Francouzští bratři cestovatelé si oblíbili Afriku. Svou dvanáctiletou expedici věnovali zejména studiu Etiopie, její přírodě a obyvatelům.
ABBADIE Antoine Thomson d’ (* 3. 1. 1810, Dublin, Irsko, † 19. 3. 1897, zámek Abbadia v Pyrenejích, Francie), ABBADIE, Arnauld Michel d’ (* 1815, Dublin, Irsko, † 8. 11. 1893, Urrugne, Francie) – francouzští cestovatelé a kartografové
Dvojice francouzských bratří se zasloužila o téměř dokonalý průzkum centrální Etiopie i o poznání některých takřka neznámých zemí v jejím sousedství. Když bratři v roce 1837 vstoupili v Massawě (na pobřeží Rudého moře) na etiopský břeh, asi nečekali, že v zemi, kdysi ztotožněné s bájnou „Říší kněze Jana“, stráví více než deset let svého života…
Oba bratři se narodili v době, kdy jejich rodiče pobývali v Irsku; do Afriky se poprvé dostali roku 1833 (jako vojáci francouzské armády v Alžírsku). Antoine ještě roku 1836 podnikl menší cestu do Brazílie.
Bratři d’Abbadiové prozkoumali zejména severní a střední část hornaté africké země; po celou dobu podnikali přesná trigonometrická a výšková měření, přesně určili polohu téměř tisíce bodů a značně opravili dosavadní mapy Etiopské vysočiny. Roku 1843 podnikli svou nejvýznamnější objevnou cestu, když se vydali na jih a pronikli do pravlasti kávy – v té době nezávislého státu Kaffa, jehož severní část prozkoumali. Nejjižnějším bodem jejich putování bylo hlavní město Kaffy, Bongi (přibližně na 8° 30’ severní šířky). Právě při cestě do Bongi oba bratři spatřili dosud zcela neznámou řeku Giba, kterou považovali za pramen Bílého Nilu (ve skutečnosti se jedná o horní tok řeky Omo a Abbadiové se jako první Evropané dostali do povodí Rudolfova jezera, což ovšem vůbec netušili). Současně s tím zmapovali i přilehlou část východoafrických pohoří. V roce 1848 se rozšířila zpráva, že byli oba zabiti, proto se jejich třetí bratr Charles vydal je hledat; spolu s ním se pak oba výzkumníci vrátili domů. Arnauld se do Etiopie ještě krátce vrátil v roce 1853.
Kromě geografických objevů se oba francouzští cestovatelé zabývali také studiem etiopské přírody i obyvatelstva a napsali rovněž řadu filologických studií (např. sepsali amharský slovník, vydaný roku 1881; jejich zájmem byla rovněž baskičtina). Přes zdravotní i jiné potíže, kterých si během téměř dvanáctileté cesty užili více než dost, se oba dožili vysokého věku a prakticky neustále zpracovávali sbírky a měření ze své cesty. Zatímco Antoine se více věnoval geodetickým a dalším vědeckým výsledkům cesty (Géodésie de la Haute Ethiopie, 1860–63), Arnauld popsal společné cesty v dvousvazkovém cestopise Douze ans dans l’Haute Ethiopie (Dvanáct let v horní Etiopii, 1868). Stejně jako řada jejich předchůdců i následovníků se museli potýkat s obviňováním, že si své zprávy vymysleli – na rozdíl od mnoha svých kolegů se ale ještě dožili uznání.
