Nevím přesně čím to je, ale velkou skupinu mužů, zvláště v některých zemích jako je třeba Indie nebo Pákistán, přitahují cestovatelky magickou silou. Překvapivě tuto pozornost většinou neoceníte. Jak se vyvarovat nepříjemným zážitkům?
Kde musíte být opatrné
Jedná se obvykle o státy s velmi tradičními, konzervativní společnostmi. Sex před svatbou je nemyslitelný. Kontakt mezi muži a ženami (ne členy jedné rodiny) minimalizován (existují i např. oddělené fronty na jízdenky či vstupenky nebo pro ženy vyhrazená místa v autobusech a ve vlacích). Typickým ženským oděvem bývá téměř vše zahalující závoj. A místy ženy dokonce skoro vůbec nepotkáte.
Zároveň jsou to oblasti, kde na ulici zpočátku zaraženě zíráte na mladíky vodící se za ruce (ne vždy to znamená ale to, co si teď možná myslíte – v řadě zemí je mezi mužiběžný mnohem intimnější, ačkoli pouze přátelský, tělesný kontakt, obětí nebo polibky na tvář). Dívky na vás po několika společenských frázích na úvod konverzace zvědavě vyzvídají, jaké to je „chodit s klukem“. A spousta internetových kaváren vypadá jako temné kobky s oddělenými a diskrétně uzavřenými kójemi, ze kterých růžově září z obrazovek tisíce pornostránek.
I když je zjevně sex téma tabuizované a možná právě proto, efekt zvláště na mladé muže bývá opačný, stupeň vědomé i podvědomé frustrace vysoký. Dospěla jsem k závěru, že kdyby třeba Pákistánky chodily v minisukních a lodičkách, možná by bylo v této zemi o pár teroristů a násilných extrémistů méně. (Je to hodně zjednodušující pohled, ale kolik času stráví průměrný mladý muž okukováním a laškováním s hezkými ženskými kolem? Když nemá možnost se takto zabavit, což je příklad třeba právě Pákistánu, myslí pochopitelně na jiné věci.) V kombinaci se znalostmi, které o ženách ze Západu místní muži získali ze zákeřné kombinace pornostránky – holywoodské trháky, se opravdu je na co „těšit“.
Jak se sexuálnímu harašení na cestách vyhnout?
Mnozí muži v zemích třetího světa se na základě takovýchto fotek a hollywoodských filmů domnívají, že všechny bílé ženy jsou snadno k dosažení
Především je nejlepší necestovat sama, ale s mužem, a ať je to váš faktický manžel nebo ne, všem raději říkejte, že je, opravdu hodně to změní jejich pohled na vás. Ale bohužel ani to není 100% ochrana před obtěžováním. Snad jen kdybyste si neholila měsíc nohy a pak se vydávala za manželovu opičku, která ho věrně doprovází na cestách.
Samozřejmostí je oblečení, co nejvíce přizpůsobené místním zvyklostem. Nemusíte s tím třeba vnitřně souhlasit, že v některých zemích ženy musí chodit od hlavy po zem schované v neforemných hidžábech, ale předsevzetí, že budete chodit v tom, v čem to vyhovuje vám, se pravděpodobně rychle sami vzdáte. A naopak takový oděv možná oceníte jako velmi praktický. V tomto směru se mi jeví jako naprosto ideální burka, která se nosí v Afghánistánu, ve které je i obličej zakrytý jemnou sí’tkou, takže můžete kráčet po ulici celkem anonymně. Někde navíc bývá typický dámský oděv ušitý z tenkých, chladivých látek, které dobře chrání před sluncem a jimiž příjemně profukuje. Domorodce může ovšem zarazit i holka v pánských kalhotech a košili a vlasy ostříhanými na ježka. Nemusí si být totiž úplně jistí, kdo vlastně jste, a může se stát, že to budou chtít detailně zjistit. Pokud chcete nosit kalhoty a košili, noste zároveň alespoň šátek, pak by je snad, snad mohlo trknout..
Finty na turistky
Mezi obvyklé finty nadržených mladíků patří „náhodné“ doteky. Časté ve větším davu, snažte se vyhýbat tlačenicím, např. při nastupování do dopravních prostředků nebo přímo v nich. I když je to někdy obtížné se takové situaci vyhnout. V dopravních prostředcích hrozí i padání hlavy a jiných končetin „usínajícího“ na vaše rameno, případně jiné části těla. Také není dobré mačkat se přímo vedle řidiče, začne o to víc používat řadící páku, obvykle se přehmátne a sáhne vedle, na vás. Cestovatelka by si měla raději vybratmísto vedle jiné ženy nebo vedle staršího člověka. Pokud to není možné tvařte se nepřístupně a v případě potřeby křičte, většina místních lidí se vás zastane a často i ztrestá obtěžovače, třeba jej vykáží z autobusu. A hlavně: existují kupé a sedadla, stejně jako třeba fronty nebo prostory v restauraci, která jsou vyhrazená pro ženy nebo rodiny s dětmi.
Může se také stát, že jdete po ulici a někdo do vás „omylem“ vrazí (kráčí proti vám skupinka mladých mužů a najednou ten krajní zakopne nebo se zamotá a spadne přímo na vás). Nevím přesně, jak se tomu vyhnout, snad jít na straně blíže k okraji cesty, ne středem, kde se střetávají dva proudy proti sobě jdoucích chodců, a z jedné strany se blokovat „manželem“. Nebo se tváří, že vám chce pomoci, podává pomocnou ruku (třeba průvodci na trecích v džunglích) a najednou vás objímá, ruce mu sjedou atp. V tomto směru je dobré být samostatný a rázně i třeba s úsměvem a preventivně naznačit, že to zvládnete sami. Méně interaktivní, nicméně stejně obtěžující bývá „očumování“, ale kvůli tomu nemusíte být žena.
V některých zemích se prostě kolem cestovatele srotí dav čumilů a tupě zírá, ať dělá cokoli. Ignorujte je, stejně jako pokřikování a pískání. Vyhýbejte se očnímu kontaktu. Nesvlékejte se do plavek na pláži, kde jsou všichni oblečení, raději běžte stranou. Šmírování v hotelové koupelně nebo na WC – stěžujte si na recepci, případně se raději přestěhujte.
Jednou jsem se šla v Maroku sama projít, kamsi podél pláže; dal se se mnou do hovoru nějaký kluk a byl stále více gentlemanský, až jsem vzala roha. Upřímně: není to hrdinství jít se procházet a splývat s přírodou sama v těchto zemích.
a to bylo jako harašení jo? 🙂