Když někdo není narocny na jídlo tak ten článek vážně sedí. Jidlo je ale strašná bída, strašně monotónní
Naprostej souhlas. Jídlo v Kolumbii je fakt hnus. Nejhorší země z tohoto pohledu, co jsem navštívil.
ahOOj Juraja_hip a Lubos
Jste uz na ceste nebo do Peru mirite z CR?
V pripade ze z CR, ozvete se nam prosim na
mailus zavinac n0lim.it
Dekujem Michal & Barbora
Nazdar,
My jsme dva 50+ a chceme projet okruh Huaraz - Chacas - San Luis - Chevin - Pastoruri - Huaraz 4D/3N v termínu 27/8-30/8. Buď místní dopravou nebo nejlépe s vlastním řidičem...
Velmi se Cuzco změnilo a navíc třeba dneska už ani jako cizinec nemůžu jet vláčkem s místníma levněji z nádraží San Pedro serpentinama z města nahoru. Je to trend dnešní doby všechno regulovat, modernizovat a unifikovat do tzv. globálního obrazu - viz to mizení tradičních levných jídel z ulic a nahrazení globálním mišmašem KFC,MC,Burger, kuřata, gyros atd.
Tak zrovna ten vlak, to bol ustretovy krok pre ludi, ktori byvaju v Aguas Calientes. Totiz stavalo sa, ze neboli pre nich miesta vo vlaku a museli chodit domov pesi po trati. Zorganizovali protesty a vybojovali si svoje. Turisti do miestneho vlaku jednoducho nepatria.
Vcera jsme se z Ekvadoru a Kolumbie vratili,presne jak pise m. staci necist noviny a neposlouchat tv kde jen strasi,komari nas obcas sice postipali ale nic jsme nechytli a ani sme si to nepripousteli,obcas staci pouzit repelent.
Vcera jsme se z Ekvadoru a Kolumbie vratili,presne jak pise m. staci necist noviny a neposlouchat tv kde jen strasi,komari nas obcas sice postipali ale nic jsme nechytli a ani sme si to nepripousteli,obcas staci pouzit repelent.
Klobouk dolů...ale rodiče nechápu.
Nechat svoje dítě bez koruny, bez jazyka probíjet se v cizí zemi...
Možná, že to Nely chtěla, ale do 18 let jsou rodiče povinni....hotovo.
Ahojky. Já jsem momentálně v Argentině. Konkrétně v provincii Buenos Aires. Je mi 17 a tento příběh mě oslovil. Já jsem tu na ročním výměnném programu s rotary. Jsem tu už 4 měsíce a mím cílem už od doby co jsem se sem dostala je potkat a popovídat si s českou komunitou žijící zde. Kdyby bylo možné získat kontakt na Nely Dočekalovou byla bych moc vděčná. Děkuji. Magda
S Olympusem do posledního ráje, nebo safari ve fraku.
To jsou Falklandské ostrovy, pro Argentince Malvíny. Asi 776 ostrovů a ostrůvků skoupili Angličané. Pasu na nich početná stáda ovcí, někteří mají to štěstí, že se na jejich ostrovech hnízdí kolonie ptáků. Především 4 druhů tučňáků a tak někteří osadníci využívají to bohatství k cestovnímu ruchu. Přepravu mezi ostrovy, zajišťují malá letadýlka Britten-Norman BN-2. Turistů je však stále málo, cesta sem je obtížná a podnebí na dovolenou tady není ani v létě. Dalším hendikepem jsou závratné ceny, je to snad nejdražší destinace. Na ostrovech se nic nepěstuje vše se dováží z Anglie a Čile. Ale právě tam kde je nejdráže, je turistů nejvíce, je zde totiž alespoň nějaký servis. Nestojí zde o baťůžkáře a netají se s tím, že když nejsi bohatý, tak k nám nejezdi. Další problém hmotnost zavazadel v letadlech, váží se nekomisně vše. Za kilogram nadváhy se platí závratné částky. To je především pro fotografa velmi obtížně řešitelné, moje výbava Canonu váží 16 kg. Na batoh, rezervní prádlo a hygienické potřeby zbyly 4 kg. To se mně zdálo docela málo. Řešení mně nabídl Olympus, tělo OM-D E-M1 Mark II, mně nadchlo na první pohled s gripem krásně sedí v ruce a povrch nestudí. Objektiv M. Zuiko Digital ED 12-40 mm 1:2.8, jsem využíval nejen na krajiny, ale dost často i na fotografování tučňáků z bezprostřední blízkosti. Další objektiv M. Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:2.8 PRO, je velmi flexibilní a byl pro mě základním objektivem. Teleobjektiv M. Zuiko Digital ED 300 mm 1:4.0 IS PRO, jsem využíval pouze občas, zvířata na ostrovech nemají z člověka strach a fotografovat můžete z bezprostřední blízkosti. Velmi nepříjemné je počasí, déšť se střídá se sluncem, silný vítr mete prach do očí, pro optiku smrtící. Olympus prodělal křest „ohněm“ je opravdu proti vodě i prachu perfektně utěsněný, obstál, na jedničku. Při letovkách jsem byl nadšený z AF sledování, které je opravdu dokonalé. To nejpodstatněji je, že jsem se s hmotností dostal na méně než polovinu Canonu, ale i tak foto batoh od šesti od rána do osmi do včera, byl po měsíci zase těžký. Kam se podíváte všude tučňák, v norách po ostrovech hnízdí tučňáci magelánští, na písčitých vyvýšeních pahorcích staví početné hnízdní kolonie tučňáci oslí, vysoko na skalách mají zase hnízdí malí tučňáci skalní a jsou zde ohromné kolonie kormoránů císařských. Nejkrásnějším tučňákem, je velký tučňák patagonský, který hnízdí ve velké kolonií na obtížně dostupném místě na hlavním ostrově. Asi nikde na světě se nemůžete přiblížit na dosah k hnízdům Albatrosů černobrvých. Nesmíme zapomenout na největší ploutvonožce rypouše sloní, kteří se povalují na písečných plážích, samci bojují o získání teritoria a následné páření se shromážděným harémem samic. Velkou devizou je naprostá samota, na některých ostrovech. Nikde vám nestojí za zády, protivný ochranář a nenadává vám, že jste šlápli o kousek mimo vyznačené místo. Jako zoolog samozřejmě vím, co si mohu dovolit, abych zvířata nerušil. Ona se zde rušit ani nedají, na metr ode mne přistál nádherný albatros a díval se, co asi dělám, jindy mně přišel okukovat tučňák, zážitky opravdu na celý život.
2017 Vladislav T. Jiroušek
Září a říjen ještě není klasické období dešťů. V peru se vyskytuje četná inverze, díky Peruánskému proudu a teplejšímu vzduchu ve vyšších hladinách atmosféry, takže na pobřeží bude více oblačnosti. Na severu směr Karibik určitě je zvyšující se ryziko hurikánů díky velké energii z Atlantiku, ale šance na to, že zasáhne právě navštívenou oblast hurikán se pohybuje stále jen kolem 20%. Každopádně popřemýšlím o severním Ekvádoru či o Kolumbii.
Ten dest a hurikany jsem zminil ke stredni Americe. Na SV Peru je to dokonce nejsussi cast roku. Doporucuju i SV Brazilii, treba Jericoacoara nebo neco u Salvadoru de Bahia.