Kdysi jsem někde četl, že Indii musí člověk buď milovat, nebo nenávidět. Nuže, pak jsem se tedy zamiloval. I přes všechna negativa, která zde na Evropana číhají, přes špinavé a zapáchající ulice, mizernou hygienu, znečištěné životní prostředí, byrokratickou a zkorumpovanou administrativu, i přes snahu některých obyvatel vydělat na „bohatých“ cizincích maximum peněz, přes to všechno a řadu dalších nemilých věcí je Indie úžasná a fascinující země, která mě doslova uchvátila.
Petra Bielinová Náš průvodce Lonely Planet z roku 2001 důrazně varoval před návštěvou Kašmíru. Přesto jsme velmi toužili navštívit město plné zeleně a především pak jezero Dal s hausbóty. Jaká tedy panuje atmosféra v dnešním Šrinagaru? To vám přiblíží následující řádky sepsané v září 2005, těsně před nástupem deštivých mozunů.
V New Delhi na Main Bazaru jsme se pařili už dostatečně dlouho a nadešel čas přesunu do hor. Je konec července 2005 a monzunové období v Dillí není takové jako by mělo být. To nám potvrdila i jedna Česka v Aurangabadu, která se svým manželem žije v Indii už více než rok. Místo aby pršelo aspoň jednou denně, tak je polojasno, děsný vedro (noviny píšou 37°C ve stínu) a vysoká vzdušná vlhkost. Navíc není vidět ani oblohu ani sluníčko. Bílá deka smogu úspěšně všechno překrývá.
Potřebujete vyprat košili nebo kalhoty? Stačí v hotelu odevzdat prádlo a svěřit jej do rukou indických pradláků. Prádlo zde totiž perou muži. Je to ostatně poměrně fyzicky náročná práce. Celý den stojí ve vodě a pod parným bombajským sluncem vytloukají z prádla špínu. Pracují od 4:30 ráno do západu slunce.