Do kterých muslimských zemí je ještě bezpečné cestovat?

V posledních přibližně čtrnácti letech, po roce 2001, teroristických útocích v USA a následných válkách, které vyvolaly Spojené státy na Blízkém východě, se situace v regionu dramaticky zhoršila.

„Je však nutné rozlišovat jednotlivé země. Samozřejmě jako celek je dnes Blízký východ mnohem nebezpečnější než dříve, ale vidíme, že jiná je situace v Íránu a jiná zase v Iráku, v Sýrii a Jordánsku. Takže na jedné straně jsou země, které jsou stále bezpečné, např. Turecko, Írán nebo Jordánsko. Na straně druhé jsou země, kam cestovatelé batůžkáři dříve velmi často jezdili a dnes by na to, podle mého názoru, měli zapomenout. To je právě příklad třeba Sýrie nebo Afganistánu,“ míní bývalý blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček.

Důležitá je příprava

Každou cestu, a to nejen do muslimských zemí, je třeba si dobře rozmyslet a dopředu si zmapovat aktuální situaci. Při plánování by lidé měli uvažovat nad rovnováhou mezi riziky a přínosem, který pro ně ta cesta má mít. „Pokud někdo chce jen poznat nějakou zemi, její autentickou část, může jet do zemí, které jsem již zmínil. Ale určitě nemá smysl jezdit do extrémně nebezpečných oblastí. Prostě pohodové cestování a poznávání lidí nestojí za riziko jezdit po místech, kde se občas střílí nebo se unášejí lidé. Na druhou stranu pokud někdo je tak motivován a má psecifický cíl cesty, napříklas jet tam jako humanitární pracovník, tak se ani těm rizikovým místům nevyhne. A pak je to často na jeho zaměstnavateli nebo tom, kdo jej do oblasti vysílá, aby jej dostatečně zabezpečili a pojistili,“ vysvětluje Břetislav Tureček.

To je případ třeba i humanitární organizace Lékaři bez hranic. Její pracovníci jsou vysílání právě do míst, kde většinou zuří válka. „Naši kolegové, kteří v těchto zemích působí, se řídí velmi specifickými bezpečnostními pravidly, která vyplývají z vyjednávání se všemi místními autoritami a z neustálého detailního vyhodnocování aktuální situace. V mnoha muslimských zemích, kde máme svoje projekty, naši kolegové ani neopouštějí základny a nemocnice a s běžným životem příliš do styku nepřijdou,“ řekla tisková mluvčí organizace Lékaři bez hranic Míla Janišová.

Útoky na turisty

V poslední době se nakumulovaly zprávy o konfliktech v muslimských zemích. Ať už se jedná o bombový útok na muzeum Bardo v Tunisu, nebo třeba i návrat unesený Češek z Pákistánu. Rozvedla se tak společenská diskuse, které země jsou bezpečné a které nikoliv. Do hledáčku se dostaly i státy, které byly doposud považovány za velmi bezpečné a byly oblíbeným cílem pro turisty trávící dovolenou u moře.

Podle Břetislava Turečka, který má s pobytem v muslimských zemích bohaté zkušenosti, obecně takové věci často paradoxně pomáhají bezpečnostní situaci v zemi spíše vylepšit. „Protože tuniská vláda evidentně ví, co je v sázce, pokud by se lidé začali bát do Tuniska jezdit, už teď vidíme výrazné posílení bezpečnostních opatření, aby se turisté, a to nejenom „dovolenkáři“, cítili bezpečněji. V tomto ohledu bych se neobával jezdit k moři do letovisek. Na druhou stranu je to určité znamení, že ani Tunis není ideální zemí pro individuální poznávání v regionech, kde se s vyšší koncentrací turistů tolik nepočítá, a tudíž nejsou tolik chráněni,“ dodal Tureček.

To potvrzují i slova velvyslanec Tuniské republiky v ČR, Moncef Hajeri. „Teroristé zaútočili v samém srdci města a našeho kulturního bohatství s jasným záměrem zemi zlomit. Existují skupiny Arabů, kterým se nelíbí naše demokratické směřování, které dokážeme spojit s islámem tak, aby to fungovalo. Nesmíme však dovolit teroristům vyhrát, nemají na to žádné právo,“ vysvětlil.

Z takzvaného Arabského jara před čtyřmi lety, kdy proběhly politické převraty v několika zemích, vyšlo Tunisko možná vůbec nejlépe. Uchytila se tam demokratická vláda a země funguje jak ekonomicky, tak společensky. „Tunisko je homogenní země, nejsou tam vnitřní konflikty a rozbroje mezi různými skupinami obyvatel, jako je tomu například v Turecku nebo Iráku, nemáme zde znesvářené Sunnity a Šíity, Kurdy a podobně,“ podotýká velvyslanec.

Kde to momentálně nejvíce „vře“

Situace v zemích Blízkého východu i severu Afriky je poměrně nestálá. Aktulní informace o bezpečnostní situaci poskytuje turistům a cestovatelům Ministerstvo zahraničních věcí. (MZV). Momentálně doporučuje zvýšenou opratrnost především při cestách do Egypta, Tuniska, Pákistánu a Alžírska. Vyhrocená situace je v Afgánistánu, Iráku, Jemenu a Libyi, tam by, vzhledem k působení vojenských jednotek, lidé neměli cestovat vůbec.

Dle názoru šéfredaktorky časopisu Lidé a Země, Lenky Klicperové k radikalizaci situace přispěl zejména vznik tzv. Islámského státu, který přitahuje fundamentalisty z celého světa. „Sama jsem viděla přímo na frontě v Iráku fotografie zabitých islamistů, kteří na první pohled vykazují původ v Čečensku nebo Africe. Pešmergové si fotí na telefony jejich mrtvoly – zdá se, že jde o, s trochou nadsázky a černého humoru, pěkný zvyk platný v celém regionu, nejen na územích ovládaných IS. Spící buňky má ale IS bezpochyby i v Evropě.“

Riziko je spojeno s každou cestou mimo náš prověřený prostor, kde žijeme. Útoky na redakci Charlie Hebdo nebo na tuniské muzeum ukazují, jak je volba bezpečné destinace nevypočitatelná. O život můžete přijít stejně tak v Paříži, jako v Bagdádu. „Je nutné přizpůsobit se aktuální bezpečnostní situaci, umět ji správně vyhodnotit a neriskovat bezhlavě. Zkušenosti z bezpečnostně složitějších regionů ale nezískáte jinak, než že tam pojedete. Pokud někam jedu poprvé, je třeba věnovat mnoho úsilí důkladné  přípravě – to jsou hodiny, týdny a měsíce prosezené u počítače, kdy sháníte veškeré dostupné informace a kontakty na spolehlivé místní lidi. Jen tak se dá přežít. Já navíc potřebuji pracovat jako novinářka, což je o to náročnější,“ dodala Lenka Klicperová.

Hrozbou není náboženství

Vyvstává otázka, zda je skutečnou hrozbou vyznání. Nebezpečno může být i v zemích, kde není dominantním náboženstvím islám. Novinář a cestovatel Ivan Brezina má na situaci v muslimských zemích také jasný názor.

„S muslimy mám obecně jen ty nejlepší zkušenosti, a to jsem v řadě islámských zemí prožil přes dva roky života. Jde o to chovat se s respektem k islámu, zajímat se o místní kulturu a oblékat se v souladu s lokálními zvyky. Většina potenciálně rizikových situací plyne z nedodržování těchto pravidel. Evropanka v kraťasech je v muslimských zemích stejně cizorodým prvkem, jako muslimská žena v hidžábu v Praze. Bude se proto setkávat se stejným přehlížením a obtěžováním, a dobře jí tak. Projevte ale respekt a zájem a muslimové vás před případnými riziky budou sami chránit,“ míní Brezina.

Obecně však by se podle něj měli mít aktuálně cestovatelé na pozoru zejména v Sýrii, Iráku, Lybii, Afghánistánu a některých oblastech Pákistánu. „Cestování samo o sobě generuje zvýšené riziko, ať už jde o přechod Nízkých Tater, výlet do Budapešti nebo výpravu do Bangladéše. Namátkou zmíním třeba Írán. V Česku o něm panuje spousta bezpečnostních předsudků, ale pro nezávislého cestovatele jde o jednu z nejbezpečnějších, nejpohostinnějších a nepříjemnějších zemí světa. Řekl bych, že riziko násilí je tam menší než v Česku. Když ale doma řeknete, že jedete do Íránu, většina lidí ho nevědomky zamění s Irákem a bude si myslet, že jste se zbláznili,“ uzavřel Ivan Brezina.