Moto cestou necestou, aneb jak se Liška, Révai a Kulhánek vydali na opačnou polokouli

Jeden kontinent, tři státy a parta sedmi statečných dobrodruhů. Ze Santiaga de Chile putovali přes Altiplano, poušť Atacamu, největší solné jezero na světě Salar de Uyuni, úpatí And, nejvýše položené město na světě La Paz až po jezero Titicaca (a zpět). Projeli se po území třech států, Chile, Argentiny a hlavně Bolívie.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

I na tuto expedici se výprava mírně obměnila. Do Jižní Ameriky vyrazili ve složení – Egon Kulhánek, Pavel Liška a Jan Révai plus speciální host pro čtvrtou expedici – Hana Ptáčková. Na postu režiséra zůstal osvědčený Hynek Bernard. Skupinu doplnil ještě kameraman Aleš Němec a fotograf Tomáš Matějovský.

Vůbec poprvé nejeli účastníci tripu na vlastních motorkách! Po zhodnocení úskalí spedice a hlavně víc než pravděpodobných několikadenních časových ztrát při získávání strojů z kontejnerů (jeli do silně křesťanské Jižní Ameriky, kde ctí svátky a ani mezi nimi se úplně „nepřetrhnou“), rozhodl producent v jednotě se všemi motorkáři, že si na místě raději pronajmou motocykly BMW 1200 GS. Ani s nimi však cesta nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. Motorku Honzy Révaie dokonce museli předčasně odvézt do cíle, protože si prostě dělala co chtěla (a většinou nedělala vůbec nic).

Malé nahlédnutí do expedičního zápisníku

Je středa 14. ledna, naše cesta po Chile a Bolívii se překlopila do druhé půle a my stíháme o fous před hordami turistů najít a prolézt hřbitov lokomotiv a vydat se k Salar de Uyuni. Místní varují, že u břehů je po bouřkách a lijácích minulých dnů hodně vody, že jako neznalí cest po jezeře musíme být obzvláště opatrní a jedním dechem dodávají, že by nám na jezeře nedoporučovali spát, tedy bivakovat. Kvůli zimě, ale hlavně kvůli tomu, že prý v noci přejíždějí jezero džípy apod. a že nás v té tmě snadno něco může přejet.

Po dohodě a vyhodnocení ambicí jednotlivých účastníků tripu, část výpravy vyráží na jezero bivakovat, druhá bude čekat a plánovat cestu z Uyuni do Potosí. Pokusí se předem v tomto rušném velkoměstě sehnat ubytování, kam se vejdeme i s motorkami a autem.

Zážitek z jízdy na solné pláni, občas lehce pokryté vodou a z následného bivaku pod nočním hvězdným nebem, kterému předcházel famózní západ slunce, je nepopsatelný. Usínáme a těšíme se, co přinesou další dny výpravy Moto cestou necestou Jižní Amerika 2015.

Ráno 28. Ledna už vyrážíme na předposlední etapu našeho tripu, dnes máme v plánu „nedojet“ do Antofagasty a přespat kdesi na plážích Pacifiku. Počasí nám přeje, je teplo, nehrozí déšť, takže když nacházíme místo k bivaku, vrháme se do obřích vln Pacifiku a „rozbíjíme“ tábor, který dnes je spíše o moskytiérách a spaní pod širákem, než o stanování. Sedíme dlouho do noci, hodnotíme, pijeme úžasné chilské víno a víme, že zítra vše neodvratně končí. Bohužel.

Čtvrtek 29. ledna vnímáme už jen jako přesun do hotelu v Antofagastě, kde sbalíme, v pátek vrátíme stroje a v noci z pátku na sobotu, začne náš dlouhý letecký návrat. Z Antofagasty do Santiaga de Chile, z něj do Buenos Aires, pak mezikontinentální let do Amsterodamu a poslední přestup na letadlo domů! Do Prahy přilétáme v neděli odpoledne po té, co nás blízcí neviděli od 26. 12. 2014, po té, co jsme od 30.12. až do 30.1. putovali po Chile a Bolívii, po té, co Moto cestou necestou uzavřelo další kapitolu svého putování a až do září 2015 si musíme/musíte všichni počkat, co jsme vlastně doopravdy prožili a natočili.