- Theodor Fiala (Feďa)
- Většinouna tolik, kolik mi je, tj. v posledních letech mezi dvaceti atřiceti.
- Všechnyarabské, kde se člověk může setkat s přátelskými lidmi, kteřínezištně nabídnou pohoštění a někdy i nocleh a se kterými se dá večersedět v čajovně, kouřit vodní dýmku a hrát domino.
- Zeměv severní a západní Evropě, kde je člověk ve volné krajině vystavenrozmarům počasí a kde vám při stopování zastaví lidé, i když mají na zadnísedačce svého auta čtyři malé děti.
- Jinakzatím všechny, které jsem navštívil.
- Natěch, na které nejčastěji vzpomínám. Přičemž někdy rozhodlo krásné počasí(například na Milešovce, která jediná čouhala z mlhy, nebo slunečnébezvětrné dny na ostrově Skye ve Skotsku), někdy absence turistů naprofláklém místě (třeba když jsem byl sám jen s kamarádem naMojžíšově hoře na Sinaji, nebo ve sv. Vítu v Praze na svatbě, kdy sekatedrála zavřela pro turisty), někdy ta námaha se někam vyškrábat (vyléztna Jebel Toubkal v Maroku za intenzivního průjmu bylo celkemutrpení), někdy prostě celková atmosféra místa (třeba ve vesnici Batad nafilipínském ostrově Luzon je krásně!) a někdy taky fakt, že je to místozajímavé z hlediska fyzické geografie – jsem trochu „postižený“ mýmstudiem (př. bahenní sopky u Gobustánu v Ázerbajdžánu….a spoustadalších)
- Vážímsi nejvíc těch, které jsem si zorganizoval (NE absolvoval) sám.
- Bohuželzatím nebyl čas na nějakou dlouhodobější cestu, takže zpravidla vyrážím nadva až tři týdny.
- Cestováními dalo tu nejlepší možnou náplň volného času. Vzalo mi napříkladzkreslené představy o životě a chování obyčejných Muslimů – což jsemjedině rád.
- RíšaSlaba a Káča Peclová. I když je blíž neznám, z jejich povídání apromítání mám pocit, že se na cestách chovají pokorně a slušně. A takyproto, že jsou z Písku J
- V osmdesátýchletech cesty škodovkou s rodiči po Evropě.
- V devadesátýchletech jsem několikrát navštívil Anglii a Wales díky tomu, že můj rodnýPísek má partnerské město v jižním Walesu.
- Ponástupu na PřF UK v roce 2000 jsem byl výrazně ovlivněn cestujícímispolužáky a první „exotickou“ cestou do Maroka. Od té doby se snažímpoznávat nová místa…
- Nebyloby správné uvádět země, kterými jsem jen projížděl nebo kde jsem strávilminimum času. Takže zmiňuju ta místa, o kterých jsem schopný něco říct:
- 2001:Wales, Maroko
- 2002:Sýrie, severní Řecko
- 2003:Litva-Lotyšsko-Estonsko
- 2004:Skotsko (Vnější Hebridy), Severní Skandinávie (Vesterály, Lofoty),Slovensko, Tunisko
- 2005:Irsko-Wales, Ázerbajdžán
- 2006:Madeira, Pyreneje (Andorra)
- 2007:Egypt, Slovinsko, Filipíny
- 2008:Tenerife
- odkonce 90. let do současnosti: Alpy (asi osm čtyřtisícových vrcholů)
- Navštívitširokou paletu přírodních typů Země
- Foceníamatérské, ale nadšené
- Téměřrvačka v Sýrii (ale jak má člověk z klikyháků na kapotě poznat,že si stopnul jordánský taxík?)
- Tyjsem zatím nepodniknul.
- Několikpřednášek v cestovatelském klubu Karavanseraj, články na stránkáchHedvábné stezky.
- Fotkyz cest najdete na: picasaweb.google.com/feda.fiala
to by me zajimalo, jak se ti podarilo byt sam v Egypte na hore sv.
Kateriny?
Ahoj Elo,
nebyl jsem tam úplně sám, ale s kamarádem, tj. byli jsme tam dva. Šli jsme nahoru v poledne, takže jsme se ranním a večerním turistům vyhnuli. Doporučuju! 🙂 Feďa
aha, to jsi ale prisel o legendarni vychod slunce 🙂
To je sice fakt, ale nevim, jestli bych si ho v davu Němčourů a dalších dostatečně užil. Navíc bych se klepal zimou, takhle přes den tam bylo v tričku akorát. Ale každej ať si to vychutná, jak mu to vyhovuje. Jo a taky jsem byl sám na Sněžce. Ale to asi není takovej problém 🙂
jo to mas pravdu, zima i davy tam byly :))