonalá. Nebo by vás spíš lákala opuštěná pláž, kde je slyšet pouze zvuk moře a občas papoušek, mot mot nebo něco, co zní jako žabí kuňkání? Všechno je tu možné, stačí vědět kam jít.

Chození se tu sice moc nenosí, ale je to ten nejlepší způsob jak si vychutnat místní krajinu. Pokud spoléháte na místní dopravu, můžete narazit na problém. Jízdní řády sice existují, ale časová prodleva mezi autobusy je několikahodinová. Když jsem se ptala, jak často jezdí autobusy mezi letištěm a Scarborough (hlavní tah), bylo mi řečeno, že velice často – cca jednou za hodinou. Lístky si musíte koupit dopředu a mají různou hodnotu. Jednodušší, ale dražší je pronájem auta. To se může stát vysoce adrenalinovou záležitostí kvůli řízení vlevo a úzkým silničkám, které jsou samá zatáčka. Zvláště pokud se naproti vám řítí šílenou rychlostí pick-up široký přes celou silnici nebo pokud narazíte na náklaďák. Tomu se říká adrenalin….

Pití a řízení tu řidiči nijak neřeší, stejně jako se tu nenosí nesmyslné množství dalších dopravních předpisů, které důvěrně známe (na celém ostrově jsou cca čtyři semafory, které jsou vyznačeny na všech mapách). Pokud jedete mimo hlavní turistickou oblast a Scarborough, potkáte relativně málo aut. V případě, že projíždíte kolem známého nebo jeho domova je vaše povinnost zatroubit a je jedno kolik je hodin.

Ale kde se najednou bere tolik aut?  To nic, zřejmě je v některém městečku poblíž party, pohřeb nebo závody lodí.

Jedna z největších party na ostrově je fishermen´s  fette, která se koná v různých městech po ostrově.  Party se pořádá většinou na pláži, nechybí sound system, jídlo je většinou zdarma, ale pití se platí. Jedna z největších se koná v srpnu v Castaře.

Jídlo zdarma a k tomu možnost nahlédnout do příbytku místních obyvatel vám nabízí další svátek, který se slaví po celém ostrově v různou dobu. Celá vesnice slaví, domy jsou otevřené a jídlo v nich připravené jenom pro vás. K tomu dobrý pokec s místními = good lime. Co víc si přát?

Ovšem Tobago nejsou jenom šílení řidiči a nekončící party. Krása tohoto ostrova se jako drahokam ukrývá v jeho přírodě. Kromě pralesa tu naleznete velké množství menších i větších vodopádů, neskutečně vzrostlé bambusy a další staleté stromy, masožravé potvůrky (tím myslím rostliny), vzácné květiny, které tu rostou jako plevel na zahradě, opuštěné a zatoulané psy, rozličné ptáky – mezi nejznámější patří mot mot, papoušci a ostatní plachá zvířátka. V moři můžete zahlédnout různé druhy malých rybek, rejnoky nebo želvy. Ty kladou během nocí v letních měsících vejce na místních plážích. Dál od pobřeží jsou vidět létající ryby a různé druhy dravých ryb, které místní rybáři chytají a prodávají. Aby lidé rozlišili, jestli mají rybáři na prodej malé nebo velké ryby, rybáři při prodeji troubí na malou nebo velkou mušli. Malá mušle vydává jiný zvuk než velká a místní poznají, jestli má rybář na prodej právě tu rybu, co potřebují.

Nezní to skoro jako z pohádky? Snad zbývá jen dodat a žili šťastně až do smrti. Nebo ne?

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí