Barevným Altiplanem

Bolívie je nejchudší, ale i nejkrásnější zemí Jižní Ameriky, a přitom zdaleka není tak turisticky vytížená jako sousední Peru. Má krásná města s koloniální atmosférou i rušné a chaotické velkoměsto La Paz, vysoké hory, v nichž se můžete na několik dní ztratit civilizaci, i husté pralesy, jimiž vedly stezky Inků, milé obyvatele, které dodnes potkáte v pestrobarevných látkách s miminky na zádech, nebo termální prameny a slunné břehy jezera Titicaca. A k tomu jednu nečekanou nádheru – krajinu jižního Altiplana, v níž se přesunete na jinou planetu. Právě tam se vydáme.

Nejpohodlnější cesta do Bolívie vede přes peruánskou Limu, odkud musíte přesednout na letadlo společnosti LAN do bolivijského velkoměsta La Pazu. Po dvou přestupech a přistání v nadmořské výšce 4000 metrů budete docela unavení.

V rámci Jižní Ameriky vypadá Bolívie jako malý stát, ale nenechte se zmást měřítkem. I když zde žije podobný počet obyvatel jako u nás, rozlohou je čtrnáctkrát větší. Pro přesun z La Pazu na jih do výchozích měst Uyuni nebo Tupiza a dále do nitra vysokohorského plató lze nejlépe využít na evropské poměry nadprůměrně pohodlných nočních autobusů, které mají sedačky upravitelné na luxusní lůžka. Můžete si také pronajmout vlastní vůz nebo džíp s řidičem, což je dobré především pro průzkum plání Salaru.

Pistolníci z Tupizy

V Tupize, nedaleko hranic s Argentinou, se vám bude díky relativně malé nadmořské výšce (pouhých 3000 m) konečně dýchat lépe a přes den máte šanci obléct i kraťasy. Krajina v okolí města je jako vystřižená z westernu, kde řádili a schovávali se před zákonem Butch Cassidy a Sundance Kid. Severoamerický divoký západ tu připomíná pestrobarevná hra soutěsek a bizarních skalních jehel.

Z Tupizy si udělejte jednodenní pěší výlet na jihozápad do údolí Valle de los Machos a Cañon del Inca. Z centra Tupizy tam dojdete za necelou hodinu a cestou se zastavte u skalních bloků brány Puerta Del Diablo. Ranní slunce ozařuje červená skaliska, která pěkně kontrastují s šedou barvou vulkanického popela pod nohama a zelenými trsy pichlavých keřů. Pokud chcete prozkoumat soutěsku Inků celou, připravte se i na krátké lezecké úseky. Podvečerní panorama si můžete vychutnat na vyhlídce Cerro Corazón de Jesús uprostřed Tupizy a sklenku výborného červeného vína z blízké Tariji v baru jen o pár metrů níže.

Vyberte ten správný džíp

Jihozápad Bolívie je opuštěné území s drsným a velmi nehostinným klimatem, ale nádhernou a na naší zeměkouli neopakovatelnou přírodou. Výchozím bodem třídenních turistických výprav je obvykle město Uyuni. Každý den odtud vyráží stovka džípů ve stejný čas, ze stejného místa a stejným směrem po nekonečné bílé pláni solné pouště Salar de Uyuni.

Určitě si vyberte soukromější alternativu z Tupizy a vyhraďte si na putování aspoň čtyři dny. Mohu doporučit Santose z lossalares.com, který program rád přizpůsobí vašemu přání – třeba pokud byste během okružní jízdy rádi vystoupili na vulkány Uturuncu (6008 m), Licancabur (5920 m) nebo Tunupu (5321 m). Samozřejmostí u všech výprav je kompletní servis zahrnující především dopravu terénním autem, ubytování a plnou penzi.

Krajina Salvadora Dalího a termální koupele

Už pár kilometrů od Tupizy se krajina začíná dramaticky měnit. Po průjezdu kaňonem El Sillar, hrajícím všemi odstíny oranžové, začíná cesta rychle nabírat výškové metry a brzy už zase protíná čtyřkilometrovou vrstevnici. Projíždíme krajinou pastevců lam a horníků. V malých a špatně zabezpečených dolech se tu dodnes těží nejen zlato a stříbro, ale i zinek, antimon a další kovy. Mementem kruté minulosti jsou ruiny hornického města San Antonio de Lipez, kde se cenné nerosty těžily pod přísným bičem španělské nadvlády. Na lepší myšlenky vás přivedou stáda skotačivých lam a ladných vikuní a za malou zajížďku bezesporu stojí skalní město Ciudad del Encanto.

Na nejzazší jihozápadní výspě Bolívie poblíž chilských hranic vás čeká Laguna Verde, která mění během dne barvu od modré až po zelenou a nad jejíž hladinou se vypíná mytický vulkán Licancabur. Prý na jeho vrchol chodili již staří Inkové. Severněji najdete v písečné poušti Desierto Dali poházené vyvřeliny prapodivných tvarů. Mají připomínat díla Salvadora Dalího.

I když je na jihozápadě Bolívie často slunečno, nenechte se zmást a přibalte teplou péřovku a rukavice. I krátká vycházka stačí, aby se vám ledový vítr dostal až do morku kostí. Nezahřejete se ani u gejzíru Sol de Mañana. Jediné místo, kde je teplo, jsou termální lázně na okraji laguny Chalviri. Čepici si ale nechte na hlavě a natrénujte si co nejrychlejší převlékání.

Hejna plameňáků a laguny mezi vulkány

Zatímco plaché ptáky nandu zřejmě uvidíte jen upalovat v dáli, můžete se spolehnout, že plameňáků v národním parku Eduardo Avaroa potkáte dostatek. Nejvíce se jich pohybuje u červeně zbarvené laguny Colorada a hejna čítají stovky jedinců. Pokud si chcete pozorování užít a zkusit rozpoznat všechny tři zde žijící druhy, přibalte s sebou dalekohled. Pohled na jejich ladné pohyby vám učaruje. A věděli jste, že jejich narůžovělá barva pochází z červených řas, kterými se živí?

U jednoho z nejhezčích míst – laguny Hedionda, leží pěkný hotýlek Ecolodge Los Flamingos. Pokud se tady ubytujete, můžete si užít procházky okolo této i sousední laguny Negra nebo se džípem či na horském kole vydat na výlet mezi kužely pětitisícových „sopeček“ a ke vzdálenější laguně Pastos Grandes.

Salar, kam se podíváš

Po průjezdu geotermálně aktivní krajinou gejzírů se přiblížíte k nejznámějšími bodu na trase, solné poušti Salar de Uyuni o rozloze 10 000 čtverečních kilometrů. Je opravdu tak bílá a nekonečná, jak se o ní povídá. Když na ni naprší, což se děje většinou v prvních měsících roku, mění se v jedno velké zrcadlo. A když voda vyschne, zem rozpraská na pravidelné mnohoúhelníky, v nichž se ztrácí zákony perspektivy. Sem tam uvidíte kupky soli, kterou tu „těží“ místní. Po okrajích Salaru najdete k přespání několik jednoduchých hotýlků postavených ze solných bloků.

Za svítání, dokud sem nedorazí výpravy z Uyuni, byste měli „přistát“ u Isla Incahuasi uprostřed Salaru. Ostrůvek s mnohasetletými zelenošedými kaktusy se tu vznáší nad hladinou oslnivě bílého moře. Toužíte-li po výhledu ještě více shora, zkuste vystoupat po svazích sopky Tunupa nad městečkem Coqueza, kde se dá vyjít až na vyhlídku v 5100 metrech. Jen si s sebou kromě fyzičky musíte přibrat místního průvodce.

Než zcela opustíte solnou poušť, zajeďte se ještě podívat do vísky Colchani na východním okraji, kde si můžete prohlédnout velice primitivní a svérázný proces zpracování soli a za pár korun si ji i koupit jako stylový suvenýr. V samotném městě Uyuni toho kromě koloniálního orloje mnoho k vidění není, ale nedaleké Cementerio del Trenes za návštěvu stojí. Desítky rezivějících lokomotiv, které už dosloužily svou hornickou kariéru, tu vytvářejí venkovní volně přístupné muzeum. Můžete se proběhnout po střechách parních mašin a industriální téma je i vítanou fotografickou změnou.

Nejširší nabídku průvodců a map Bolívie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

3x Sajama

Pokud bych měl doporučit jedno jediné místo v celé Bolívii, byla by to právě Sajama. Toto místo charakterizuje atmosféru Altiplana zcela dokonale. Malebné, drsné a působivé. A proč třikrát? Název Sajama totiž nese jak nejstarší místní národní park, tak nejvyšší hora Bolívie (6542 m) v jeho středu a konečně i vesnice s několika barevnými domky ležící na jejím úpatí, do níž dojedete za půl dne z La Paz.

Nejblíže to máte k termálním pramenům, odkud se nabízí výhled na tři okolní šestitisícové sopky a s trochou štěstí k tomu dostanete i vychlazenou Paceňu – bolivijské pivo plzeňského typu. Pokud jste si už zvykli na vysokou nadmořskou výšku a nevadí vám delší procházka, určitě zkuste celodenní okruh kolem vysokohorských lagun u hranic s Chile. Za mě osobně je to nejkrásnější jednodenní trek, který jsem kdy absolvoval. Nechte se dovézt k bublajícím gejzírům a odtud vyšlápněte do sedla, kterým překročíte do Chile a podél laguny Casiri a Sora Pata se dostanete až do sedla ve výšce 5000 metrů. Odměnou vám budou nejen výhledy na sopečná šestitisícová dvojčata Parinacota a Pomerape, ale i na skotačivé hlodavce viskače, kteří tu žijí v hojném počtu. Kolem třetí laguny, Chiar Kkota, stočte své kroky zpátky do Bolívie a celou trasu můžete uzavřít opět v termálech.

Na místní guidy se můžete s důvěrou obrátit v případě zájmu o výstup na samotný vrchol některé šestitisícovky. Parinacota nebo Pomerape se dají při dobré aklimatizaci a fyzičce stihnout během jednoho dne, nejvyšší Sajama vyžaduje tři dny se spaním ve stanu ve výšce 5700 metrů.

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme cestovatelský obsah, přinášíme rozhovory se zajímavými osobnostmi a podrobné cestopisy s konkrétními radami. Tvorba takového obsahu něco stojí, budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar přímo zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 111999.
Děkujeme!