HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Cestou do Phonsavanu a planina džbánů

Cestou do Phonsavanu a planina džbánů

Vyrazila jsem na cestu nočním busem, podle informace jedné v 7.30 h, podle druhé v 8h odjezd. A kde ze mám stát? Někde před mostem, třeba si sednout v restauraci, stačí pak jen mávnout.

Laos Planina dzbanu

Autobus se vyřítí ze zatáčky v 9.15h, mávám, staví, nakládám své ruksaky a jede se dál. Tentokrát se dá i docela dobře spát, i když … Mám sedadlo, mohu si relativně udělat pohodlí, čeká mě jen cesta do Phonsavanu. Ve 4.15 hluk, “Phonsavan, Phonsavan” a řidič naznačuje, že mám vystoupit. Ještě 2 Australanky, bereme zavazadla a vystupujeme do temné noci. Vyhodí nás na prašné ulici, ve vesnici. Hledám záchytný bod, kde se zeptat.

Na první pohled spící vesnička je už z velké části vzhůru. Jdu za světlem. Cestou zakvičí divoký prasátko, který chrupe na silnici, kousek dál zase zaštěká pes. S baterkou se to řítím za světýlkem. Najednou vidím s hořící pochodní děvčátko, jak myje v potoce nádobí. Říkám si, jestli náhodou nebdím.

Jdu dál a vidím, že v jedné bambusové chajdě se už připravuje oheň a začíná se vařit rýže. A pak se otevírají dveře ve více chaloupkách, slyším kroky a vesnička se opravdu začíná probouzet do nového dne. Za to my máme po cestě dost. Protože nabídka ubytování je velmi skromná, respektive postel = batoh, uleháme na z autobusu vyhozenou batožinu a spíme, aby celý další den nebyl ospalý.

Ráno se probouzíme, když už je světlo, Kolem nás je hejno malých, roztomilých otrhánků s nudlí u nosu, větší děti v šátku s přivázanýma sourozencema a všichni koukají na “noční nadělení” u silnice. Zdraví nás pozdravem ahoj “sabai-dii” (vysl. sabadi) a culí se na nás a my zase na ně. Krásný to den prozářený tolika dětskými úsměvy najednou!

Koukám, co se bude dít. Je 7h, někteří už skáčou po jedné noze něco jako panáka a shazuji kamínkem plechovku, druzí vytváří družstva a hrají o kus stromu s káčou. Kdo ji roztočí tak, že se strefí do kmene, má bod. Vyhrává to družstvo, které nasbírá nejvíce bodů.

Ženy začínají prodávat, některé už pletou košíky, někdo přenáší děti sem a tam. Jak čas běží, z bambusových chatrčí vybíhají děti a peláší do školy. Některé s taškou, jiné jen se sešitem v ruce. A kolik jich je!

A my čekáme na autobus. Má prý přijet v 9. Nakonec přijíždí pick up o 30min později. Zajíždíme ještě pro další pasažéry a náklad. Pytlů s chilli papričkami je nekonečno! Vše se nacpává na střechu a dovnitř pick upu. Není pomalu k hnutí. A naše cesta trvá přes 6h, když dorážíme do Phonsavanu.

Planina džbánů (Plain of Jairs)

Dnešního rána vyrážím na výlet za tajemstvím tajemných džbánů nedaleko Phonsavanu. Kdo ví …, vlastně abych řekla pravdu, pořádně se ještě nic neví ….

Nejdříve navštěvujeme 1. planinu – posetou kamennými džbány, Tyto džbány patří mezi záhady v Laosu. Těchto planin je celkem prý 5, z toho 3 jsou přístupné a zbylé 2 se nachází prý někde v džungli.

Ve 30. letech zde prováděla francouzská archeoložka výzkumy, našla v těchto džbánech nějaké figurku a další nálezy. Dokonce na jednom džbánu je vytesána lidská postava. Zajímavé je, že nikdo stále pořádně neví, jaký účel tyto kamenné džbány měly. Jedna teorie tvrdí, že sloužily pro skladování rýže, možná jako sarkofág? A nebo snad pro fermentaci vína? Kdo ví …

Na planině 1 a 2 jsme pak viděli i kamenná víka, která prý sloužila jako poklop pro více džbánů. Je tam také vidět několik velikosti. Jedno víko prý váží 500 kg. Džbány jsou velmi staré, slyšela jsem 2-3000 let, ale nedostatek nálezů toto stáří nemůže doložit, tudíž ani potvrdit. Všechny tři planiny jsou si velmi podobné, ba až stejné. Někde je džbánů více, jinde o něco méně. Nicméně na planině c. 1 jich je 250 a hmotnost jednoho je až 1000kg. Na této planině najdeme i nejtěžší džbán vážící 6tun. Místo 2 už má jen 90 džbánů a u trojky jich spatříme až 150.

Džbány se liší tvarem a velikosti. Některé jsou zachovalé v původní podobě, jiné jsou poničené, rozpadlé díky svrženým bombám, které zde taky vytvořily bombové krátery a nebo díky stromům, jež i zde rostou ke hvězdám. V jednom kráteru po svržené bombě (1960-1970) přišla řeč i na to, že Laosané prý vybuchlé bomby sbírali a z hliníku vyráběli pak lžíce na dušenou rýži, která se nedá jíst rukama. A nebo ji prodávali o něco dráž Vietnamcům.

Dále jsme pokračovali za výrobou lao whisky lao-lao. Výroba velmi oblíbeného zdejšího nápoje z dušené rýže, vody a droždí byla velmi zajímavá. Před bambusovou chalupou stály 3 kádě, ve kterých probíhal celý proces.

K zakončení výletu by bylo zajímavé ochutnat lao lao, ale to třeba někdy jindy, neboť dneška mě čeká další přesun, snad …

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: