Pokud mate nekdo zajem jet autem z Ulanbataru do Prahy napiste. Jeli jsme z Prahy sem a vypada to, ze auto budeme muset nechat zde. Auto vydrzelo 9 tisic km. Potrebuje ale opravu. Pri zdejsich cenach to ale problem neni, auto stejne asi opravime a zkusime jet nejak do Ciny. Ale jestli mate nekdo chut a zajem, auto vam proste tady nekde nechame a pojedete s nim zpet do CR [opravu si zaridite sami]. Je to Fiat Croma 1996,2 litr benzin. Nutna oprava-vstrikovani,vyfuk. Ale rikam, tady ty lidi do dokazou opravit a cena si myslim nebude velka. Auto jede, ale pomalu a ma kvuli vyfuku a vstrikovani zbytecne vysokou spotrebu, normalne jede kolem 8 litu/100 ale ted je to proste 2x vic. Dam vam cislo na mobil a v pripade zajmu muzeme dohodnout detaily. Napisu nejak obratem email po nejakem intervalu. Daniel. Ulanbatar +420776112028
PS: Tahle vec vyzaduje dobrodruzny lidi a je to relativne drsna cesta zpet
Ahoj Tomaši od ty doby co jsem přečet knihy cesta na východ a putovani pro nic za nic mam podobnmych planů plnou hlavu. Prvni kniha mě přesvedčila že se da cestovat levně, to jsem se i přesvetčil na vlastni kuži vlakem z Chomutova do Lvova a zpět za cca 700kč. A druha mě přesvědčila že nexistuji překažky ktere by lidska touha nepřekonala. Timto ti přeji hodně štěstí. Ja se chci vidat na podobnou pout přiští rok na podzim. Navic mě laka Kazachstan Tadžistan Kyrgistan přesny itinerař nemam ten jen svazuje lepši je si na křižovatce hodit minci než jen odškrtavat seznam pamětihodnosti a mit depku že dnes jsem na mistě kde jsem měl byt před tydnem. Datum navratu až se bude chtit rok dva pa chvilku doma a pak zas nikam nic mě tu nevaže. S pozdravem Mikeš
Jsem rád, že se objevila nějaká odezva.
Jsem si vědom, že ty země jsou hodně nebezpečný, a že je možný, že ta cesta vůbec nebude možná. Na druhou stranu je to docela za dlouho, a proto si myslím, že se situace může zlepšit i k lepšímu a na případnou změnu trasu je zatím času dost. Na druhou stranu určitě není na škodu se předem pořádně připravit a nabrat informace, o což se teď snažím.
Ahoj,rád bych na v létě 2011 vyrazil na víceměsíční putování a navštívil Rusko, některé země SNS (obzvláště Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán), Mongolsko příp.i Čínu - způsob cesty zpět je otevřen (uvažoval jsem dolů přes Laos do Thajska + návštěva Barmy a odlet v zimě z Bangkoku). Plán je však velmi flexibilní.Doprava co nejvíce vlakem (část TRANSSIB, BAM), busem, stopem.Zkušenosti s podobnými cestami mám. [email protected]
Karavanem Daf 400 do Bulharska přes centrální Fagaraš, územím hor a hlubokých lesů, kde člověk nepotká živou duši a jen doufá, že ho auto nezradí....
Tohle bylo naše několikátý Bulharsko, ale zároveň první s dětmi. Cestovali jsme karavanem Daf 400 (…) a bez nadsázky se dá říct, že přes hory a doly.
Původně jsme plánovali jet do Bulharska přes Srbsko. Cestou jsme nabrali dva německý hippíky s malým klučinou, co měli namířeno na nějakej fesťák kdesi na srbském jihu a zdálo se, velkou část cesty absolvujeme společně.
Bohužel na srbské čáře se ukázalo, že naše zelená karta je kapánek neplatná a jediná možnost, jak pokračovat dál, je koupit si na srbský straně novou – za 100 E (!). A tak jsme se s hippíkama rozloučili, otočili karavan a Srbsku ukázali záda.
Rumuni byli naprosto O.K., zelená karta je vůbec nezajímala, stěží chtěli vidět pasy. Daleko větším problémem byly neustálý několikahodinový kolony na jediný pořádný silnici, co tu mají. Když jsme byli po několikátý nuceni zastavit, v autě vedro k padnutí, unavený děti vytrvale sondovaly, kdy že už bude to moře a ta pitomá kolona ne a ne se pohnout, naštvali jsme se a v Sebesu to vzali ostře doprava. A ta silnička vypadala na mapě úplně jako naše pěkná, malinko oprejskaná okreska. Nakonec se z ní ale vyklubala cesta necesta středem centrálních Karpat, osmdesátikilometrovej úsek rychlostí, při níž se ručička tachometru téměř nepohnula z místa. Jeli jsme to osm hodin po lesních cestách i necestách, přes uzoučké dřevěné lávky klenoucí se přes divokou lesní říčku, cestou zčásti zatarasenou tahačem na dřevo, kolem nádhernýho jezera Lacul Vidra, přes průsmyk Pasul Tartarau (1678m), v lesním šeru se horala ze zapadlý lesní usedlosti ptali na cestu – a dojeli. Když jsme po půlnoci konečně sjeli do města Voineasa, ložiska na kolech byly horký tak, že z nich vytekla témeř všechna vazelína a na kotoučích by člověk snad i usmažil vejce. Zpětně ale říkám – nádhera, i když je jasný, že kdyby nás tehdy v tý pustině zradilo auto, byli jsme fakt v průšvihu. Jinak obyčejná dovolená – zbytek Rumunska standart, Bulharsko – komplet celý pobřeží od Rezova (turecká hranice) po rumunskou čáru, koupání, cestování, města a městečka, vojenský přístav, dřevěný domky, vinná réva a vystoupení lidových souborů v Sozopolu, neony a zmrzka za pade na Nesebaru, vojenský muzeum a přístav ve Varně, úchvatnej mys Kaliakra s nádhernou legendou, výměna jedný pitomý součástky v Kavarně (ušetřili jsme na ní 6.000,–Kč), otřesně beznadějný ghetto v Ruse i nádhernej středověkej koráb – restaurace – na zdejší pláži, luxus a nádhera rumunské Mamaji, a úžasná noc v rumunských horách, kdy člověka probudí volání pastevců a zvonění kravských zvonců. Jak říkám, docela (ne)obyčejná dovolená…
Někdo kdo by chtěl omrknout tak na týden Beirut a okolí?
(zpáteční letenka za 3700,- z Budapešti) já z Prahy 27