Jméno a příjmení (a přezdívka)
- Martin Loew
Na kolik se cítím
- Nějak se necítím. Otázka je, jak to cítí ti kolem mne:)
Oblíbené země
- K mým oblíbeným zemím patří určitě Rusko, zejména oblast Sibiře. Už jen proto, že tam poslední roky trávím vždy nemalou část léta. Je tam úžasná příroda, skvělí lidé, a když k tomu připočtu i „běžné ruské absurdity“, tak je tam také docela legrace:)
Na kterých místech se mi hodně líbilo
- Většinou na tuhle otázku odpovídám, že všude. Což je fakt. Ale s odstupem času přece jen některé oblasti vnímám jako obzvláště krásné. Mezi takové počítám například jihoamerickou Patagonii. Asi je to tím, že tam je všechno, co mám rád: pralesy, hory, ledovce, vstřícní lidé a dobrá kuchyně.
Cesta, které si nejvíce vážím
- Asi žádné své cesty si nevážím víc než jiné. Ani nevím, jestli si svých cest nějak vážím. Jestli si něčeho vážím, tak spíše toho štěstí, že mám možnost cestovat, poznávat svět a ještě o tom vyprávět lidem. Může se kdykoliv stát plno věcí, které mi tu možnost vezmou. Takže si vážím každé cesty.
Nejdelší cesta
- Nepodnikám veledlouhé pobyty či roční expediční cesty. Jsem vlastně domácí typ:) Rád cestuju a ještě raději se vracím domů. Takže má nejdelší cesta trvala ani ne tři měsíce, ale byla ojedinělá. Jindy už jsem asi nebyl na cestě déle než 6 týdnů.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
- Tohle je zásadní otázka. Lze na ni odpovědět mnoha způsoby. Na začátku jsem cestoval, protože mě to bavilo a táhlo do světa, strašně moc jsem chtěl zjistit, jak ten svět vypadá. Pak jsem si z cestování udělal povolání a teď můžu říct, že cestuju proto, že je to pořád ta nejlepší práce, kterou si umím představit:) Dalo mi to skutečně obrovské poznání světa, jazyků, sama sebe, lidí a jejich individualit a přístupů k životu i pocit „že cokoliv může být normální“, záleží jen na tom, kde a jak se na to podíváme. A co mi cestování vzalo, to jsou mnohé chvíle s blízkými lidmi tady doma.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
- Nepovažuji se za dobrodruha, už vůbec ne objevitele, dokonce i se slovem cestovatel mám trochu potíž. (Co pak ale jsem?:) Posledními cestovateli byli podle mne Hanzelka a Zikmund. Takže snad ani nemám v téhle oblasti žádný vzor.
Cestovatelské Curriculum Vitae
- Cestování mi zjevně vetkli do vínku rodiče, i když za jejich mládí moc možností k cestám nebylo. Ale ještě v prenatálním stadiu jsem byl v roce 1973 ve Vysokých Tatrách:) Pak jsem rodiče více méně poslušně následoval na jejich cestách a svouúplně první samostatnou cestu jsem podnikl v roce 1995 do Skotska, kam jsem se později vrátil. Poprvé mimo Evropu jsem se vypravil o rok později a to do Maroka, čímž jsem definitivně propadl cestovatelské vášni. Pak už jsem si nějak nemohl pomoci. O Maroku jsem také připravil svou první diashow, či spíše skromné promítání, se kterým jsem zprvu nesměle vystoupil v pražské Růžové čajovně. Protože to diváky zjevně bavilo, připravil jsem další rok promítání o Turecku, pak Thajsku, Skotsku, Krétě a v lednu 2001 jsem se s tím s trochou drzosti vypravil na své první malé turné po několika českých městech. A protože se to „chytlo“, už jsem se toho nepustil:)
Navštívené země
- Kromě již výše zmíněných také Irsko, Anglie, Švýcarsko, Island, velká část Jižní Ameriky, Kalifornie, Havaj, Mongolsko a další.
Cestovatelské sny a plány
- Mým snem je především z každé cesty se ve zdraví vrátit.
Zvláštní záliby během cestování
- Nezaměřuji se na nic konkrétního, vždy se snažím o co nejkomplexnější pohled na zemi, ve které cestuji. Nejsem motýlkář, památkář, horolezec ani žádný „-olog“. Snažím se na svět dívat očima obyčejného člověka, zajímám se o to, co vidím, fotím a pak se to snažím předat divákům svých diashow.
Oblíbená historka z cest
- Klasicky lze napsat, že není oblíbených historek. Každá je jedinečná a každá cesta přinese historky další. Třeba teď nedávno mě dost překvapilo, když jsem při stopování po Irsku najednou letěl helikoptérou:) Ale k mým evrgrýnům patří samozřejmě historky z ruské Sibiře. Třeba rozhovor s řidičem auta, kterým jsem se vezl na přívozu přes řeku Barguzin na východním břehu jezera Bajkal. Ten přívoz totiž nemá naprosto žádné zapezpečení, které by bránilo autům z plavidla sjet rovnou do vody. Není tam zábradlí, rampa, zarážka, nic. A tak podle předpisů musí všichni pasažéři aut před vjezdem na loď vystoupit. Jenže ne vždy se to dodržuje. A tak když jsem takhle jednou seděl v autě a najeli jsme až na samý okraj paluby přívozu, ptám se řidiče, jestli se někdy nestane, že někdo sjede do vody. A on, že jo. A já tedy, co se pak dělá. A on: „No nic, musíš rychle vystoupit, jinak se utopíš“.
Významné expedice a projekty
- Mým téměř jediným a trvalým „projektem“ jsou má cestovatelská promítání, čili diashow, se kterými od podzima do jara objíždím Českou republiku. Kromě toho také dělám průvodce pro CK Adventura, kde je mou destinací právě Sibiř, ale také Mongolsko. Za samostatný projekt lze považovat i moji internetovou „fotobanku“, kam pomalu, ale jistě ukládám fotky z mých cest, aby sloužily jako inspirace a zdroj informací pro jiné cestovatele. Přímo u fotek je možné si v komentářích vyměňovat své postřehy a každý může napsat, co považuje za zajímavé. Rozjíždí se to pomalu, ale přece. Viz http://fotobanka.promitani.cz
Autor
- Mou hlavní aktivitou jsou již zmíněna diashow. Příležitostně ovšem píšu články pro internetová i tištěná periodika (Země Světa, Lidé a Země apod.) a také natáčím rozhlasové příspěvky, především pro ČRO 2, stanice Praha. Snadno mě najdete v jejich zvukovém archivu (pokud mě chcete slyšet:)
- http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=-1&p_pattern=loew&p_gt=1
Osobní www stránky
