Po smrti Türkmenbašyho bylo podle předvolebního slibu nového prezidenta Berdumyhamedova otevřeno několik internetových kaváren. Jejich rychlost je však poměrně pomalá a při registraci je nutno předložit platný pas s vízem. Veškerý pohyb na internetu je monitorován a v žádném případě se Vám nepodaří otevřít zakázané a blokované stránky (zejména stránky opozičních skupin v zahraničí). Pokud se o něco takového pokusíte, není vyloučen problém s policií. Telefon je nejlepší realizovat z Ašchabadu, ale teoreticky budete spojeni z každé pošty. Minuta telefonu do Evropy vyjde celkem draho. Stále rozšířenější jsou mobilní telefony, na trhu operují dva operátoři – MTS a Turkmentelekom (ruský MTS je obecně považován za spolehlivější, i když dražší). K pořízení SIM karty je potřeba registrace. Roaming funguje vcelku bez problémů.
Vzhledem k charakteru režimu jsou státní média přísně cenzurována. Existují státní televizní kanály, které jsou plné zpravodajství o „úspěšných krocích milovaného presidenta“, rozvoji a světlých zítřcích nezávislého Turkmenistánu nebo ukázek z krás vlasti, včetně „pravé turkmenské lidové hudby.“ Starší generace si připomene naší předrevoluční televizi a mladší se alespoň podívá, co jsme, v jiné úpravě, sledovali před několika lety. Smysl budete chápat i bez znalostí turkmenštiny.
Noviny a časopisy sice existují, ale nejsou jich zrovna přeplněné stánky. Deník, který nemá v záhlaví portrét velkého Gurbanguliho a dlouhý úvodník o jeho práci pro blaho země, by rychle skončil, přestože president jakoukoliv chválu své osoby hlasitě odmítá. Hlavním ruskojazyčným deníkem je Neutrální Turkmenistán. Ani rozhlas příliš nepomůže – většina zahraničního vysílání je rovněž blokována.
