HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

POMOZTE: Český film změní pohled na Afriku, z kina odejdete s dobrým pocitem

POMOZTE: Český film změní pohled na Afriku, z kina odejdete s dobrým pocitem

Jak avantgardní umělci Maasai Mbili malují noviny pro lidi, co neumí číst? Umí místní bylinkář Lazarus opravdu namíchat nápoj lásky? Jak si vytvořit ledničku tam, kde není elektřina? Najde se nový keňský Rocky mezi dětmi v místním boxerském klubu? A co je to létající záchod? Na tyto otázky odpoví tvůrci filmu, jež spustili crowdfundigovou kampaň „Staň se producentem filmu z Afriky!“ na serveru Hithit.com.

Téma slumů je v současnosti mimořádně aktuální. Kibera, v hlavním městě Keni, se dnes honosí přízviskem „největší slum Afriky“, ale podobných chudinských čtvrtí bez elektřiny, kanalizace a zdravotní péče najdeme na každém kontinentu stovky. V samotném Nairobi je hned po Kibeře dalších deset obdobných slumů, které se liší pouze svou velikostí, podmínky v nich panují podobné.

Pár domů je betonových, většina obydlí je neorganizovaně postavena ze snadno dostupných materiálů jako jsou hlína, dřevo, kusy plechů, kartonové krabice. Pokud má dům elektřinu, tak jen proto, že se šikovnému majiteli podařilo načerno napojit na elektrickou síť. Vodovodní potrubí nebo kanalizace tu téměř neexistují. Voda i toaleta jsou věci, které je potřeba si denně nakoupit. Ve večerních hodinách už není radno se po slumu pohybovat kvůli bezpečnosti. Nicméně ani přes den to není žádná procházka růžovým sadem. Celý slum stojí na již několik let tvořící se hromadě odpadků. Státní správu odpadové hospodářství ve slumech nezajímá. I kdyby tady nějaké tendence byly, přes neorganizovaně postavené domy není možné do slumu vjet žádným autem. Mnohé uličky mezi domy nabízejí sotva půl metrový prostor k průchodu.

Podle odhadu odborníků žije v Kibeře přes 1 milión obyvatel na rozloze 2,5 km2, oficiální sčítání se však nikdy nekonalo. Tito lidé přicházejí z jiných měst a vesnic z celé Keni, aby v Nairobi vydělali peníze na úctyhodný život. Takováto „cesta za zkušenou“ je v mnohých afrických kmenech normální součástí života. Tradiční uspořádání vesnice spočívá v osídlení území příslušníky jedné rodiny. Hledá-li muž nebo žena partnera, je potřeba, aby opustil vesnici a podíval se i za jiný kopec.  Úkolem muže je přivést ze světa to nejlepší – vědomosti, znalosti a tu nejkrásnější ženu. Naopak u ženy se očekává, že si najde svého muže a bude dobře reprezentovat svou rodinu v jiné vesnici. Mnohdy takové páry končí v Nairobi v jednom z místních slumů, bez peněz, bez práce a bez ničeho, s čím by se do své vesnice mohli vrátit.

Druhým nejběžnějším způsobem, jak se člověk ocitne ve slumu – narodí se do něj. Mladá generace slum už považuje za svůj domov. Na venkov ke svým příbuzným se nikdy neměli možnost podívat. Mnohdy se nepodívají ani do centra města. Jejich život se od rána do večera odehrává v perimetru slumu. Zato jej znají dokonale. Chodili do slumové školy, ví, kde si co koupit, kde a jak sehnat prázdný dům, jak se ilegálně napojit na elektřinu, znají každý roh a každého, kdo ve slumu „něco znamená“. Slum považují za svůj, je to místo, kde se narodili a kde taky zemřou.

Ať už se však člověk do slumu přistěhuje nebo se tu narodí, místní kultura chudoby formuje jeho život i charakter. Je zde patrná neustálá přítomnost nejistoty, ať už finanční, bezpečnostní, nebo zdravotní (odhaduje se, že přes 50% obyvatel Kibery má HIV/AIDS). Takové životní podmínky člověka buď vysílí a nastolí tzv. stav rezignace. Člověk žije ze dne na den, nemá žádný plán a snaží se z každé příležitosti doslova urvat, co může. Zvenčí to pak může vypadat jako lenost a závislost na pomoci zvenčí. Je potřeba si uvědomit, že pokud žijete na okraji svých existenčních možností delší dobu, pak vyčerpáte všechny své zdroje pomoci a naděje, a s každou příležitostí zoufale jen „čekáte na zázrak“.

Ale není tomu tak vždy. I ve slumu můžeme najít lidi, kteří vítězí nad obtížnými podmínkami. Jsou to lidé, kteří své znalosti a dovednosti využívají ku prospěchu komunity a malými a nenápadnými kroky přispívají ke změnám ve slumu. Nabízejí lidem třeba přírodní léčbu, informace i těm kteří neumí číst, nebo jen recyklují odpad slumu v něco, co ještě může přinést nějakou hodnotu. Potkáte-li takové lidi ve slumu, nejde jinak než před nimi smeknout. Jejich síla inspiruje nejen vás, ale i ostatní a tak pocítíte nutkání jejich příběhy převyprávět.

Tak vznikl projekt „Staň se producentem filmu z Afriky, kdy by česko-slovensko-keňský štáb humanitárních pracovníků a filmařů rád otevřel svět neobyčejných vítězství ze slumu Kibera, která pomohou v širších souvislostech pochopit nejen svět slumu, ale i hranice lidských možností. Producentem filmu se může stát každý pomocí crowdfundingové kampaně na Hithit.com. Cílem filmu je nejen ukázat život ve slumu a převyprávět příběhy aktivních obyvatel slumu, kteří skrz umění, přírodní léčitelství či sport motivují, inspirují a vzdělávají lidi kolem sebe, ale také přinést neobyčejný pohled na slum, Afriku, rozvojové problémy a dát lidem pocit, že má cenu se těmto tématům věnovat.

Eva Krutílková působí na Palackého Univerzitě v Olomouci na Katedře rozvojových studií a Katedře sociální práce. Pracovně i z vlastního zájmu navštívila mnoho zemí od Severní Koreji až po Mexiko. Pracuje také pro česko-keňskou neziskovou organizaci ShineBean, která v Keni působí v programech na školách, pracuje se ženami, ale i ve vesnických farmářských komunitách. Mezi další zajímavé aktivity, na kterých se Eva podílí, je například organizace mezinárodního benefičního festivalu Didgeridoo v jeskyni, který už po pět let hostí v České republice nejznámější didgeridoo hráče z celého světa, či sociální podnik Pragulic Olomouc, který pod záštitou projektu Poznej město jinak zaměstnává lidi bez domova jako netradiční průvodce městem Olomouc.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí