Darjeeling je město čaje

Do Indie se dá dostat přímým letem skoro ze všech letišť Evropy, kromě Prahy. Po několikahodinovém letu a těsně po východu slunce dosedlo letadlo B-777 na přistávací dráhu letiště v Dilí a letuška, kromě dobrého rána nám oznámila:“ welcome to New Delhi“, volně bych to přeložila jako „ vítejte v pekle.“

Vítejte v pekle

Ranní sluníčko rozpaluje zemi a přes smogový opar člověk daleko nedohlédne. Sotva se dostanete z letadla, abyste se nadechli čerstvého vzduchu, dostanete první indickou facku – horký vzduch smíchaný s podivným zápachem, který vás bude provázet skoro všude.

Pokud budete mít to štěstí, že panika nad mexickou chřipkou opadne, přijdete o první kulturní zážitek – boj o razítko. Po tom, co vyplníte cár papíru, že jste naprosto zdraví, nekašlete a žádnou chřipku nemáte, musí vám vaše doznání posvětit zodpovědná osoba. Tato zodpovědná osoba – pán v uniformě s turbanem sedí důležitě u stolečku před pasovou kontrolou a je obklopen houfem razítko-chtivých Indů. Tahle scénka připomíná kupu much na jídle, kdy se každá moucha snaží urvat co nejlepší kus, a jejich drahé polovičky to jistí ze zálohy. Pokud jste se nerozmysleli a stále chcete na Indické území vstoupit, musíte se do chumlu vrhnout po hlavě a vybojovat si hlavní cenu – razítko. Jakmile se vám tohle podaří, máte na půl cesty vyhráno a můžete se vyrazit k pasové kontrole. Jakmile jí pokud projdete, vítejte v Indii.

Naše kroky nesměřovali do centra Dilí nebo někam poblíž, ale do Darjeelingu. Výběr mezi cca24 hodinovou cestou vlakem nebo 2 hodinovým letem za stejnou cenu nás vedl k využití místního low cost dopravce. A není čeho se bát – nová letadla, příjemné letušky a hlavně sedadla u exitu – místní lidé tady neradi sedí. Ale než se člověk dostane do letadla, musí jet na vnitrostátní terminál a taky by nebylo špatné vyměnit si peníze.  Nedoporučuji měnit si peníze u Thomase Cooka – vysoké poplatky za výměnu a ne příliš dobré kurzy hrají v jejich neprospěch. Naopak doporučuji místní banky, které mají nízké (pokud nějaké) poplatky a kurzy jsou u nich mnohem výhodnější. Pak jen najít autobus pro přejezd na vnitrostátní letiště (to zabere trochu času) a odlétáme směr Bagdogra.

Brána do Himaláje

Letiště Bagdogra společně s vlakovým nádražím New Jalpaiguri je brána do Darjeelingu a Sikkimu. Městečko není největší a je obklopené čajovými plantážemi. Pokud se vypravíte do hor vláčkem toy train, budete tu muset přenocovat, ale jízda vláčkem je to zážitek, který si nesmíte nechat ujít. Malý parní vláček vyjíždějící z planiny a stoupající do výšky přes 2 000 metrů je unikát zapsaný na seznamu UNESCO. Je to velice pomalá jízda, ale stojí za to uskutečnit s ním alespoň část cesty. Z Darjeelingu si můžete koupit výletní jízdu tímto vláčkem do Ghoomu. Cesta netrvá hodiny a výhled na majestátní Himaláje, buddhistické kláštery, krámky a dění kolem cesty určitě stojí za to.

Celou trasu vláčku kopíruje silnice a tak co byste viděli z vlaku, můžete zkusit v rámci adrenalinového dobrodružství s místní autobusovou dopravou nebo taxi. Při cestě autem jsem si vzpomněla na poznámku v průvodci o úmrtnosti na silnicích a už se nedivím, že to číslo bylo relativně velké. Indické předpisy jsou takové, že skoro žádné nejsou. Silnice, které jsou u nás stavěné pro dvě protijedoucí auta, jsou dost velké pro tři a ještě nějaké to zvíře. Určitě nic pro slabé povahy. O to větší úleva, když se dostanete z auta na konci cesty živí a zdraví.

Při cestě do Darjeelingu, která se pomalu zvedá skoro, až do nebes se dostanete mezi mraky, kde není vidět na krok a občas vidíte mraky na úpatí hor pod vámi, kolem vás a vlastně všude. Cedule na okraji malých klikatých silniček radí řidičům nepít před jízdou nebo jezdit opatrně. Jsou psané v angličtině, proto jim nejspíš nikdo nevěnuje pozornost.

Ve městě čaje

Po několikahodinové jízdě se ocitnete v Darjeelingu – městě, kde vědí, kde leží Česká Republika – neuvěřitelné. Darjeeling je nejznámějším kvůli čaji. V okolí je pro veřejnost otevřeno několik čajových plantáží z nich nejbližší je Happy Valley Tea Estate, která se nachází ve městě cca 20 min.pěšky z centra. Happy Valley Tea Estate produkuje čaj výhradně pro Harrod´s, ale na místě je možné koupit černý nebo zelený sypaný čaj. Pokud máte zájem, vždycky se najde někdo, kdo vás provede továrnou a vysvětlí výrobní proces nebo se můžete potulovat po plantážích a pozorovat sběračky čaje s jejich deštníky proti slunci.

Po namáhavém výstupu z továrny zpět na silnici doporučuji jít ještě trochu dále z města a navštívit ZOO. Toto místo je jediné v celém Darjeelingu a okolí, kde najdete odpadkové koše. Kromě toho je zde spousta zajímavých zvířat v relativně malých klecích a spousta nevychovaných Indů, kteří se chovají hůř než děti v mateřské školce.

Kousek od ZOO je záchranné centrum pro bílé tygříky, které stojí za vidění (a malý příspěvek).

Darjeeling je spleť uliček, kde je občas velice lehké zabloudit. Všude kam se podíváte, jsou krámky s různým zbožím – denní potřeby, řeznictví kde visí kusy masa na háku, krámky s mlékem v kanistrech, boty, oblečení, skoro všechno na co si vzpomenete. Překvapivě ovšem nemají růžová beedeeska (pouze bílé – s tabákem). Na trhu můžete koupit pašmínu, palčáky, teplé ponožky i falešné značkové kabelky. Je tu spousta vegetariánských restaurací a ještě více turistů.

Pokud jste prošli celý Darjeeling a zbývá vám pár dní, máte na výběr mezi trekingem či raftingem v okolí nebo přesunem na jiné místo. Od místních lidí jsem se dozvěděla, že kdo chce vidět neporušenou přírodu, měl by se vydat do Sikkimu. Sikkim je součást Indie, ovšem pro vstup potřebujete speciální povolení, které se vydává i v Darjeelingu. Místo, kde se vyplatí chvilku zůstat při cestě do Sikkimu je Kalimpog.

Na cestě do Sikkimu

Kalimpog, je posazené níže a severněji než Darjeeling a nabízí nádherné výhledy na Himaláje. Pohledy na toto majestátní pohoří jsou nepopsatelné, a pokud máte štěstí a mraky se rozplynou, uvidíte překrásné panorama nepálských a čínských Himalájí. V Kalimpogu je kromě barevného tržitě velice známá internátní škola, krásné buddhistické a hinduistické chrámy, a nedaleko i vyhlídka se zábavním výukovým centrem fyziky pro děti.

Pokud je Darjeeling Váš nejsevernější bod při putování tímto koutem Indie, cestou zpátky může být zajímavé zpestření jízda výše zmiňovaným parním vláčkem. Cesta je sice pomalá, ale zajímavá i z hlediska focení. Podle průvodce je nejideálnější jet vláčkem do Ghoomu a zpět nebo jedna cesta do Kurseongu. Cesta do Kurseongu trvá několik hodin a projíždíte městečky, kolem čajových plantáží i chráněním územím, které připomíná prales. Časté pískání upozorňuje všechny na přítomnost vláčku dlouho před tím, než se vlak skutečně dostane na dané místo.

Pokud zvolíte možnost jet vláčkem až do Kurseongu a zůstanete tady několik dní, může vás překvapit téměř šok místních lidí, že vidí na tomto místě Evropany. Nenajdete tu skoro žádné suvenýry, zato mnoho obchůdků se sárím. Celé městečko je obklopené čajovými plantáži, z nichž je veřejnosti zpřístupněná pouze Makaibari Tea Estate cca 30 min. pěšky z centra. Cestou na plantáž je vidět pláň, kde podle místních žijí byrokratičtí Indové. Tady žijí horalové a ti jsou jiní než Indové z plání. Do jaké míry je toto pravda nemohu posoudit. Z vlastní zkušenosti bych řekla, že lidí žijící v této horské oblasti jsou mnohem příjemnější a zdají se být menšími vydřiduchy než lidé z Dilí a okolí.

Darjeeling, Kurseong a Kalimpog patří mezi tři nejnavštěvovanější města v této oblasti a kolem nich se dá podniknout nespočetně treků, rafting a další aktivity. Nejkrásnější zážitek, alespoň pro mě, byl východ slunce z Tiger hillu mezi Darjeelingem a Ghoomem, ale zážitků si přiveze každý cestovatel spoustu – pozitivních i negativních. Ať už jste to vy jako objekt fotografování místních i indických turistů na ulici, kdy si připadáte jako zvíře v ZOO, nebo smlouvání na tržištích či jízda hromadnou dopravou. No a pokud někdo cestuje bez pánského doprovodu, je cestování po Indii ještě zajímavější ( bohužel ne lehčí). Nakonec bych doplnila ještě jednu perličku – na letišti v Dilí nepřijímají v duty free shopech jejich vlastní měnu, co k tomu dodat…

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.