Parťačka na cesty až na konec světa, do hor a pralesů…

Parťačka na dobrodružnou cestu kolem světa?

Koukám, že se tady situace velmi zlepšila – a zmizely všechny ty „hejty“, proti kterým je člověk zcela bezbranný. A tak zdravím všechny po dlouhé době, a to nezvykle z Beskyd. Od inzerování jsem teď měl delší pauzu – stejně jsem bylv Indonésii, kam se nedalo dostat (ono by stejně asi těžko někdo dal několik měsíců výzkumu v pralese, nikde v dohledu žádná turistická atrakce, pláž nebo restaurace), pak zase pracovně v Anglii. Teď se ale zase chystám na další cesty – začátkem října do Nepálu. Je to unikátní příležitost se vrátit o mnoho let zpátky, před masový turismus, do doby, kdy po horách chodili lidi s pokorou a s opravdovým zájmem o hory.

Jsem vegetarián a abstinent (obojí celoživotně), nekonzumních hodnot, a zabývám se kulturní antropologií, studiem a mapováním posledních zbytků domorodých kultur a biologií, studiem mizení a posunů biodiversity.

Potom možná na Sri Lanku, která právě otevřela – rád bych se podíval, jestli moje uklízecí akce (uklízeli jsme odpadky po turistech, které hotely vyváží do džungle a kam ho chodí žrát sloni) měla nějaký trvalejší přínos – zprávy o tom se dají najit na mém Elephants not Plastic na FB, clánek v novinach si ale napsali sami studenti, sice nic nedělali ani nepomohli, ale stejně jsem jim řekl, že si můžou vzít veškeré zásluhy na sebe, že o to nestojím – a to se taky stalo…

Dále je v plánu pár odlehlých míst v Indonésii, potom v Amazonii, i Africe.

Stále hledám k tomuto zajímavému a dobrodružnému životu parťačku: milou, skromnou a dobrodružnou holku nekonzumního myšlení a hodnot, kterou hned tak něco nerozhodí, není (a ani nemá zájem) být zahrabána a ovládana touto konzumní společností. Někoho, kdo když vyleze na kopec, tak ho ani nenapadne vyfotit sama sebe.

Věkově tak kolem 30 (klidně 20-40, ale tady by spodní hranice byla spíše jako vtip – i když stát se to může – kolikrát jsem se bavil s 18ti letým člověkem, který mě naprosto ohromil nadhledem, znalostmi i tím, že ví co chce – pořád by to bylo o něco lepší než ta s Bohušem Matušem … a ta horní hranice … mno, moc ženských kolem 40, nesemletých systémem, které by rády se opravdu chtěly několik let toulat horami a pralesem a podnikat náročné expedice, moc nebude), která by se chtěla vydat za dobrodružstvím až na konec světa. Není to dovča na týden, ani na měsíc. Není se toho ale třeba bát, zvládne to každý, kdo to zvládnout chce – stačí vystoupit sám ze sebe a z konzumní společnosti a jejích hodnot. A teprve až když člověk přestane stále řešit pořád jen sám sebe – teprve pak se mu otevřou úplně nové a netušené obzory a nebude se stačit divit (to garantuji).

Ale pozor, o fyzičce to není! Ta se za pár týdnů spraví a přizpůsobí životnímu stylu. Zvládne to úplně každý, kdo to zvládnout chce. Na psychice se dá taky pracovat – ono kolikrát stačí neřešit blbosti a naučit se pracovat se strachem z nejistoty…

Je mi jasné, že jsem tady s tím úplně mimo, a ještě v době, kdy většina populace není schopná ani pochopit kam potřebuje jaký test, a veškeré české skupiny jsou degradovány na: „jedu … nevíte jestli musím mít test a jaký…“ a „…kontrolují to…?“, jsem s tímhle ještě víc mimo než obvykle (kdykoliv někam jedu, za pár minut si vždy zjistím přesné a aktuální podmínky z oficiálních zdrojů, a pár dní před odletem zkontroluji, jestli se něco změnilo).

A protože je dnes společnost rozdělena podle nezvyklých a úplně nových linek, je asi vhodné napsat i postoj ke Covidu: Covid mě nijak zvlášť netrápí, jak by taky mohl po mých 11 maláriích – to pak člověk získá úplně jinou perspektivu a náhled… ALE, ač vesměs nesmysly v nařízeních ignoruji, vše smysluplné dodržuji, protože respektuji ostatní. Když pak vidím v autobuse, ve vlaku, nebo v Albertovi lidi bez respirátoru nebo roušky – nevidím neohrožené bojovníky za svobodu (kteří tu celosvětovou hloupost virologů, epidemiologů a imonologů konečně prokoukli), ale vidím bezohledné pitomce, sobce, kteří pandemii nesmyslně udržují už rok a půl v chodu. Vidím lidi, kvůli kterým mají stovky miliónů na světě zničené životy, protože ty nařízení jsou právě a jen kvůli takovým.

Když občas někam něco napíšu, odmítači mi vesměs nadávají (vesměs se spoustou pravopisných chyb) do ovcí – což je legrační, těžko by hledali někoho kdo je míň „ovce“ než já…

To stejné, když čtu konspirace proti očkování. Mi osobně je úplně jedno, jestli by má parťačka byla očkovaná nebo ne (sám jsem dlouho jezdil po světě bez základního cestovatelského očkování), ale už mi není jedno, co z toho dnes většinou vyplývá: sobectví, nevzdělanost, neschopnost rozlišit fakta od nesmyslů…

Každopádně, nejdůležitější je pokora a respekt – a kdo nemá respekt k lidem u nás v autobuse, aby si nasadil respirátor a nikoho neohrožoval, těžko ho pak bude mít v muslimské vesnici, u papuánských domorodců, nebo při focení divokých orangutánů… Kdyžtak více tady: https://www.facebook.com/jirka.novak.9849912/