kontrolujte si batohy a prostor pod sedadly v busech, obzvlášť v drogových oblastech!!!

Letošní leden a únor jsme cestovali vším možným po Jižní Americe. A tohle se nám stalo. Jen chci varovat ostatní 😉
Osobně si z ani nic nevybavuju, protože jsem za hranicemi Peru tvrdě spala a takto mi to popsal manžel. Sepsala jsem to tehdy hned ráno na tabletu (proto ta diakritika), lehce v šoku.
Jeli jsme dálkovým nočním busem z Bolivie (La Paz) do Peru (Cuzco). Drogy tu všude jedou ve velkem. Nejspíš během našeho dvouhodinoveho stáni ve fronte na bolivijske chaoticke celnici nam jeden místní chlapík strčil pod sedadla tašku nejspis s drogama. Nejen ze pri průjezdu kolem každého většího mesta autobus zastavuje na cca 15min a policie ho kontroluje, tak ještě jednou v noci, už v Peru, naběhli policajti dovnitř s baterkama a vsem mistnim hodinu prorabovali batohy a prosli ulozne prostory pod sedadly, pod střechou. My jsme měli ohromnou kliku, ze turisty nekontrolovali. Navíc jsme bali prikryti dekou a tak nas batoh nebyl pod nohama vidět. No každopádně tesne pred koncem cesty za nama prisel ten místní chlapík ( celou cestu chodici nervozne po autobuse) a začal se nam dobyvat pod nohy a vydoloval u nas z pod sedadel tašku plnou nějakých pytliku. O které jsme do te doby neměli ani páru a pečlivě si ji kontroloval. Jednalo se o lůžkový autobus a tak dospod normalne vidět není. Turisti jsme byli asi 4 v buse, a nikdo z nas ani neumi spanelsky. No měli jsme kliku….
Od té doby jsme si na cesty busem fóliovali batohy.
 
A to nebyl náš jediný problém týkajících se drog. Původně jsme chtěli celé Chile zkusit stopovat, ale na severu jsme to vzdali, protože jsme např, skončili v malém městečku Pozo Almonte ležícím v poušti na hlavní cestě č.5 (u Iquique), už jsme začínali po mnoha hodinách chytat úžeh. A místní nám říkali, že tam nikoho nestopnem, protože se všichni bojí, že máme drogy. Ale třeba máme zkusit na cedulku napsat, že máme drogy a příznivci drog nás pak svezou. Do tohoto městečka nás svezl z Arici starší pán, který se nás jako první zeptal: „Máte drogy? Opravdu?“ Jen co jsme vyjeli za město, ukazoval nalevo, na věznici pro pašeráky drog.
Rozhodli jsme se pak uspořit čas, nervy a stopovat až na jihu a v Patagonii. Tam to šlo hladce.