Byl jsem pokousán psem v Číně

Byl krásný večer v údolí pod nejvýchodnější sedmitisícovkou světa Minya Gongkou. Chystal jsem se přespat na salaši místních horalů, kteří zde sbíralikořeny žen-šen a jiné zázračné bylinky. Druhý den ráno jsem chtěl nafotit východní stěnu hory ozářenou vycházejícím sluncem. Právě jsme večeřeli, kolem pobíhali jejich psi, kteří mě již předtím očuchali. Náhle jeden z nich ke mně zezadu přiskočil a prokousl mi lýtko. Z ničeho nic se z mírumilovného stvoření stala vzteklá šelma. V noze jsem měl velmi hluboké rány po psích zubech. Horalé mně pomohli s ošetřením, ale nepodařilo se mně jim vysvětlit, že musíme se psem dojít dolů k lékaři. Hlavou se mi honily černé myšlenky. Uvědomoval jsem si, že vzteklina je pro neočkovaného člověka stoprocentně smrtelná. Navíc v Číně je vzteklina poměrně dost rozšířená a neuklidnila mě ani podivná reakce toho psa. Co když právě v tomto případě je opravdu pes nakažen?

Rozhodl jsem se, že sestoupím dolů. Ve vsi Moxi byla místní doktorka. Očkovací látku proti vzteklině samozřejmě neměla, ale ošetřila mi rány, dezinfikovala a píchla alespoň protitetanovku. Ze vsi Moxi jsem odjel nejdřív stopem a potom nočním autobusem do hlavního města provincie Sečchuan Čengdu. Začalo nesmírně složité hledání nějakého doktora s vakcínou proti vzteklině. Už jenom prosté pátrání po nemocnici v zemi, kde nikdo neumí jinak než čínsky a všechny nápisy jsou pouze ve znacích, je problém. Prošel jsem několika velkými nemocnicemi, ale nikde vakcínu neměli. Nakonec po celodenním běhání po několikamilionovém městě jsem se ocitl v malé ordinaci jednoho soukromého doktora. K mému úžasu tento doktor nejen uměl výborně anglicky, ale měl u sebe i francouzské vakcíny Verorab. Píchl mi první dávku a prodal i další. Verorab se podává postupně v celkem šesti dávkách. Interval mezi jednotlivými injekcemi se postupně prodlužuje ze dvou dnů přes čtyři dny, týden až po měsíc.

Problémem je však skladování ampulí. Musí se udržovat v teplotě mezi 2 až 8°C. Doktor byl velmi ochotný, vzal mě na trh, kde mi pomohl koupit termosku a froté ručník. Potom mi ukázal, jak on převáží vakcíny, když jezdí do vzdálených vesnic i ve velkém horku. Do termosky dá led, na něj ručník a nakonec ampule. Led si obstarává od pouličních prodejců zmrzliny. Původně jsem si myslel, že budu muset okamžitě odletět domů. Nakonec jsem v Číně zůstal ještě tři týdny a podle rad doktora vyměňoval led v termosce. Vždy jsem nalámal led z přemražených okrajů boxů provázen udivenými pohledy prodavačů. Pokud nebyl box k dispozici, například při dálkových přejezdech vlakem, koupil jsem od prodavače procházejícího vlakem ve stanici nanuk a strčil ho do termosky místo ledu. Vždy v potřebnou dobu jsem našel slušně vypadající nemocnici, ukázal jsem jim papír od doktora s návodem k použití vakcín v čínštině a nechal si píchnout další dávku.

Po návratu domů jsem zašel na infekční oddělení na pražské Bulovce. Ošetřující lékařka po mě chtěla potvrzení od čínského doktora. Říkal jsem jí, že ji bude k ničemu, protože kromě dvou vět v angličtině bylo všechno ostatní jen ve znacích. Doktorka však suverénně prohlásila, že to je v pořádku. Učila se prý čínsky. Suverénně mi píchla poslední dávku Verorabu. Poté jsem navštívil úřadovnu České pojišťovny, kde jsem byl pojištěn. Když jsem jim tam vysypal spoustu papírů, účtenek za lékařská vyšetření psaná pouze v čínských znacích, netvářili se tak suverénně jako doktorka z Bulovky, ale peníze mně vyplatili.

Buďte chytřejší než já a před podobnou cestou se nechte očkovat proti vzteklině, ušetříte si spoustu času a starostí. Očkovací látka neznamená plnou ochranu, ale nahrazuje zhruba tři první dávky vakcíny. Nemusíte tedy po napadení zvířetem okamžitě hledat lékaře nebo spěchat domů. Máte určitý čas na dokončení akce a vyhledat doktora, aby vám dal poslední tři dávky, musíte až po návratu.