HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Čádorem zahalený Írán

Čádorem zahalený Írán

Z šátků vylézají natužené ofiny a unylé tuniky ukrývají nejvyzývavější prádlo. Každý má mobil s fotoaparátem a přístup k internetu (s blokovanými stránkami). Že by moderní Írán?

Holka jako lusk

„Zahalená nebo prostovlasá?“ To byla první otázka, kterou jsem si položila, když jsem šla podat vízum s fotografií na íránskou ambasádu. Požadavku, že i evropské ženy musí vstoupit do Íránu jen zahalené, jsem se přizpůsobila už fotografií do pasu. S černým šátkem v kabelce jsem vyrazila k fotografovi s mírnou nejistotou, zda uvázání je správné či šátek nemám příliš ležérně. Bohudík ve studiu k této netradiční fotografii přistoupili profesionálně, nebyla jsem zdaleka první. V okruhu blízkých však tato neobvyklá fotka vyvolala zajímavé komentáře.

Šortky ne, šaty s krátkým rukávem ne, trika s krátkým rukávem ne, plavky asi taky ne, přiléhavé oblečení ne a mohla bych pokračovat. Tak co si mám vlastně zabalit? Stála jsem bezradně nad rozbaleným kufrem, se kterým budu putovat do země, kde v létě teploty dosahují až 45 °C, a já budu muset být celá zahalená. Zjistila jsem, že mám mnoho svršků, ale všechny by na tuto cestu, na cestování místní dopravou nebyly asi nejlepším řešením. Takže dlouhá sukně, dlouhé kalhoty, volná košile s dlouhým rukávem, šátek na zahalení hlavy a pak se uvidí.

export_hs_gallery
Nejkrásnějším městem v Íránu je pro mnohé Esfahán, o kterém sami Peršané říkají, že je díky své nádheře „polovinou světa“. Kandovan, jehož domy byly vytesány do měkkých skal, vytváří neobyčejnou atmosféru ve skalních prostorách, v níž mnozí ještě dnes žijí a mají své obchůdky. Staré město v Yazdu s památkami prastarého perského náboženství zoroastrismu, tradiční domy s badgíry (tzv. komíny na střechách domů, jež slouží jako klimatizace) patří k jedněm z nejstarších měst na světě. Tyto a další turistické zajímavosti najdete v našem on-line průvodci (v levém menu). Platidlem jsou iránské riály, ale pozor! V hovorové řeči se částky uvádějí v tzv. tomanech, jsou to částky o jednu nulu nizší. Přečtěte si před cestou článek „peníze a ceny“ a naučte se perské číslovky. Ochutnejte pistáciové oříšky, patří k jedněm z nejlepších na světě!

Šátek jako symbol ženy

V Moskvě pokukuji po Íránkách, které se mnou poletí do Teheránu, jak jsou oblečené a už zjišťuji, že by se mi hodila šála, podzimní kabátek a jistě mnoho dalších kousků, které jsem pro jistotu nechala doma, neboť jsem se v nich nechtěla „pařit“. Šátek mají zatím jen některé ženy. Na letišti Mehrabad v Teheránu přistává letadlo a z něho vystupují všechny dospělé ženy oblečené unisono – dlouhý oděv a hidžáb zakrývá vlasy a ženské tělo po kotníky a celé paže. Islámské právo šaría zakazuje mužům na veřejnosti jakýkoliv fyzický kontakt s ženou, a to i se svou manželkou. S vášnivým obětím či polibky se od příletu na letiště Mehrabad můžete (musíte) rozloučit.

Keep smiling

Sedíme a popíjíme studenou vodu, když jeden nám Ital nabídl žvýkačky Smile. Prý je dostal jako bonus k nákupu sušenek. Vyrazila jsem i já na trh, abych vyzkoušela, zda je to kouzlem osobnosti mladíka nebo dobrosrdečností místních. Na tržišti i mně prodavač k pytlíku datlí přidal pár kousků navíc, jako smile „úsměv“. Jinde jsem se procházela a zaujal mě proutěný košík vlašských ořechů, a aniž bych nějaké chtěla kupovat, dostala jsem jich pár jako dáreček. Cestou necestou jsem dostávala od obyčejných lidí tyto „smajlíky“, které darovali od srdce jako to nejlepší, co mají, spolu s úsměvěm ve tváři.

Všude stejně rozkošné

Nádherné setkání bylo s místními školáky, kteří se vypravili podívat na jeden z místních divů, tzv. třesoucí se minarety nedaleko překrásného města Esfahánu. Hrobka má dva minarety a jejich správce každou hodinu vystoupí na jeden z nich, který svým pohybem rozkýve a v závislosti na něm se začne kývat i jeho druhý bráška. Neobvyklá stavba láká k návštěvě i školní třídy. Velký chumel školaček, jež se zde kolem mě shromáždil, se začal předhánět v otázkách typu: „Jsi vdaná?, Kolik máš dětí?, Kde pracuješ?“ nebo třeba také „Co jíš?“ Nezapomenutelné chvíle s těmito malými špunty, kteří mě fotografovali či točili na video v mobilním telefonu ve mně vyvolal na krátký okamžik pocit hollywoodské star. Předháněli se, kdo vyloví nějaký bonbón, který by mi daroval, či kdo bude na chvíli moderátorskou hvězdou a bude se všetečnými otázkami ptát na život v pro ně dalekém, nedostupném a neznámém světě.

Na koberci letím za dobrotami

Íránci jsou velmi přátelští a pohostinní a tak nebyla nouze o různá pozvání do rodiny ke společnému stolu, respektive pravému perskému koberci. Ať to byl průvodce nebo třeba jen recepční z hotýlku, zkrátka strávit večer v kruhu rodinném a cítit se opravdu váženým hostem, byl pocit, který jsem prožila málokde. Na perském koberci, jichž je v místnostech většinou povícero, se rozložil ubrus a na něj se prostřely nejrůznější delikatesy, ke kterým se často podávaly chlebové placky, k nim pak talíř plný čerstvých bylinek a malých, lehce kyselých citronků, z nichž se vykusuje dužnina. Íránci nechápou, že my můžeme jíst hlavní jídla bez misky plné zelených lístků. Stůl prostřený bez nich, by pro mnohé byl jako „žena bez make-upu“. Někdy se naskytne i příležitost zaskočit na teplý pokrm do místní restaurace. Hodně často z nich bývá většina ukryta v podzemí. Nejsou moc značené a často je velmi těžké je objevit. V některých se setkáte se „zamilovanými“ páry, ale většinou, pokud nejsou manželé, si dopřávají takovýchto společných chvil potajmu.

Ženou po evropsku doma

V rodině, kde jsem strávila pár večerů, měli na dveřích (u starých domů) samostatné klepátko pro ženy. Klepání na pravé znamená, že má příjít otevřít žena. U jedné tety jsme s holkami myly nádobí. Najednou zazvonil soused, maminka dívek otevřela dveře (zde pouze se zvonkem). Následoval úprk ženského pohlaví za dveře, aby na ně postarší muž průzorem neviděl, neboť byly jen v krátkých šortkách, tričku a bez pokrývky hlavy. Sahar, která neočekávala, že by je někdo večer mohl navštívit, měla obrovské výčitky, že soused spatřil její končetiny i vlasy. Dlouho z toho nemohla usnout a prosila o odpuštění.

Když přišel na návštěvu budoucí kupec jejich bytu, bylo třeba, abych čekala zahalená, neboť ani já jsem nemohla být spatřena mimo členy rodiny bez šátku a dlouhých svršků. Hidžáb, šátek či jiná pokrývka zahalující hlavu a krk, stejně tak i vše zakrývající oděv je součástí každé ženy všude mimo okruh svých nejbližších a přítelkyň. Týká se to i cizinek na veřejnosti, ale i např. v ubytovacích zařízeních. Ani tam jsem nesměla cestu do sprchy, na toaletu, apod. absolvovat tak, jak jsem zvyklá z domova.

Jednou byl šátek ve svém skluzu natolik rychlý, že jsem si ho nevědomky nesla uvázaný kolem krku, nikoliv kolem hlavy. Kolemjdoucí žena se zhrozila a pomalu mi ho sama začala vázat, abych ostatní nepohoršovala odhalenými vlasy, jež jsou považovány za jeden ze symbolu sexuální přitažlivosti, a ty tady na na veřejnost nepatří. Řeknete si, že dlouhá sukně stačí. Ovšem i pár centimetrů je rozdíl. Jednoho dne jsem si ji oblékla a zase jiná žena se na mě podívala, aby mi sdělila, že ji mám krátkou (sukně sahala lehce nad kotníky). Takže sukni pod břicho, aby mi zakrývala i kotníky, a teprve takto jsem mohla vyrazit za objevováním krás. Zajímavé pro mě bylo to, že pro ženy platí zákaz zpěvu na veřejnosti. Proto si ani nekoupíte CD s hudbou nějaké populární íránské zpěvačky. Ty pokud zpívají, tak pouze v zahraničí nebo doma, v soukromí.

Jeď jednou, zaplať dvakrát

V hostelu, kde jsem se ubytovala, jsem si chtěla rezervovat autobusovou jízdenku na další den. Přesuny mezi oblíbenými turistickými centry jsou v Íránu několikahodinové, vzdálenosti stovky kilometrů běžné. Rozhodla jsem se tedy, že využiji posledního nočního spoje. Recepční mi sdělil, že v požadovaný čas pro mě není místo, prý „já“ jet nemohu. Nechápala jsem. V čem by měl být problém, když není autobus plně obsazen? „Prostě Vám nemohu rezervovat lístek“. Po té mi ukázal systém, ve kterém byla místa pro ženy a muže oddělena. Manželský pár se může posadit vedle sebe, ale jakmile se jedná o samotnou ženu, musí být volné sedadlo vedle jiné ženy. To však nebyl můj případ. Jediné volné místo bylo pouze vedle muže. V Íránu neexistuje, aby samotná žena cestovala v autobuse sama vedle cizího muže.

Tato pravidla jsou striktně dána i pro cestování např. autobusem městské hromadné dopravy. Ženy mají oddělený vchod (vzadu pro ženy, muži nastupují vepředu). Pro manžele tato pravidla neplatí. Oddělování se dodržuje vždy, až na dopravní špičku. Nicméně stále platí, že ženy mohou cestovat v mužské části a mužům je vstup do jejich části zakázán. V metru je pouze pro ženy a jejich děti, které chtějí cestovat s ostatními ženami, vyhrazen první vagon soupravy označen v angličtině „only for woman“. „Chceš dvě místa?“ „Ne, děkuji, takový tlouštík nejsem, stačí mi jedna sedačka a batoh rezervé zvlášť též nepotřebuje, pojede na zemi“. Prodavači v pokladně se to moc nezdálo, takže začal vysvětlovat, že musím bezpodmínečně zakoupit lístky dva. „Na co dva lístky, když jedu sama?“ „Stačí mi bohatě jeden.“ Inu, jiný kraj, jiný mrav. Musela jsem zaplatit opravdu za dva lístky, abych mohla putovat dál. Jinak bych musela volit mezi taxi nebo vlakem. Vzhledem k tomu, že už by pravděpodobně místo vedle mě neobsadily druhou ženou, bylo třeba se smířit s tím, že budu cestovat ve stylu rovnice 1 + 0 = 2, v překladu rozuměj jedu sama, platím za dva. Dlouhé hodiny na cestách zpříjemňuje balíček s jídlem a pitím, které každý cestující od řidiče na začátku cesty obdrží.

Kontakt se světem

První dojmy jsem hned chtěla napsat domů, ale zjistila jsem, že to nebude tak jednoduché. Emailovou adresu na centrum.cz jsem nemohla otevřít. Co toho bylo příčinou, jsem přestala řešit, neboť v Íránu jsou některé webové stránky blokované. Jedná se např. i facebook, youtube, ale i třeba web jedné známé íránské fotografky.

Zkušenosti čtenářů

Pedro

Velmi zajímavý článek plný pro mě nových informací, „thumbs up“

Helena Nyklova

Hned mě láká zase někam vycestovat… Moc pěkné!

Omlouvám se off topic: Andreo, neznáme se náhodou? Poztrácela jsem kontakty, napiš prosím e-mail, ráda bych Tě (nebo Vaši jmenovkyni, co jsem s ní chodila do školy) zase někdy viděla.

Helena

Jen bych doplnila, že ohledně odhalených vlasů (a jiných částí těla) se nejedná o „pohoršování“ – jde o to, že po Íránu se pohybuje náboženská policie která má řadu agentů v civilu, a nevhodně oblečené ženy se můžou dostat do problémů (pokuta a zadržení na policejní stanici „dokud vám někdo z příbuzných nepřiveze vhodnější oblečení“).
Však je to vidět že v zahraničí se Íránky oblékají normálně; přístup k nucenému zahalování je zhruba takový, jako byl v Československu k prvomájovým průvodům – lidé to dělají aby se nedostali do problémů, ale až na pár podivínů tím naprosto pohrdají.
Takže takto k tomu přistupovat, na veřejnosti obléct podle zákonů, ale např. když jste v nějaké uzavřené společnosti (dům nebo malý hotel kde víte, že všichni jsou „normální lidé“) tak se můžete oblékat normálně i když tam jsou muži. Prostě důležité je vědět že tam není agent, toť vše.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí