Cestopisy a reportáže

Osm desítek dětí z himalájské vesnice Kargyak a okolních osad v severoindickém státě Džammú a Kašmír doufá, že na podzim příštího roku poprvé zasedne do lavic Sluneční školy. Díky českým dobrovolníkům.

Sedím v plastové židli na balkóně svého hotelového pokoje, usrkávám z plechovky poslední české pivo a vychutnávám noční atmosféru indického velkoměsta. Do osmého patra doléhá ruch několikamilionového Bangalore poněkud tlumeně a slévá se v kakofonii zvuků, tvořenou nezbytným troubením vozidel všech druhů, hlukem motorů, hlasy lidí a mnoha dalšími projevy gigantického mraveniště. Nad tím vším se vznáší zvláštní směsice pachů a vůní a člověk cítí, jak ulice vydechují do vlahého nočního vzduchu teplo uplynulého dne.

Kdysi jsem někde četl, že Indii musí člověk buď milovat, nebo nenávidět. Nuže, pak jsem se tedy zamiloval. I přes všechna negativa, která zde na Evropana číhají, přes špinavé a zapáchající ulice, mizernou hygienu, znečištěné životní prostředí, byrokratickou a zkorumpovanou administrativu, i přes snahu některých obyvatel vydělat na „bohatých“ cizincích maximum peněz, přes to všechno a řadu dalších nemilých věcí je Indie úžasná a fascinující země, která mě doslova uchvátila.

V této majestátní stavbě, která se svou rozlohou a velikostí podobá pozdějšímu Taj Mahalu, je pochován druhý mughalský císař Humájún. Humajúnova hrobka je zařazena na seznam UNESCO. Nechala ji postavit v 16. století (1562-1571) manželka zesnulého císaře Hadži Begum narozená v Persii. Jedná se o první velké mauzoleum mughalské architektury s výraznou zahradou. Dnes patří Humajánova hrobka mezi oblíbené cíle indických novomanželských párů. Na rozdíl od slavného Taj Mahalu se zde mohou s impozantní stavbou v pozadí nerušeně vyfotografovat.

Samosa patří mezi nejtypičtější indická jídla, která dostanete snad všude. Proč si ji neudělat doma?

O izolovanosti Ladhackého regionu nejvíc svědčí počet jeho přístupových cest. Slovy jedna. Abych nebreptala, oficiálně existují tři. Sedlo první přístupové cesty (5329 m.n.m.) nám zasypal sníh (on nám vlastně teď v květnu ještě neroztál). Druhou přístupovou cestu přes Kašmír nám zasypali Pákistánští a Indičtí vojáci. A že ani na jednu tuhle haldu lopata nestačí, museli jsme se dolopotit do Ladhaku jinak. Nezbylo než bolavě nabourat rozpočet a vznést se přes hory.

Petra Bielinová Náš průvodce Lonely Planet z roku 2001 důrazně varoval před návštěvou Kašmíru. Přesto jsme velmi toužili navštívit město plné zeleně a především pak jezero Dal s hausbóty. Jaká tedy panuje atmosféra v dnešním Šrinagaru? To vám přiblíží následující řádky sepsané v září 2005, těsně před nástupem deštivých mozunů.

Khír je velmi oblíbenou sladkou pochoutkou v částech Indie a Bangladéši.