Jan Vlasák

Jméno a příjmení (a přezdívka)

• Jan Vlasák—Howgh

Na kolik se cítím

• Jsu zpožděn ve vývoji, takže objektivně se cítím zatraceně mladší.

Oblíbené země

• Momentálně Albánie, Karpaty na Ukrajině a v Rumunsku, že je to relativně blízko.

Na kterých místech se mi hodně líbilo

• V Indii se nejlíp fotí lidi, v Norsku a Albánii je nejfotogeničtější krajina, na východ od Slovenska jsou lidi úžasně přátelští…všude je něco.

Cesta, které si nejvíce vážím

• Na tohle fakt nevím co říct. Rád bych kdyby někdo přečetl moje knížky a řekl mně, které cesty si mám nejvíc vážit.

Nejdelší cesta

• Od své chalupy jsem dojel na mys Finistere ve Španělsku a zpět na kole – 8300 kiláků. Nejdál od domova jsem byl v Indii, Mexiku, u Bajkalu…

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

• To je stejný jako ptát se hokejistů proč se honí za pukem. Horolezci na dotaz proč lezou na hory odpovídají: „protože existují“ Mě momentálně nic duchaplného nenapadá. Co mi to dalo a vzalo…? Fakt nemám představu jaký bych byl kdybych necestoval. Myslím, že bych to nebyl já.

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

• Zdeněk Berka. Vandry po Mexiku i Indii,které jsme spolu podnikli, byly fajn. Milena Holcová, že o svých cestách píše ohromně čtivé knížky.

Cestovatelské Curriculum Vitae

• Po expedicích na kopce kolem rodné vísky jsem se dal na trempování. Po prvé v zahraničí jsem byl v 28 letech – v Rumunsku. To bylo v roce 1975. (jak říkám – jsem zpožděn ve vývoji);po sléze se ve mně hnuly dobrodružné hormóny a odstěhoval jsem se na 10 let do Vysokých Tater a dal se tam na horolezectví. Když jsem se vrátil na Moravu, byl jsem nějaký čas dost smutný. Ale mentální vývoj se nezastavil. Teď jsu už úplně jinde. Už by mě to v těch Tatrách nebavilo. Vůbec si nepamatuju jaké to je – dělat něco co tě nebaví. Horolezecké výpravy – ty mně hověly. Taky mně na těch vzdálených končinách nejvíc zajímá konfrontace mě – jako vybledlého středoevropana – s exotickým prostředím. Jenže já k tomu začal potřebovat místní lidi. Už mně nestačily pusté vrcholky hor.
• Takže přichází další období. Vandrování na kole. Jeho výhody byly popsány stokrát. Vyvinu rychlost tak akorát abych stihnul vnímat okolí a přitom se od rána do večera odkudsi kamsi dostal.

Navštívené země

• Je jich hrubo přes 50. Po rozpadu SSSR a Jugoslávie těch států hodně přibylo. Na východě jsem byl nejdál u Bajkalu, na severu na Nordkappu, na jihu na Šrí Lance, na západě v Mexiku. Nejvýš na Elbrusu.

Cestovatelské sny a plány

• Jsu čím dál peciválovitější. Letos jsem cesty skoro úplně vypustil a dal se na MTB závody. A můžu říct, že jsou taky ohromně zábavný. Necítím potřebu jezdit mimo Evropu. Příští rok bych dal Albánii – po páté. Je tam ještě kupa míst, která stojí za probádání. A Ukrajinské Karpaty od severu. Tam se taky moc nejezdí. Jestli mě osud nezavane někam úplně jinam.

Zvláštní záliby během cestování

• Hodně fotím a těším se na pobyt za pecí doma, jak si budu s těma fotkama hrát a psát knížku o tom co jsem prožil.

Oblíbená historka z cest

• Moje největší dobrodružství byla srážka s autem v Bělorusku a následný pobyt v místním špitálu se zlomeným krčkem stehenní kosti. Knížka, ve které tohle probírám, získala cenu za originalitu na Švaříčkově (to je ideový vůdce cestovky Livingstone) akci GO kamera v r. 2001.

Významné expedice a projekty

• Já jsu jen takovej rekreant. Nic významného nepodnikám.

Autor

• O svým životě jsem napsal 4 knížky: „Vandry s Bejkem.“, Tenkrát na východě“, Ze života cyklotrempa“ a „Pestrý život cyklotrempa“. Kdybych nebyl skromnej, musel bych prohlásit že je to perfekt čtení. Občas mně vyjde článek v odborném tisku. Od října do března jezdím po cestovatelských slezinách a besedách s promítáním diáků.

Osobní poznámka

• myslím, že jsem tenhle dotazník pojal naprosto vyčerpávajícně. Takže howgh. Domluvil jsem.