Půjčujete peníze na cestách? Aneb jak mě v Praze okradl „Nor“

Půjčujete peníze na cestách? Aneb jak mě v Praze okradl „Nor“

Spěchám Jindřiškou v Praze. Na rohu u Jindřišské věže mne oslovuje rychle jdoucí muž, zda umím anglicky. Odpovídám, že ano a trable začínají. Anglicky na mne chrlí, že je z Nor a právě ho okradli na letišti – omylem na chvilku nechal zavazadlo bez dozoru. Už byl na policii, nemá mobil, má asi 50 Kč a spěchá domů. Je cestovatel a spěchá domů. Rozhoduji se mu pomoci

Byl na ambasádě, tam mu nepomohou – rodina musí napřed peníze poslat na účet ambasády. Nyní je v Norsku svátek a trvalo by to 5-6 dní. Celou dobu to na mne chrlí. Překvapuje mne na Nora, že mi celkem narušuje „osobní bublinu“. Myslel jsem, že jsou Norové více chladní. Omlouvá se za svojí angličtinou. Dorozumíme se však, nemá ji zas strašnou. Přeci jen tam mají v televizu filmy bez dabingu.

Spěchá do Osla, druhý den má  zkoušku v bance – Norske bank, kde je na stáži. Celou dobu říká, že pokud to nestihne, všechno je v háji.

Věřit nebo nevěřit?

Představuje se jako Yngve, je to muž střední postavy, tmavé vlasy, 37 let. Dělá PhD studium. Když se ho ptám, jestli není starý, říká, že již posledním rokem. Nevypadá jako typický Nor, ale je tam přeci hodně přistěhovalců a jejich potomci tam normálně žijí.

Prosí mne, jestli bych mu mohl dát peníze na cestu – prosí o půjčení, pronajmutí. Říká, že má peníze, ale na ukradených kreditkách. Potřeboval by se dostat do Kodaně, tam už pro něj přijedou kamarádi. Vypočítává, že by potřeboval půjčit tak 200 euro, aby mohl jet rychle vlakem ICE.  Bavíme se o Norsku, vypráví, že jeho matka se narodila za polárním kruhem. Vyptává se mne, zda jsem byl v Norsku a v jakých místech. Na místo co říkám reaguje pozitivně, že je to tam hezké.

Jsem cestovatel. Všude po světě jsme potkávali hodné lidi a stále nám někdo pomáhal  – Gruzie, Abcházie, Rumunsko … Nyní to mohu začít vracet.  Vyprávím mu, že hodně cestuji. On říká to samé – Jižní Amerika, Francie… Každého bych odmítl, ale jiného cestovatele ne. Jsme jedna krev.

Rozhoduji se uvěřit

Říkám mu, že mu mohu půjčit max. 80 euro. Na českou část potřebuje 190 Kč. Odněkud volal své matce, dala mu tip na spoje a kamarádi by pro něj přijeli do Kodaně. Zjišťuji mu spoje – aby mohl jet co nejdříve, volíme trasu Praha – Ústí nad Labem – Dolní Žleb – Schöna – Drážďany-Berlín – Kodaň. Vypadá to, že to do druhého dne nestihne. Říká však, že to musí minimálně zkusit, jakkoli. Tím mi přijde sympatický. Půjčím mu.

Před tím než vyberu peníze, si na něj beru kontakt. Yngve Hangstør, Hallasgraat 10/8, Oslo, Norway. Chci po něm mobil. Tvrdí, že si ho nepamatuje a bude mít nové číslo, to současné měl jen 14 dní. Chci tedy mail. Ten mi dát nechce, protože ho ovládla jeho expřítelkyně a bude mít také nový. Facebook nemá. Přijde mi to trochu dívný, ale věřím mu. Já mu dávám kompletní kontakt na mne.

Říkám si, že bych mu neměl dávat tolik, spíš třeba litr. Hranici Dolní Žleb – Schöna musí přejít pěšky, bude to v noci a nikdo tam nebude. Dám mu tedy, aby dojel bezpečně do Berlína. Jinak je to vlastně zbytečný.  Ale nakonec mne uprosí na dvojku.  „Říkal jsi přeci, že mi můžeš půjčit 80 euro“. Chce po mne ještě půjčit dvě stovky na českou část. Taky že si potřebuje koupit jídlo a aby mu těch 80 euro zůstalo na cestu Německem. To už mi přijde příliš a víc mu nedávám. Dávám mu housku a vafli z batohu. Ještě vtipkuje, že je houska teplá.

Říká, že mi hned napíše a poprosí mne o IBAN, bude to vhopodě – dělá přece v bance. Věřím mu. Loučíme se, poplácávám ho po rameni a říkám mu: „Snad mi něco pošleš zpět“. Dvakrát si podáváme ruku. Zve mne do Norska, že pojedeme na moře. Moc mi děkuje a odchází směr nádraží. Ještě se oba otáčíme.  Mám pocit z dobrého skutku, ale ne na dlouho…

Reakce kamarádů byly různorodé

„Tak to se s těmi penězi rovnou rozluč – taky jsem takhle pomohl, stálo mne to 500Kč ve Francii,“ říká kamarád Majký.

„Ti, kteří se na svých cestách potkali s velkou pohostinností, ji pak nabízí na oplátku taky… To tak bývá  pro někoho nepředstavitelné bláznovství, pro tebe celkem automatická reakce,“ pousměje se Míša.

„Taky jednou dala v Brazílii na letišti ňákýmu cizincovi 3000, v životě mi nic nevrátil  jediný, co mě na tom mrzí, že teď kvůli podvodníkovi třeba někomu, kdo mluví pravdu, už nedám,“ dodává smutně kamarádka Markéta.

Druhý den si ale říkám?

  • Proč jsem ho neposlal na Western Union? I kdyby neměl pas, peníze lze poslat na heslo a je to během pár minut. Kontakt na matku přeci měl …
  • Proč jsem si ho nevyfotil
  • Proč jsem po něm nechtěl důkaz, že je opravdu z Norska
  • Proč jsem si nenechal ukázat potvrzení z Policie ČR o okradení

Dodatečně zjišťuji, že žádný svátek tou dobou v Norsku nebyl. Google ani Yahoo adresu co mi dal, nezná.  Jméno Yngve je opravdu norské, ale příjmení Hangstør  Google nezná, znamená to norsky „řekni mi velikost“. Je to sice pár dní, ale lhal, takže peníze už nečekám. Pokud někoho potkám a bude mluvit pravdu, možná pomůžu, ale peníze už nikdy nepůjčím.

Ten Yngve byl tedy dost dobrý herec. Hrál to srdcem až do konce, evidentně byl hodně dobře připravený. Vše se dalo logicky zdůvodnit. Ani když měl peníze v kapse nikam neutíkal. V člověku vzbudil opravdu pocit důvěry. Chodí tedy po Praze a vybírá si mladé lidi, co umí anglicky a cestují…

A jaké jsou vaše zkušenosti s půjčováním peněz na cestách?

Zkušenosti čtenářů

Jirka

Néééééé ….Takhle sebeztrapňující komentář hovořící o hlouposti a obsahující slovo „najivita“….To snad ani není pravda. Jdu si vyměnit trenky.

Milan

Tak to bylo opravdu hodně naivní. Za blbost se ale platí a člověk to (snad) znova neudělá.

olin

zes mu nepujcil rovnou i svou zenskou… dyt vypadal zoufale…

Vojta

Kua, chápu, velmi. Včetně toho \“každého bych odmítl, ale cestovatele ne\“. Dokážu si představit tu situaci na cestách, kdy je člověk v prdeli a nemůže nic než doufat, že mu někdo pomůže.
Kdysi jsem takhle nějakému \“Italovi\“ naivně vyměnil telefon za mýdlo a ještě mu asi litr doplatil.

Peter Michalčík

Stane se,

za 2000 Kč sis koupil dobrý pocit, že jsi pomohl. Zůstal bych u toho a dál se tím netrápil. Taky jsem takhle projel asi 20 DM (Deutche Mark), ale několikanásobně se mi to vrátilo.

Pomáhat se dá i bez hotovosti, příště mu nabídni koupi jízdenky 😉 Uvidíš, jak se bude cukat.

BTW.: Máš štěstí, lepší než dát 100krát víc developerovi na barák, a pak koukat, jak se Ti směje do tváře 😉

Marie

Tohle je po pravdě moje noční můra. Co když se všichni budou domnívat, že jsem taky šizuňk?

cestovatel

Také mám pár zkušeností, dobrých, i špatných. Zmínil jsi Gruzii – tam jsme potkali partu čechů, kteří sháněli plynové kartuše a ještě pár věcí – půjčili jsme jim svoje, samozřejmě víc už jsme je neviděli, jak věci, tak lidi samotné. Přitom kontakty měli, já jim ještě psal na email, bez reakce. Beru že se může občas něco stát, ztratit údaje a tak, ale asi ne tak často. Tohle se mi stalo párkrát, teď nedám nikomu nic, maximálně někam zavolám, pokud mi nadiktuje číslo.

cestovatel:

Nebudu se tady nikoho zastavat,ale že jdou nějak posílat peníze jinak nemuže vědět každý a už vubec každý nemusí mít zrovna kolem sebe lidi,kteří  jsou vubec ochotni mu pomoc a nějaké peníze na cestu zpět mu poslat,obzlášt v dnešní době!Mluvím z vlastní zkušenosti.Byli jsme s přítelkyni okradani právě ve Skandinávii a na ambasádě nám řekli,že nám nepomohou,protože v minulosti toho dost lidí zneužilo a peníze jim nevrátili a at tedy kontaktujeme naše blízké,že nám určitě někdo pomuže.Tj,přitelkyně nikoho nemá,já jen mámu a ta mi finančně pomoc nemohla,je v duchodu.Kamarádi?Akorát tak ma baterky.Nakonec nám pomohl super nor,který nám koupil oběma letenky až domu a dal nám ještě něco na cestu a nechtěl to ani vrátit,protože sám už něco podobného také zažil,říkal.

Rocky
cestovatel:

Také jsem byl okraden v cizině a jak tak sleduju je to uplně všude stejné.Každý je chytrý jak rádio,ale co se týká pomoci,tak se mu nechce a vubec nejhorší lidi jsou asi v centru.Mají většinou nejvíc peněz,ale někomu pomoct?Ani náhodou.To samé bylo v Berlíně

Veronika

Jen chci čtenáře upozornit, že jsem nedávno v Praze u nádraží potkala staršího pána, který nejprve vyzvěděl, odkud jsem, a pak spustil, že je primářem Procházkou z méno rodného města, že ho okradli, že potřebuje peníze na cestu apod. Předvedl docela dobrý herecký výkon. Sliboval, jak peníze vrátí, dokonce jako záruku mi nabízel své brýle apod. Pro peníze si mám přijít v dalším týdnu k němu do nemocniční ordinace. Odolala jsem a peníze mu s výmluvou, že jedu do zahraničí a nemám jich dost, nepůjčila.
Za týden jsem v jedněch novinách četla článek, jak kdosi půjčil v Praze peníze okradenému primáři Procházkovi, který byl z jeho města, na druhém konci republiky, než bydlím já. Další den si pro peníze k primářovi do nemocnice zašel, a jak asi dopadl? Primáře Procházku tam nikdo neznal! Takže pozor na na primáře Procházky bědující před pražskými nádražími, že byli okradeni a náhodou jsou ze stejného města jako vy!

Jan

Dostal mě taky. Bohužem jsem u sebe neměl chytrý mobil, abych si ho našel. Tentokrát se jmenoval Yngve Hangstorm.

Jan
Jan:

Pardon, Yngve Hangstrom.

petr

včera jsem toho týpka u vodickovy, ten samy, příběh, že potřebuje 120 euro. ze mu jede večer vlak do drázdan, a pak asi letedlem do osla, moje anglictina nic moc tak jsem se trochu ztracel, jak mluvil rychle. ale cesta do drazdan stoji snad 400. tak jsem mu řikal at pouzije western union, ze pošta je od nich 100 km. vymlouval jsem se ze nemam penize a kartu doma a nakonec mu naštěstí nepujčil 🙂

Adler

Taky jsme s kamarády potkali takového chytráka na Ukrajině, když jsme dorazili na Oděsské nádraží. Vystupujeme z vlaku, a asi nás zaslechl, že mluvíme česky. Tak hned spustil, že je z Prahy: “ A hele vokradly mě ve Voděse“, a my jsme mu moc nerozuměli, protože fakt mluvil fest pražským přízvukem, který rval uši a vypadal, jako narkoman. Tak znovu zopakoval, že ho okradli, a že nemá, jak se dostat domů a jestli by jsme mu, jako krajani, nepomohli. My, že né. Tak to na nás zkoušel, že má AIDS ,a že brzo umře. Zkoušel to, ale marně. Popřáli jsme mu s pánem bohem a kdoví kde je mu teď konec…

Nepujcuju nikdy nikde nikomu, ani moji tchyni…..

Dan L.

Před čtrnácti dny jsem ho potkal v Praze na Ládví. Úplně stejný příběh. Absolvoval jsem několik školení o agresivních vyjednávacích technikách (to rychlé mluvení, narušování osobní bubliny, …) a musím říct, že to má naprosto perfektně nacvičené. I tak mi vykecal díru do hlavy a než jsem si dal dohromady dvě a dvě, tak jsem se přistihnul, jak mu dávám peníze 🙂 Nakonec ze mě dostal jenom stovku, takže ještě dobrý… 🙂

Tags@cbox.cz

Dan Traub byl můj syn. Bohužel tragicky zahynul pod lavinou na Ukrajině. Měl velmi dobré srdce, byl kamarádský, velký cestovatel. Každěmu v nouzi pomohl. Čest jejo památce. Daniel je a bude vždy s náma…..
Otec Daniela –  Milan Traub

Radim Lapčík

Kdyby to někoho zajímalo, falešný Yngve stále podniká. Dneska dostal mně – ztráta cca tři tisíce, což vlastně není tak zlé (kdyby mě na férovku přepadl, přišel by si na víc); horší je pocit, že jsem blb, že jsem mu naletěl.

Petra

Ano, dnes mě taky napálil. A to jsem z něj ze začátku neměla úplně nejlepší pocit. To dokazuje, jak dokáže být přesvědčivý. Sice jsem přišla tak o 2300, což není tak moc, ale ten fakt, že někdo využije vaší dobroty a takhle hnusně vás okrade, mě teda štve z celého srdce nejvíc. A člověk si pak sám říká, proč je takový blbec, že to udělal.

Petra
Petra:

Jo, zapomněla jsem dodat, že teď začal vydělávat i v Plzni.

Anna
Petra:

Čtu vaše zkušenosti .. Je mi z toho na nic. Potkala jsem ho taky v Plzni, uvěřila a půjčila, naivně.. Prosím, Petro, mohla byste mi dát na sebe e-mail? Cítím se teď podobně.. Jak jsem jen mohla. Je to pro mě velké poučení!!

Anna

Jmenoval se taky Yngve Hangstrom, dal mi svoji e-mail. adresu: yngve.hangstrom@gmx.com
Je nějaká šance na jeho udání a získání půjčené částky zpět?
 
Choval se přesně, jak popisujete:
mluvil rychle, přistupoval do mé osobní zóny velmi blízko (až nepříjemně). Prý je z Osla a že můžu přijet na návštěvu. Že má prý jen mámu, která mu nemůže půjčit peníze tak rychle. Cestuje prý pracovně z Německa do Osal, že ho okradli a nemá peníze na cestu zpět.
Měl u sebe jen jeden malý černý batoh (celkem potrhaný).
Potkal mě nedaleko náměstí Republiky, na konci června 2019.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: