Jméno a příjmení (a přezdívka)
Miroslav Švejnoha (Švejk)
Na kolik se cítím
Jak kdy, jak v čem …někdy na 20 let, někdy na 70
Oblíbené země
Etiopie
Na kterých místech se mi hodně líbilo
Jižní Čína – Lijiang, Dali, Yangshuo
Indie – Gangotri, prameny Gangy
Cesta, které si nejvíce vážím
Peru, Bolívie
Nejdelší cesta
Indonésie, Papua – Nová Guinea – 42 dní
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
Jiný náhled na lidi kolem sebe, na bohatství a chudobu.Vzalo mi to většinu vydělaných peněz.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
Emil Holub, Miloslav Stingl, Zdeněk Thoma, Vilém Heckel (fotografie)
Cestovatelské Curriculum Vitae
V dětství sny při „Verneovkách“ a jiných dobrodružných knížkách, později cesty po okolí na kolech, v patnácti cesty na pionýru Java 50 mj. po Českém Švýcarsku, českých a slovenských hradech, po vojně s Moskvičem 805 cesty po zemích budujících socialismus případně komunismus. Časté putování po slovenských horách. Po revoluci se Škodou 1203 cesty po Evropě. Poté první expedice s cestovkami Burke a Livingstone, kde jsem se seznámil s těmi, se kterými podnikám některé současné cesty.
Navštívené země
Za socialismu spřátelené země – Polsko, NDR, SSSR, Bulharsko, Rumunsko,Maďarsko
Po roce 89 – víceméně zbytek Evropy, většinou pouze krátce, kromě Norska, kde jsme pobývali přes tři týdny.
Turecko, Indie, Nepál, Šrí Lanka, Čína včetně Hongkongu a Macaa, Thajsko, Indonésie včetně Siberutu a Západní Papuy, Papua-Nová Guinea, Jemen, Libanon, Sýrie, Jordánsko, Vietnam, Laos, Kambodža
Kuba, Mexiko, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Peru, Bolívie, Venezuela
Tunisko, Maroko, Egypt, Etiopie, Mali, Senegal, Gambie, Uganda, Keňa, Tanzanie, Zambie, Namibie, Botswana, Jižní Afrika, Madagaskar, Komory
Cestovatelské sny a plány
Aspoň do sta let mít možnost každý rok alespoň na dva měsíce vycestovat, poznat nové lidi, nové oblasti, nové země.
Zvláštní záliby během cestování
Fotografování, poznávání etnik, žijících tradičním způsobem života
Oblíbená historka z cest
Většina problémů při cestách je spojená s fotografováním lidí nebo zvířat. Při cestě v deltě řeky Okavango jsme kvůli fotografii dráždili jednoho z hrochů tak dlouho, až se za námi rozeběhl. Velmi rychle nás doháněl, naštěstí si vše po několika desítkách metrů rozmyslel a zůstal stát.
V západní Etiopii se nám stalo, že po vyfocení jednoho ze stavení nám přinesli mrtvou slepici a vymáhali její zaplacení, stává se i že přinesou mrtvé tele a to je pak dražší. Někdy jdou takovéto případy usmlouvat jindy však ne a těžko se odhaduje čas, kdy je možno se dál dohadovat a kdy už ne, místních je vždy převaha a rekce jdou ve vypjatých situací těžko předvídat.
21.02.2004 Při cestě v pronajatém autě do ugandského města Lira, kde jsme chtěli přenocovat, nám již poněkolikáté auto vypovědělo službu, tentokráte natrvalo. Byli jsme nuceni přespat pod dozorem patnáctiletých ozbrojenců v nebezpečných oblastech poblíž hranic s Kongem. Druhý den se nám podařilo na korbě nákladního auta dojet do hlavního města Kampaly. Ve všech novinách na titulních stránkách stálo“ Dne 21.02. ve večerních hodinách napadli rebelové protivládní organizace LRA utečenecký tábor u města Lira. Zabito a upáleno bylo 186 civilistů včetně žen a dětí, dalších 50 lidí leží v kritickém stavu v nemocnici v Liře. Zabiti byli i vojáci a civilisté, kteří se pohybovali poblíž místa krveprolití.
16.8.2004 O Papui-Nové Guineji je známo, že i v dnešní době přetrvávají etnické konflikty mezi jednotlivými kmeny. I přes rozmluvy jsme se vydali ke kmenům Huli, žijícím hluboko ve vnitrozemí místním autobusem. Byli jsme varováni o častých přepadení, zabití a okradení cestujících. Cesta je zpočátku vcelku dobrá, většinou asfaltová, řidič jede dost riskantně, při předjíždění v zatáčkách často jen o chloupek míjíme protijedoucí auta. Několik kilometrů před Mendi nás předjíždí džíp z kterého vyskakují samopaly ozbrojení muži, zmlátí řidiče a ještě více jeho pomocníka, za pomocí kopanců a pěstí vyhání i cestující včetně žen a dětí. Čekáme co bude s námi, během incidentu jsme doufali, že to není přepadení, před kterými jsme byli varováni, ale odplata posádky jednoho z aut, které jsme cestou ohrozili. To se naštěstí nakonec potvrdilo, ozbrojenci nás odvezli na policejní stanici v Mendi. I přes další varování jsme se ke kmenům Tari nakonec dostali.
Významné expedice a projekty
Pro mne je významná, každá cesta, výstava či článek. Pro zbytek světa jsem nic významného neobjevil.
Autor
Články v regionálním tisku – Mělnicko, Tok, fotografické výstavy po celé ČR a na Slovensku. Momentálně spolupracuji s Centrem Narovinu. Společně se synem se snažíme pomocí prodejních výstav sehnat prostředky na různé projekty především v Keni.
Osobní www stránky
Osobní poznámka
“ I když svobody a s ní spojenou možností cestování jsme se dočkali dost pozdě, je stále ještě možné najít na mapě místa málo navštěvovaná, místa, kde nezanikl původní způsob života. V současnosti žije na světě několik tisíc národů a etnik. Některé etnické skupiny se postupně přizpůsobují vývoji a modernizaci a takto v podstatě zanikají, jiné jsou zcela jedinečné. Těžko říci, zda tito lidé, kteří se jen pomalu přizpůsobují okolnímu světu jsou tak hrdí, či tak neschopní. Tak či onak je důležité, že ještě existují…. „
