Ondřej Meloun

Loni jsem 10 dní jezdil sám na kole po Španělsku a moc se mi ten model zalíbil. Letos jsem vyrazil na Slovensko. Proč tam? Důvod je jednoduchý. Jsem narozen jako Čechoslovák, v mládí jsem prohlížel mapy Československa a snil o cestách těmi dalekými kraji, a byl jsem tam jen párkrát. Země z jedné strany tak blízká, ale přitom neznámá. Navíc jsem tam nebyl už dlouhých 15 let.

Severní Portugalsko je milé a hornaté a směrem k východu stále sušší a divočejší. Kastilie představ je suchá a horká, ale ta skutečná je na začátku května větrná, chladná a zelená. Mezi nádhernými pulsujícími městy najdete vylidněné zoufalé vesnici ztracené v lánech pšenice. A za dvěma řetězy hor osobitá Galicie se svou starobylou metropolí, do které klopýtají masy novodobých poutníků.

Jihovýchod se vyznačuje zdánlivě nekonečnou rovinou rozdělenou na nespočet malých políček a dlouhých vesnic okolo silnice. Města jsou daleko od sebe, ale večer pulsují veselým neopilým životem. A směrem k jihu začínají lesy a potom i hory.

Polsko je velké a živelně se rozvíjí, jako jedna z mála zemí současné Evropy. A také je dost rovinaté a většinou ne moc hustě osídlené, proto by pro silniční kolo může být ideální. Letos vyrážím právě tam, alespoň do jeho jihovýchodní poloviny. Horní Slezsko je úžasná mozaika velkoměst, průmyslových areálů, ploch nikoho, dělnických kolonií, sídlišť. Autentická oblast bez naleštěné fasády.