Diskuse k článkům

Vřele doporučuji, vrátil jsem se před týdnem a rozhodně stojí za to. Článek věrohodně popisuje život v Rio. Já měl celkem štěstí, naprostá většina dnů byla slunečných a pršelo jen v noci. Denní teploty 30 - 36. V noci 26 - 28. Mluvím portugalsky a tak jsem si Rio užil dvojnásobně.

Dobrý den,
předem chci poděkovat za váš příspěvek!
1. října odjíždím do Sao Paula a určitě na pár dní se chci podívat do Ria a nejspíše i do pralesa.
Tedka resim otazku kolik doraru si sebou vzit na cestu a proto bych chtel od vás poradit kolik by jste tak podorucoval. Jedu tam pouze na 14 dní, portugalsky neumim, jen anglicky, takze si myslim ze to bude dost velke dobrodruzství :-)
S pozdravem Daniel Palát

No konečně, to to trvalo!

Tento dokument hrají v kinech i mimo Prahu viz:

http://vitejtevkldr.cz/projekce-v-cr.html

Mám velmi ráda Karla Kryla a tento film mi stále evokuje jednu jeho píseň(sám K.K. by se možná divil, o čem všem uměl napsat píseň, ale spíš ne, on věděl, že totalita je jedna, ať kdekoli na Zemi) Na začátku slova o šedivých barácích a na konci "s noži jdou....cvičení lidé..." U nás je na co se zlobit, to všichni vnímáme, ale Bohu díky, že nežijeme v tomhle děsivě nesvobodném světě.

Projekt (neříkám, že je to "expedice") Martina Kolaji jsme podpořili z Expedičního fondu, tj. z ryze soukromých peněz.
Zdál se nám zajímavý a neobvyklý.
Samozřejmě je to i dovolená, a parádní. Příspěvek EF byl tak 5% nákladů.
Vlastně všechny projekty, které se do EF přihlásily se dají označit za svým způsobem dovolenou - od výstupů na 8000m vrcholy, přes vědecká bádání v pralesích až po dobrovolničení v Nepálu. Všechno to vlastně lidé dělají dobrovolně, ve svém volném čase a za svoje peníze - takže to je dovolená.

Do EF se může přihlásit se svým projektem každý, i Ty Jeffe.

jo, Venezuela pod vedenim bratra Huga - to je mazec. Ja videl v Bolivaru take strelbu na zivo za bileho dne - to jen majitel lepsiho domu odhanel bezdomovce ostrou strelbou pod nohy. V zivote jsem nevidel nikoho ustrasenejsiho, nez toho beydomovce, ktery pred domem probiral nejakou hromadu odpadku...
Moje kamaradky zase prepadli a obrali o vse stylem maceta prilozena na krk... nekde u Karibiku.
Nechci od Venezuely odradit uplne, ale je treba byt obezretny. A byt pripraven na vse...bohuzel.

Já knihu v ruce ještě nedržela a bohužel jsem k tomu nic více nedohledala. Mohu se však poptat v nakladatelství Jota, které mi tuto krátkou anotaci poslalo.

Nezbláznili jste se? Jak můžete napsat o ZOO Surabaya , že je to tam pěkné? Je to tam naprosto otřesné. Zvířata tam umírají divákům přímo ped očima.Je to vyfoceno na Google-pod názvem Surabaya Zoo. V Indonesii jsou lidé dost hloupí na to , aby si tam udělali pořádek. Určitě tam vůbec nechoďte. Na světě je dost lepších míst k vidění.

Máš pravdu, netvrdil - a netvrdím to ani já, takže vlastně nevím, proč to píšeš :-). Zajímavé, jak těžko se nekteří lidé smiřují s tím, že má někdo na nějaké místo jiný pohled a názor... Pro nás byla Surabaya také pouze přestupním místem, přesto jsme zatoužili poznat "pravou Jávu" a proto jsme tam strávili pár dní - a dodneška jsem za to vděčný, byl to asi nejsilnější zážitek z celé Jávy (ač to z článku možná nevyznívá, byl jsem Surabayou skutečně unešený - viděl jsem přesně to, co jsem vidět toužil)!

Mexico city je nejlepší místo,které jsem na svých cestách poznal,je mi 80 let,kdybych nebyl tak starý,hned bych se sem vrátil po třetí,když se zdržíte návštěvy slumů v okrajových částech města a ve večerních hodinách nebudete chodit uličkami,které nejsou ani ve dne zajímavé,tak je tam bezpečno třeba jako v Praze.Je tam spousta hotelů v cenách pro nás obyčejné lidi dostupných,cestování po městě doporučuji metrobus,je laciné a vidíte z něj mnoho,turibus vás při znalosti angličtiny poučí za 6hod o městě,je to sice po určité době nudné,ale vidíte z města to co je k vidění,jděte se podívat na Zocalo k večeru,když se sundavá vlajka,to je obřad,nebojte se jídel na ulici,je dobré a laciné,nedají vám nic špatného,podívejte se do centrální tržnice,jedinečné jsou pekárny Madrid,nepřeberné množství a druhu pečiva je tam i jídelna v příznivých cenách n.př.vepř.řízek brambor v přepočtu za 80kč,porce je velká,kupte si colu,je jiná jak u nás,alespon mi tak připadala,za dobrý peníz se busem dostanete všude busem,jeli jsme do Acapulka i do Cancunu,byli jsme tam 3 měsíce,neumíme žádnou řeč a jsme se ženou živi stálo nás to i s letenkami osmdesátpět tisíc,nebojte se je to zážitek

To že někde je “bezpečnost” neznamená že člověk nebude přepaden nebo okraden. To že někde je “nebezpečně” neznamená že člověk je nezodvovědný cestovatel když tam jede. Domnívám se, že jak se člověk chová a vypadá je docela důležité jestli bude vhodný terč nebo ne.

Jinak sice v Mexico City jsem nebyl (mimo letiště), ale už jsme v Mexiku cestovali několikrát. Jen dva příběhy:
(1) jednou jsem nastupoval do auta, a vypadla mi taška fotografickými objekty. Neviděl jsem to a málem jsem odjel. Ale jedna žena mě zastavila a upozornila mi na to. Mohla si to klidně nechat a prodat to za peníze co by se podoboval několik měsíčního platu.

(2) jednou jsem si koupil lístek na dálkový autobus, a v tu dobu se přeměnila jměna. Spěchal jsem, a omylem jsem zaplatil za lístek tisíckrát tolik než jsem měl, a naskočil jsem se zavazadlem na autobus. Pokladník utíkal za autobusem, zastavil ho, vlezl dovnitř, našel mě, a vrazil mi do rukou peníze které jsem přeplatil. Znovu to mohlo být pro pokladníka víc peněz než vydělal za měsíc.

Nevím jestli tyto příběhy se stávají v Mexiku často, ale těžko bych si představil že něco podobného by se stalo v mnohých zemí.

Pěkný článek. :)
Já jsem to s těmi malými obchodníky dělala tak, že když jsem si je chtěla vyfotit, tak jsem si od nich koupila, to co nabízeli (jednalo se většinou o náramky), ale než jsme náš "byznys" uzavřeli, tak jsem je upozornila, že si je budu chtit vyfotit a ani jednou se mi nestalo, že by odmítli, nebo požadovali peníze navíc za focení. Samozřejmě patřilo ke koloritu, že jsem jim hned po vyfocení ukázala ve foťáku jejich fotku, tak to pro ně byla hrozná sranda a potom sami od sebe dál nadšeně pózovali.
K dilematu, jestli má mít 5letá obchodnice svoji hrdost... Neznáme je, jako oni neznají náš život. To co je pro nás v jednání a chování normální, tak naopak pro ně by to byla ta tzv. "ztráta hrdosti".

ahóóój -to je neuvěřitelná historie -ozvi se mi prosím na mail.
[email protected]

Jsem ráda, že jsem konečně našla nějakou zprávu o člověku, kterého jsem neviděla od 2.ročníku na gymplu. Svět se pod tebou slehnul a když jsem se odstěhovala do Prahy, neslyšela jsem ani zmínku, byť jsem naléhala na bývalé kamarády. Nikdy jsi nepřišel na sraz, jen Filip občas něco mlžil. Nikdo ale nic koudného nevěděl. Teď tě mám. Kdo hledá, najde. Internet je, panečku, věc. Že mě to napadlo až teď. Pamatuješ na schůzku na hřbitově? Byl z toho průšvih. M.