Pavla Čermáková

Ať už se jedete do Indonésie podívat jen na skok, nebo tam chcete pobývat déle, určitě vás ta země překvapí. Máme pro vás pár postřehů, jak na kulturní šok vyzrát.

Yogyakarta Na nádraží jsem se setkala s Deby, s níž jsem navázala kontakt díky CouchSurfingu. Byla moc ochotná, ani jí nevadilo, že na mě na nádraží hodinu čekala. Nasedly jsme do jejího terénního auta a jely jsme do jejího domu, který byl vzdálený jenom 15 minut cesty od nádraží. Dům byl úplně jinačí než ty, které jsem znala. Byl menší, jednodušší a prostší. Koupelna se blížila typickým indonéským. Nebyla tam vana, sprcha, ani splachovací záchod, nýbrž kamenná čtvercová káď, do níž se napouští voda z kohoutku. Tato voda se nabírá do naběraček, kterými se lidé polévají. Touto vodou se také splachuje záchod, v této koupelně byl tureckého typu.

Jakarta – město, kam nesvítí slunce Na letišti na mě čekaly studentky z Universitas Indonesia, Tasya a Sindi. Hned mě překvapilo, že holky nenosí šátky, a odvodila jsem z toho, že nejsou muslimky. Nakonec muslimky byly, jenom v Jakartě není islám tak přísný a většina vzdělaných rodin dává dcerám na výběr, jestli chtějí, nebo nechtějí šátek nosit.

Jestli zrovna nepatříte mezi dobrodruhy, asi by vás hned na začátku zajímalo, co mě to napadlo a proč jsem jela zrovna do Indonésie. Tak začnu hezky popořadě.