Původní obyvatlé
V době příchodu Evropanů žilo v Austrálii asi 300 000 domorodců. Setkání s bílou rasou odstartovalo tragickou kapitolu v jejich historii. Nejdříve je Evropané začali vytlačovat z nejlepších lovišť a nalezišť potravy. Místa, kde jsou dnes všechna velká australská města, byla původně tábořišti Aboriginů, jak je Evropané začali nazývat. Při vytlačování teklo hodně krve. Šípy a oštěpy mohly stěží soupeřit se střelnými zbraněmi. Mnoho dalších obětí přinesly dovezené nemoci, proti kterým Aboriginové neměli v těle žádné protilátky. Začátkem 20. století v celé Austrálii žilo už jen něco kolem 60 000 původních obyvatel, většina z nich vyhoštěna do neúrodných buší a bezútěšných pouští. Jejich země byla v rukou nenáviděných bílých lidí. S následky této genocidy se obě strany těžko vyrovnávají dodnes.[cut]
Stejně jako by bylo pro každého Evropana těžké, ne-li nemožné, přizpůsobit se životu kočovného lovce a sběrače, je pro Aboriginy těžké zvyknout si na náš „civilizovaný“ styl života. Těm, kteří nechtějí obývat několik posledních rezervací, jež jim australská vláda přidělila, ale nic jiného nezbývá. Dnes existuje spousta vzdělávacích a jiných programů zaměřených na začlenění Aboriginů do většinové společnosti. Otázkou je, zda o to vlastně stojí, a nějaké jednoduché řešení tohoto problému neexistuje. Aboriginiové zde žijí už přes 40 000 let. Vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám se jejich společnost vyvíjela značně odlišně od zbytku světa. Nikdy nezačali budovat žádná města ani žádná jiná trvalá osídlení. Oproti tomu žili v mnohem větším kontaktu s přírodou, podobně jako Indiáni v Severní Americe. Stejně jako Indiáni, žili Aboriginové v jednotlivých skupinách či kmenech, které měly vlastní jazyk. Navzájem si téměř nerozuměli. Kvůli obrovské rozloze země neexistovaly žádné boje o území. Zajímavostí je, že žádný z kmenů si nevytvořil psané písmo. Všechny legendy, tradice a příběhy se předávaly z generace na generaci vyprávěním, zpěvem, písní a tajemnou řečí symbolických kreseb. Na nejstarších kresbách v jeskyních na severu Austrálie můžeme nalézt vyobrazení rozličných zvířat, jako klokanů, ptáků emu, krokodýlů apod. Předpokládá se, že tyto malby měly náboženský význam a sloužily k uctívání matky přírody a jejích darů, potřebných k obživě.
Dalšími významnými formami umění byly pro Aboriginy tanec a hudba, které doprovázely všechny významné ceremonie. Zpívaly obvykle ženy, muži je doprovázeli hrou na didgeridoo. Tento domorodý hudební nástroj, vyrobený z eukalyptového dřeva za přispění termitů, vydává nezaměnitelný zvuk, který dokonale koresponduje s drsnou přírodou a nelehkým životem původních Aboriginů. Kultura původních australských obyvatel má dodnes co nabídnout a případní zájemci o její hlubší poznání se mohou přihlásit ke studiu prakticky na každé australské univerzitě.
Dnešní Australan
Dnešní pravý Australan většinou nebude vypadat, jak bychom si ho představovali. Austrálie má velmi otevřenou emigrační politiku a je zemí multinárodní. Potkáte tu opravdu lidi z celého světa. Je jedno zda se jedná o lidi původem z Asie, Indie, Evropy, Afriky i dokonce z Ameriky, všichni jsou to dnes Australané a všichni jsou považováni za sobě rovné. Austrálie svým příjemným přímořským podnebím, krásnou přírodou, dobrými pracovními a sociálními podmínkami, multikulturním nádechem nebo jen otevřeným postoje k homosexuálům láká opravdu lidi z celého světa. Není nic příjemnějšího než si jít ráno před prací zaplavat do oceánu a večer se opět vrátit na pláž.
Všichni přistěhovalci si samozřejmě přivezli i své zvyky a náboženství. Proto Australané neslaví jen narozeniny královny, ale i všechny ostatní světové svátky. Mají tu křesťanské Vánoce, židovskou Chanuku. Křesťanský Nový Rok a Čínský Nový Rok. Veselo je v ulicích i na St. Patrick’s Day. Jak jsem již mnohokrát zmínila v Austrálii si každý najde to své. Pokud ne, můžete tu svůj svátek nově zavést, pokud bude dost veselý, Australani ho určitě rádi přijmou za svůj.
O Austrálii
Austrálie funguje (a velmi dobře) na principu čestnosti. Mnohé kempy mají pouze nápis – vhoďte 10 dolarů a nikdo je nehlídá. Leckteré stánky u cesty na venkově mají vystavenou např. zeleninu, vedle udanou cenu, ale prodavač chybí. Novinová zastavení jakbysmet – kasu a hromadu novin. Noviny vezmete a vhodíte dva dolary. Na tomto místě skoro i prosím českou náturu – nepodvádět, Češi si způsobují zbytečně smutnou pověst vyděračů a podfukářů. Která se vrací jak bumerang, např.žádáte-li o práci, nebo rozhodují-li ambasády o vízových podmínkách tomu či onomu národu…. Je překrásné, že tento systém někde na světě fungovat může, jak vzácná květina, …kterou jste podpořili.
Od srdce na závěr: Někdy jsou turisté z Austrálie jakoby dočasně zklamaní – všude je daleko a rovná placka. Rada zní: Nehledejte v Austrálii Evropu. Hloubku sdělení australské krajiny velmi mnoho lidí rozeznalo až nějaký čas po návratu domů. Nechte se překvapit 🙂
