HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nikdy více thajské pijavice

Nikdy více thajské pijavice

  Jako člověk znalý základů biologie jsem si myslel, že se mi žádné zvíře nehnusí. Ovšem desítky slizkých těl malých suchozemských pijavic, spěchajících, aby si odebraly dávku mé krve, mě přivedly do stavu, který neměl daleko k hysterii.

Co jsou ty malé svině zač

Pijavky jsou červi draví, masožraví, kteří loví drobnější zvířata nebo se živí ektoparasitickým způsobem, sajíce na větších tvorech krev. Většina pijavek žije ve sladké vodě. V teplých krajích je řada suchozemských pijavek a v čeledi Ichthyobdellidae jsou i druhy mořské,“ napsal ve své Zoologii bezobratlých  z roku přední český zoolog Julius Komárek.

Přestože se řada věcí od roku 1952, kdy jeho učebnice vyšla, zpřesnila, základ platí. Pijavky, jak už jejich jméno napovídá, pijí krev a patří k červům, na což zase ukazuje tvar jejich těla. Na obou koncích těla disponují přísavkami, z nichž jedna je „žrací“ a druhá vylučovací, nicméně obě slouží suchozemským druhům k uchycení při píďalkovitém pohybu. Sají krev teplokrevných i studenokrevných obratlovců a záludné je, že přisátí je bezbolestné. Takže si jich buď všimnete včas, nebo pozdě. Bolest, jako například při přisátí komáří samičky, vás na pijavici neupozorní.

Ztráta krve

Pijavice žádné choroby nepřenášejí, ostatně nejen v minulosti, ale v mnoha zemích se pijavice pořád používají coby léčivý prostředek. Proslulé pouštění žilou v minulosti a s tím související sběr pijavek lékařských, měl spolu s následnou devastací lokalit za následek úbytek jejich počtu. Prostě narazit na pijavku lékařskou, kdysi na našem území poměrně běžnou, je dnes už velký problém.

„V ČR probíhá intenzivní monitoring od roku 2005 a doposud bylo potvrzeno 13 lokalit H. medicilanis s centrem výskytu na jižní Moravě,“ píše Jana Strakošová ve své bakalářské práci zabývající se příčinami ohrožení pijavek u nás. Jak vidno, u nás se ztráty krve v důsledku napadení pijavicemi bát nemusíte, v národním parku Khao Sok v jižním Thajsku je tomu jinak.

„Ty vole, pijavka,“ oznámil jsem kamarádovi Tondovi, jež je stejně biologicky poblázněný, jako já. „Vydrž, já se svlíknu, omrkneš mě, já tyhle mrchy na sobě mít nemusím,“ poprosil jsem ho. V prvním kole jsme našli tři přisáté a pět spěchajících po oblečení k nějakému obnaženému kousku kůže. Během několika málo hodin jsem jich ze sebe sundal 14 přisátých a několik desítek  se podařilo odchytit ještě na oblečení. Další desítky či stovky čekaly podél pěšiny na svou příležitost. Při sání pijavice vpouštějí do rány látku (hirudin), působící proti srážení krve.

V praxi to znamená, že  místo aby se ranka během chvíle zacelila, je otevřenou bránou umožňující pomalou, leč neustálou ztrátu krve. Účinek hirudinu byl více, než znatelný. Z drobných ranek velikosti píchnutí špendlíkem, mnohem menší, než vám udělá injekční jehla při odběru krve, se malými stroužky vlnily pramínky krve. Malé, slizké, přísavkou pevně přichycené tělíčko se špatně z těla odtrhávalo, klouzalo mezi prsty a lidově řečeno, mě „točilo“ čím dál víc. Dokonce tak, že jsem vzdal pokračování výletu a odpustil si asi 2 km pralesa.

Co s tím

Pokud nechcete mít tuhle krvelačnou společnost na těle, nezbývá, než mít pevné boty, nohavice zastrčené v ponožkách, dlouhé rukávy a občas se zastavit a rychlým pohledem okouknout, zdali po vás neleze malý, ústřižku niti podobný parazit. Výhodou jsou i návleky, které se běžně použávají proti sněhu či blátu. Australané, kteří mají díky mnoha desítkám druhů pijavic bohaté zkušenosti, doporučují napustit ponožky eukalyptovým olejem, údajně má pijavice odpuzovat i mýdlo. Jenže pijavice nereagují na pach, ale na otřesy, takže je „vonný“ repelent od cesty k vám neodradí. Nicméně může odratit krevsající hmyz, takže obecně není důvod se repelentům vyhýbat.

K sundání pijavice se doporučuje ohníček z cigarety, alkohol, sůl, příjemně vonící eukalypltý olej nebo tea trea oil. V případě druhého jmenovaného se nejedná o čaj, ale o olej z rostliny Melaleuca alternifoia. Odtrhávání se nedoporučuje proto, že rána zůstane otevřená a může se stát zdrojem infekce. Tahle „jasná pravda“ ale poněkud bledne ve světle faktu, že ať už odstraníte pijavici jakkoli (autor těchto řádků je natvrdo odtrhával), pořád vám z rány bude odkapávat rudě zbarvená tekutina. To znamená, že krev tekoucí ven vlastně ránu uzavírá.

Thajské objevy

Ovšem navzdory výše napsanému jsou i lidé, kteří jsou pijavicemi fascinováni a berou je jako součást vědecké kariéry. Thongchai Ngamprasertwong, Kumthorn Thirakhupt a Somsak Panha popsali v The Natural History Journal of Chulalongkorn University nové dva druhy pijavic nacházející se v Thajsku.

Druh Haemadipsa trimaculosa si hledá zdroje krve v severovýchodním a jižním Thajsku v nadmořských výškách 100 – 900 m n. m.. Druh Haemadipsa crenata je záležitostí severního a severovýchodního Thajska v nadmořských výškách 1000 – 1800 m n. m.. Jak vidno, postupem do kopců pijavicím neutečeme. Pokud se oprostíte od negativních pocitů, tak je potřeba přiznat, že zejména T. crenata je opravdu krásně zbarvené zvíře. Zelenomodře vlnkované ornamenty vyniknou zejména na dostatečně nakrmeném jedinci.

Při psaní tohoto textu jsem se do literatury zahloubal víc, než jsem původně plánoval. Aspoň jsem zjistil, s kým sdílím svou krev. V jihothajském národním parku Khao Sok se vyskytuje hned několik druhů pijavic. Mou krev teď tráví, a vydrží jí to dlouhé týdny až měsíce,  pravděpodobně druh Haemadipsa sylvestris, jež je občas v češtině nazývána pijavicí pralesní. Tedy pokud jsem neměl tu čest se seznámit s nějakou „novinkou“.

Zkušenosti čtenářů

FV

Prý se vyzkoušelo asi ve Vietnamu nebo okolí, že pomocí pijavic je možno evidovat v lese vzácné a skryté savce. Vesničané pochytají pijavice (za malý poplatek) a vypitá krev s pijavic se analyzuje. Pramen této informace nemám, někde jsem slyšel. Prý tam pili krev ze zvířátka, které se nedaří jinak odchytit ani prokázat. 🙂

Palo

Nam sa proti pijaviciam osvedcil repelent Predator. Naliezli na nas v dzungli ostrova Tarutao. Jedna mi praskla aj v sandale, kde bola prisata medzi prstami na nohe – nechutne! Ked sme sa nastriekali Predatorom, mali sme od nich pokoj a dokonca sa pustila aj jedna pricucnuta.
Inak sa daju odtrhat aj natvrdo – menej klzu, ked sa chytia do papieroveho kapesnika, alebo toaletaku. Ale je pravda, ze rana krvaca niekolko hodin.

Lukáš

Já jsem na Khao Soku neviděl ani jednu:-(

Dany

…pijavice jsme uz taky na vícero různych mistech tropů zazili. Predstava, ze bych je odpaloval cigaretou mi prijde znacne nerealná. Je bežné, že jich ze sebe sundavate za den stovky (neprehanim ani v tom, že jsem jednou z gumaků nekolikrat za den vylival cervenou kapalinu – ne nebranou vodu, ale smesici potu a krve). Pry sice existuji pijavice opravdu takové, co nejdou odthávat, ale s temi zkusenost nastesti nemame. Kdyz se totiz do takove oblasti dostanete, tak se pijavicim clovek (jako my zhyckani Evropani)proste neubrani. Oblecenim a obutim (pripadne v kombinaci s mistním repelentem) muze sice jejich vyskyt na vlastnim tele regulovat, ale urcite ne se jim ubranit. Clovek si proste musi zvyknout na spacak a stan hnědnouci od skvrn od krve a verit v to, ze v podstate cloveku pijavice neskodi. Domorodci se jim uspesne branit umí. Kráčí si pralesem plným pijavic v jedne ruce s klackem končícím hadrem, do kterého davají sůl a neustale se tim klackem potirají (vlhkosti je v pralese dostatek). Pijavice se do nich nezapíjejí, sice po nich lezou, ale oni je jen elegantne jakoby oholují mačetou, co maji v druhé ruce. To však jde dělat jen pokud jdete pralesem bosí a nejste oblečeni – coz mi měkkouni prostě nedáme 🙂
…přesto netvrdim, zž nikdy více 🙂

martik
Dany:

Tak měkoun nejsem, prales procházím většinou jen na lehko kratasi a triko (jelikož nesnesu být navlečená v potu ulepeném ošacení), trekové sandály už nějaký ten rok. S pijavicemi jsem se setkala jen v Burmě na souostroví Lampi a pak až u Luang Prabangu v Laosu. Repelenty nepomáhají jelikož se potíte jak „vrata od chlíva“ a všechno z vás zteče. Nakonec zůstává jen malá zarudnutá ranka. No snad se ddo ní nedostala infekce. I tak to za to být v Asii stojí. 🙂

Pro FV

Díky za odkaz, super článek. Bombová – a pozitivní – zpětná vazba. Informace z něj využiju při přednášce.

Vladiír Suchý

Pijavice jsou dobrý zážitek a v pralesích Malajského poloostrova jsou (asi) úplně všude, čím deštivější sezona, tím více. Některé repelenty snad pomáhají, každopádně nepomáhá oblečení, alespoň ne to, co se normálně nosí když je 35 st. ve stínu. Místní (i průvodci) chodí v gumových botách nebo žabkách bez ochrany proti pijavicím. Pijavice se totiž normálně dostane i do botasek a to skrz botu a ponožku. Na rozdíl od žabek je podstatně těžší dostat pijavici z uzavřených bot. Pijavice v NP Khao Sok rozhodně jsou. Nejlépe jak se jim bránit je sledovat, kolik jich po vás leze a zbavit se jich ještě než se přisají a prolezou botou dovnitř. Když už je přisátá, nemá cenu zkoušet sirky ap. Nejlepší domorodá rada byla „scvrnknout“ přisátou pijavici jako když hrajete kuličky a cvrnkáte palcem. Hodně zdaru.

V Nepálu na Annapurna treku jsme jich v nižších nadmořských výškách (1600 m n. m. až do 2.500 m n. m.) „pochytali“ několik. Bohužel pevné boty nefungovaly, prolezly měkkou částí pod kotníkem. Vzhledem k dešti jsme nosili pláštěnky, ale i tak se protáhly až pod spodní prádlo.

A když už se přisaje, tak „scvrnknout“ a poté (podle místních) posypat solí nebo zapálit…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí