Zaprvé, „dalam“ znamená indonésky „vnitřní“ a čárka nad A je v názvu navíc. Zadruhé, jako vhodnější využití času než básnění takzvaném o prvním kontaktu, se mi jeví čtení knížky Papuánské polopravdy od Vojtěcha Novotného – zejména kapitoly, ve které se pojednává o „dobrodružství na něčí zahrádce“. Mimochodem, právě vyšly Papuánské polopravdy II, kdyby Vás zajímalo, co zajímalo autorovy papuánské přátele nejvíc při návštěvě Prahy, tak si knížku kupte.
Zajímalo by mě, kolika expedic jsi se na Papuy zůčastnil a hlavně kam a k jakým kmenům? (neberu někde kolem Wameny)
martin t. velmi bystre a trefne poukazal na text vojtecha novotneho. k pochopeni klise neni treba opoustet domaci prostredi pracovny. naopak je pro me otazkou, co pozitivniho prinesl diskutovany vylet (byt fyzicky narocny) pro vsechny krome vlastnich vyletniku? chvili jsem se na video dival a jsou to krasne zabery. taky zajimave: http://www.youtube.com/watch?v=1kl8jmeevW0
Ono se to tzv klišé dost těžko soudí z jedné knížky čtené v teple domácí pracovny cca 12.000km od místa určení 🙂 Podle mě, má každá mince dvě strany, určitě bych zde v neodsuzoval Jahodu, kterej si musel sám cestičku k těmto lidem prošlapat a naučit se s nimi komunikovat a po té, aby se tam mohl vracet, začal průvodcovat lidi co chtějí vidět něco takového jako stromáči a chvíli sdílet jejich život, to mu nemůže nikdo zazlívat. Takže zášť místních přispěvatelů je zcela nesmyslná, jejich zášť by měla rozhodně směřovat proti misionářům a tomu co beztrestně páchají na domorodém obyvatelstvu, takovej Jahoda je proti nim úplnej břídil a určitě nezapřiničuje pád kultur a staletých zvyků…
jak si k nim mohl najit cesticku a naucit se s nimi komunikovat, pokud to byl „prvni kontakt“?!?! informace, ktere pan jahoda ze svych cest privazi, o porozumeni prilis nesvedci. naopak bych je zaradil mezi zpravy, ktere prichazely do prvni poloviny minuleho stoleti a drive. to co pise „vasok“ je zarazejici a v konfrontaci s vyzkumem yaleske university (2004), ktera tamni situaci popisuje prostrednictvim konceptu „genocidy“, az nechutne. stale tu vsak zustava otazka: co pozitivniho prinesl diskutovany vylet (byt fyzicky narocny) pro vsechny krome vlastnich vyletniku?
Cestičku si do těchto oblastí sám našel před nějakými 12 lety, kdy tam jezdil ještě zcela sám a musel si tam nějak poradit. Stále nechápu co tady vůbec řešíte, prostě se vypravili někam, kam se ještě nikdo nedostal a kam nechodí ani nosiči co jsou z jiných vesnic, toto není nějaká humanitární mise, zbytečně pletete politiku tam, kde není (minimálně ne v nížiné džungli) dělá to stejný co jeho předchůdci typu Livingstonů atd, jen ho láká jít tam, kam až to jde. Pokud by tam chtěl zabrat území, vykácet lesy, ukrást domorodcům duše a spasit je ježíšem, tak s tím mám problém, to, že se jde podívat a pak tam vodit lidi je v porovnáním s výše zmíněnou činností misionářů zcela marginální zásah. Je to pořád lepší než kdyby si tam na svým písečku misionáři hráli na zachránce. Takže co to přineslo pozitivního výletníkům? Pro ně jedinečný zážitek, pro domorodce kontakt z bílýma co po nich chtějí maximálně tak fotku či ochutnávku jídla, stále mi tedy jaxi uniká co zde řešíte, pokud je to zvláštní Jahodova nátura a pro někoho nestravitelný styl komunikace tak oka.
maro, souhlasim, ze existuji i jine, mozna vyznamnejsi negativni vlivy. pokud by pan jahoda privazel ze svych cest nove informace, ktere by mely dostatecny metodologicky zaklad, budiz. opak je vsak pravdou.
z vlastniho zajmu jsem se na problematiku zeptal kolegy z nejmenovane nemecke univerzity, ktery v tech koncinach realizuje svuj fieldwork. zde je cast jeho reakce:
„This kind of first conatct journalism is the first step to destroy such cultures and should be stopped right now. It was in 2004 or 2005 when a German claimed the same. His name is Roland Garve and he discovered a new tribe on his way to the Korowai. He called them Din. I know him and he also just makes profit of this kind of visiting and filming these peoples. I know the area and it could be possible to find other realy small groups of „untouched people“.“
Ahoj,
myslím, že tady v diskusi padla zásadní věc – a sice, že ty „první kontakty“ jsou zaranžované Petrem Jahodou a dalšími, aby to lépe působilo na jejich klienty.
Zajímalo by mě, jestli to je nebo není pravda.
otazkou je, co „prvni kontakt“ vubec znamena. prvni kontakt se sousedy z okoli, prvni kontakt se cleny vetsinove spolecnosti narodniho statu nebo prvni kontakt s turisty, misionari ci vedci? jak dokaze pan jahoda posoudit, jestli pred nim na stejne misto neprisel jiny turista, nakolik jsou v kontaktu s lidmi zijicimi v okoli, atd.?
To lze těžko dokázat, a nerad bych byl větší Baron Prášil než ten, o kom je řeč. Ale takové zvěsti jsem slyšel od dobře informovaného kolegy, který provincii Papua každoročně navštěvuje včetně „vzdálených oblastí“ a osobně zná vícero Papuánců z různých koutů provincie – popisované aktivity se těžko před místními utají, „tour operátoři“ prvních kontaktů se tam nepočítají na desítky. Informace, které jsem měl takto k dispozici, režírování zmiňovaly. Nejsem rozhodně veden nějakou záští, jenom jsem se ozval proti nekomentovanému převzetí PR upoutávky na „prvních kontakty“ tímto serverem. (Mimochodem, pokud je určité skupině Korowajů dáno indonéské jméno „Dalam“, jak může jít o první kontakt?)
Tak teď je mi to jasné.
„První kontakt“ s kmenem, který má svůj indonéský název, tj. už dávno ho někdo musel poznat a pojmenovat.
Čili nejde o žádný první kontakt, ale prostě jen setkání s odlehlým kmenem, kam se moc často nechodí.
Jasně a když bude první reálný kontakt s Yetim, kdy ho lidi pořádně natočí vyfotí a budou s ním nějak komunikovat, tak to vlastně podle toho co píšeš nebude první kontakt, protože se ví, že někde v horách žije tvor co se mu říká Yeti a všichjni ví že se mu tak jmenuje 🙂
Tady se jednalo o místo, kde se Jahoda už jednou neúspěšně pokusil dostat a to před několika lety, okradli ho a nepustili dál. Vím, že tuhle akci plánoval dlouho a chtěl se tam vrátit a několikrát to i odkládal. Loni na podzim to udělal s pár lidma co s ním už byli (i několikrát) na stromáčích a co ví do čeho jdou. O těchto korowaích nikdo nic nevěděl, snad jen to, že údajně se tam neúspěšně pokoušel o nějaký působení jakýsi americký misionář, ale pak to vzdal. Pro Jahodu to znamená know how jak se tam dostat, kudy a kam a tím pádem si vydělat voděním expedic na tyto místa.A to je celá ta pohádka co se tady furt dokola řeší.
…no, dusoval jsem se, ze se uz do zadnych diskusi o aktivitach Petra Jahody nebudu zapojovat, ale zase mi to neda. Pokud z pohledu filmoveho dokumentaristy hodnotim hruby obrazovy material, tak jen obdiv, nebot je velice zajimavy (mam na mysli zabery domorodych obyvatel). Problem vznika s komentarem. Pri podrobnejsim zhlednuti popiraji, co uvadi textova cast upoutavky nebo to, co zde v diskusi zaznelo (zejména od Mary). Napr., ze ucastnici vypravy jdou bez nosicu (bagl na takovou vypravu vypada jinak nez batuzky na jejich zadech), ale hlavne, zda-li se jedna o první kontakty s civilizaci. Podivejte se podrobneji na zaber, kde Petr Jahoda mluvi nad mapou a vsimete si pozadi steny chyse. Jsou tam videt latinkou psane napisy.
Pana Jahodu jsem potkal na festivalu http://www.naiff.eu v Brně, kde byl jako host uprchlík ze západní Papui Benny Wenda z kmene Lany. Po asi hodinové diskuzi začal tento cestovatel Jahoda (který vozí na papuu turisty) neomaleně tvrdit před očima tohoto politického uprchlíka, kterému v jeho domovině hrozí za jeho aktivitu směřující proti indonézské okupaci západní papui 20 let ve vězení či dokonce smrt, že nic z toho co ten domorodec tvrdí není pravda a on se svými turisty nic takového nepozoroval a že je tam krásně. Zmínka tohoto autora knihy Kanibalové z hor o jeho prvním kontaktu mne proto dost poděsila a mám velké pochybnosti, že tato jeho „objevitelská“ výprava přinese něco dobrého.
Doporučuji mu tento odkaz: http://www.guardian.co.uk/travel/2009/oct/15/ethical-tourism-tribal-people?page=2
Více k problematice indonéské okupace naleznete zde: http://www.freewestpapua.org/.
Vašok
Politické vření se v provincii Papua samozřejmě neděje u tzv. stromových lidí, ale v Jayapuře, Wameně, Nabire, Biaku, Enarotali, v Timice (kde byl mj. nedávno trikem indonéských bezpečnostních složek vylákán k jednání a zabit jistý symbol papuánského odporu Kelly Kwalik). Primitivní idylka a iluze, že nebezpečí v této provincii hrozící maximálně z luků a šípů je samozřejmě komerčním zájmem – ano, bláto tam čvachtá, ale „první setkání“ bývají zrežírovaná. Však i v prvních vteřinách záběru pochodují turisté víceméně kalužemi po cestičce (zbytek jsem nedodíval). Je až absurní, že na tyto věci někdo skočí. (Tím nechci říkat, že v provincii Papua nejsou nedotčená místa…tzv. nedotčení lidé se tam však ke smůle komerčních expedic a cestovatelů posedlých lovem snímků „primitivů“ už nevyskytují).
dival jsem se na ten odkaz z guardianu, zaujalo mne na konci doporuceni na ubytovani, ktere ma splnovat pozadavky na setrne cesty k domorodcum. z ecuadoru je tam vybrana nejaka lodge, kontakt na ni je do quita, jedna noc v lodgi stoji vice nez dveste dolaru a, jak se tam uvadi, prispevek domorodcum za jednodenni navstevu je dva dolary, tedy stokrat min.mozna se pletu, z letmyho pohledu to vypada jako na ekomulti zeleno natreny byznys, ale tohle je opravdovy a spravny zpusob navstevy puvodnich etnik