Cestopisy a reportáže

Ať už se jedete do Indonésie podívat jen na skok, nebo tam chcete pobývat déle, určitě vás ta země překvapí. Máme pro vás pár postřehů, jak na kulturní šok vyzrát.

I když už jste v Indonésii nějakou dobu a myslíte si, jak se vyznáte v různých druzích dodávek, rikš, taxíků, otřískaných autobusů, vlaků, lodiček, obřích trajektů nebo letadel, místní veřejná doprava vám přesto dokáže připravit mnohá překvapení.

Pátý den našeho pobytu v úchvatné zemi, kterou Bali bezpochyby je, jsme si naplánovali cestu do jedné z nejstarších a také nejchudší vesnice Trunyanu.

Další den pobytu na rajském ostrově, který je naplněn vůní květů, skvělého jídla a lidmi, kteří mají potěšeni z naší přítomnosti, jsme vyrazili od moře do vnitrozemí na celodenní výlet do oblasti Besakih. Chrámový komplex dvaadvaceti chrámů, který je v těsné blízkosti nejvyšší hory ostrova Gunung Agung s 3.142 metry, ale nebude jediným cílem dnešního dne.

K nejnavštěvo­vanějšímu místu Náhorní plošiny Ijen patří čarokrásné jezero Kawah Ijen se svoji neuvěřitelně zelenou barvou. Samotný vulkán Gunung Ijen měří bez šesti metrů dva tisíce. V Náhorní plošině můžete ještě vidět „obra“ Gunung Raung s 3.332 metry a jen o pár metrů nižší Gunung Suket s výškou 2.950 metrů. Poslední sopkou této oblasti je Merapi s 2.800 metry.

Při návštěvě Indonésie, která leží na obou stranách rovníku, mezi kontinentální Asií a Austrálií, prožijete velké množství příjemných zážitků, ať už navštívíte kterýkoli z více jak sedmnácti tisíc kouzelných ostrovů.

Občanské sdružení Kintari foundation dokončuje rekonstrukci školy Ngolang na Lomboku. Přinášíme závěrečnou zprávu z projektu, který podpořil Expediční fond.

Yogyakarta Na nádraží jsem se setkala s Deby, s níž jsem navázala kontakt díky CouchSurfingu. Byla moc ochotná, ani jí nevadilo, že na mě na nádraží hodinu čekala. Nasedly jsme do jejího terénního auta a jely jsme do jejího domu, který byl vzdálený jenom 15 minut cesty od nádraží. Dům byl úplně jinačí než ty, které jsem znala. Byl menší, jednodušší a prostší. Koupelna se blížila typickým indonéským. Nebyla tam vana, sprcha, ani splachovací záchod, nýbrž kamenná čtvercová káď, do níž se napouští voda z kohoutku. Tato voda se nabírá do naběraček, kterými se lidé polévají. Touto vodou se také splachuje záchod, v této koupelně byl tureckého typu.