HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Historie

Historický vývoj dnešního státního celku je velmi dlouhý a spletitý, dějiny jsou plné invazí, ci­zích vlivů, míšení národů i kultur, proto zde jen velmi stručně a zjednodušeně.

První předkové Malajců se na toto území dostali asi před pěti tisíci let z jižní Číny. V éře do začátku našeho letopočtu Malajci tvořili součást obchodního spojení mezi Čínou a Indií a vstřebali hinduismus a buddhismus. Dalším významným vlivem byl islám, který na toto území pronikl s arabskými obchodníky ze západu někdy v 7. století.

V 7.–14. století se zde rozkládala říše zvaná Sri Vijaya, středisko rozvíjejícího se mořeplavectví. Sri Vijaya v období svého největšího rozmachu pravděpodobně dominovala obchodu na většině území Sumatry, Malajského poloostrova, západní Jávy a západního Bornea. Poznatky o ní jsou však bohužel jen útržkovité a vědecky neprůkazné.

Ve 14. století si Sri Vijayu podrobilo javánské království Majapahit, jež si chtělo vydobýt kon­trolu nad obchodem v celé oblasti dnešní Indonésie, Malajsie a Singapuru. Uprchlíci z Vijayi nakonec dospěli na území, na němž kolem roku 1400 založili město Melaka (Malacca). Melaka pak prožívala století rozkvětu a rychle se stala významným obchodním a kulturním centrem. Na vrcholu svého rozmachu Melaka dominovala celému Malajskému poloostrovu až na sever k Peraku (jeden ze států dnešní Malajsijské federace), většině východního pobřeží Sumatry a ce­lému souostroví Riau-Lingga. V první polovině 15. století také vládci Melaky přijali islám, což přispělo k dalšímu rozkvětu města.

Konec zlatého věku Melaky se datuje srpnem 1511, kdy po měsíčním obléhání podlehlo město vojenské přesile Portugalců, kteří věřili, že dobytím Melaky získají kontrolu nad jejím obcho­dem. To se jim však nepodařilo, neboť vlivní malajští obchodníci postupně přesunuli svůj zá­jem na ostatní přístavní města, až do té doby žijící obchodně, nábožensky i kulturně ve stínu Melaky.

Melacká vládnoucí elita se po pádu města stáhla na jih, kde položila základy sultanátu Johor. Na konci 16. a na počátku 17. století Johor prosperoval i přes přetrvávající snahy Portugalců si ho podřídit. Výrazně tomu napomohla skutečnost, že se na scéně objevili Holanďané, s jejichž pomocí byli Portugalci v roce 1641 z Melaky vytlačeni. Avšak ani Holanďanům nestačily síly na to, aby dosáhli svého dlouhodobého cíle, tj. aby trvale ovládli obchod Malajského polo­ostrova.

V první polovině 19. století vstoupila na Malajský poloostrov další mocnost – Velká Británie. V roce 1819 získala Východoindická společnost od Johoru ostrov Singapur a v roce 1824 při­padla do britských rukou na základě dohody s Holandskem rovněž Melaka. Nově vzniklý státní útvar pod britským vlivem, který zahrnoval Singapur, Melaku a Penang, se nazýval Straits Settlements. V roce 1874 pak došlo v Pangkoru k dohodě se státem Perak, která umožnila Britům rozšířit kontrolu na celý Malajský poloostrov.

Další významnou mocností, která vstoupila na území Malajsie, bylo Japonsko – japonská ar­máda zaútočila na Britské Malajsko 8. prosince 1941. Singapur, nejpyšnější symbol britské moci v jihovýchodní Asii, padl 15. února 1942 a Sarawak a Britské severní Borneo byly dobyty bez jediného výstřelu. Japonská okupace trvala tři a půl roku, než se na přelomu srpna a září 1945 britská vojenská administrativa do těchto teritorií zase vrátila. Hlavním výsledkem období ja­ponské okupace byla devastace předválečné ekonomiky a mnohem zpolitizovanější a názorově rozdělenější obyvatelstvo.

Po svém návratu do Malajska v roce 1945 se Britům celkem rychle podařilo dostat do přijatel­ných mezí otevřené etnické nepřátelství, které se ještě vystupňovalo na konci války. Spolu s masivní rekonstrukcí malajské ekonomiky Britové od základů reformovali rovněž systém státní správy, byli si však již v té době vědomi toho, že klidné předválečné časy patří nenávratně mi­nulosti.

Na přelomu 40. a 50. let čelili Britové v Malajsii útokům různých teroristických skupin, které utlumil až dlouho trvající výjimečný stav. Během něho přislíbili Britové Malajsku autonomii, třebaže v té době ještě nebylo jasné, jak by měla vypadat, aby byla přijatelná pro všechny et­nické skupiny.

Počátkem roku 1952 byla podoba stabilnější autonomní vlády nalezena. Byla jí takzvaná Aliance, koalice tří stran, hájících zájmy jednotlivých dominantních etnických skupin. Etnické vztahy dominovaly i samotnému zformování Malajsijské federace, která ve své první podobě zahrnovala území Malajska, Singapuru, Sarawaku a Sabahu (v té době ještě Britského severního Bornea). Brunej se k novému státnímu svazku nepřipojila, ostatní zúčastněné státy se však po opatrných jednáních nakonec dohodly na sloučeních svých teritorií a k 16. září 1963 i na vytvoření společného státu – Malajsie. Singapur však do nového svazku vstupoval s mnoha nevyřešenými ústavními, politickými a administrativními problémy, vyvolávajícími neustálé napětí. Po pouhých dvou letech soužití ve společném státě pak Singapur z Malajsijské federace vystoupil. Důvodem rozpadu byl zásadní střet zájmů mezi singapurským, převážně čínským obyvatelstvem a malajsijskou filozofií „Malajsie Malajcům“.

Od roku 1981 byl malajským premiérem kontroverzní politik Dr. Mahathir. Než se stal premié­rem, byl proslulým malajským radikálem, s oblibou rozdmýchávajícím etnické napětí v zemi. Jako vrcholný politik se však ukázal jako mnohem složitější osobnost, sahající čím dál méně k jednoduchým řešením složitých problémů. Mahathir soustředil do svých rukou veškerou moc z přesvědčení, že taková koncentrace moci je nutná pro zachování sociální stability a ekonomic­kého rozvoje země. Jeho vláda byla sice autoritářská, širokým vrstvám obyvatel však zajistila relativní blahobyt.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: