Redakce

Jsme v srdci Turecka ve městečku Sultanhan, kde obdivujeme největší ze zachovalých karavanserajů v Turecku. Obcházím ještě zvenčí karavanseraje kvůli celkovému snímku, když mě anglicky zdraví usměvavý Turek a zve mě do jakési dílny plné koberců.

Nikdo asi přesně neví, kolik ostrovů mají Řekové. Nicméně mezi nejzajímavější z údajných 777 určitě patří ty z kykladského souostroví. 

V nejlepším světle pozdního odpoledne pobíháme po horském svahu mezi ruinami antického města Sagalassos a fotíme znovuvztyčené sloupy, očištěné reliéfy, zborcené zdi nebo jen hromady omšelých kamenů, které kdysi jistě tvořily nějaký ušlechtilý architektonický tvar.

Do našeho hotýlku v Burse přišel seriózní pán v obleku a ptá se nás: „Nechcete vidět představení tančících dervišů? Je to jen o dvě ulice dál, začátek ve 21 h a vstup zdarma.“ Z pána se vyklubal profesor místní univerzity, který má na starosti propagaci nového kulturního centra. V devět už sedíme na kobercích v krásně opravené secesní hale s dřevěným balkóny. Muži sedí dole, ženy nahoře na balkónech. Na parketě víří za zvuků rytmické hudby dervišové v dlouhých širokých sukních.

Jak přeplout Gangu, jaké je to, číst knihu a jak se stát Japoncem. Tři historky o setkáních s lidmi, kteří nevynikají svou bystrostí a pronikavým myšlením.

Afrika není jen světem kmenové hierarchie a divokých zvířat. V Etiopii, která nebyla nikdy kolonizována, poznáte, že i černý kontinent má svou bohatou historii a sofistikovanou kulturu.