Veronika Mengerová

Pondělí 18.9.2006 V 9:30 nás budí tlukot na dveře – Joshe: „vstávat budíček, sluníčko svítí“. Otráveně kňourneme, že slyšíme. Pak šupky dupky na snídaňku s 2 ošatkami ekmeku (čím dál tím větší spotřeba. Jdeme k moři – koupačka a šnorchlovačka.

Sobota 9.9.2006 Parádní začátek. Sešli jsme se na ruzyňském letišti kolem 18té hod (odlet 19,15 hod). Tak nějak jsme se kousli v „Meeting Point Baru“ a pozapomněli na to, že bychom to měli pomalu, ale jistě směřovat k odbavení. V 18,50 nás konečně napadlo zkontrolovat čas a s úlekem jsme vyběhli nechat si zabalit krosny.

Pondělí 19.3. Vstáváme o půl deváté a rovnou na terasu nám servírují snídani – plný talíř ovoce, toasty, vajíčko, džus a kávičku. S plnými žaludky jdeme procházkou do městečka Lamu, vzdálené 3 km od Shelly. V Lamu si vyřizujeme let zpět do Nairobi za 122 USD/osobu se společností 54. Procházíme krásně nepravidelnými, úzkými uličkami, fotografujeme co to jde a prolézáme místní obchůdky. Mezitím hledáme vhodnou restauračku na oběd a přímo do rány nám přijde černoch, který nám nabízí jídlo v jeho restauraci.

Pondělí 12.3. Ráno vstáváme v 5:15, aby jsme stihli bus do Dar es Salaamu v 6:00. Sedáme si do busu, který je podle standardů ten luxusnější. Špína, malé sedačky, úzká ulička, vedro, otírající se zadky černochů o naše těla a zpocené smradlavé pachy musíme vydržet 6 hodin. Konečně vystupujeme a odháníme taxikáře a naháněče. Děláme si základnu ve stínu pod stromem. Snažíme se z průvodce zjistit, kde přesně jsme, ale tohle nádraží v mapě není. V tu chvíli k nám míří silná policistka, která nám nabízí pomoc. Jenže nemluví anglicky, takže nám volá kolegáčka, který nám vysvětluje, že pěšky až k přístavu nemůžeme dojít, že je to moc daleko. Policistka nám vysvětluje, že když chytneme taxíka přímo na ulici, bude to drahý. Ochotně se úkolu chytí sama a za chvíli máme přistavené taxi s dohodnutou cenou 10 000 TSH.

Úterý 6.3. Vstáváme brzy ráno a stavujeme se na kafe 5 min cesty od hotelu v local jídelně. Dáváme si trojuhelník ze sladkého těsta a kafe. Otravuje nás žebračka, kterou začne personál posléze přesazovat a varovat ji, ať nám dá pokoj. Dostává pití a jídlo. Chtějí ji nejdřív vyhodit úplně, ale Simon jim říká, ať ji tam nechají. Pak jedeme do Masai Mary. Než dojedeme ke vstupní bráně, kde Simona všichni vřele vítají, vidíme ještě stáda pakoňů, zeber a 12 žiraf (Masai Giraffe), zahlídneme i mangustu, opice, šakaly a Thomson´s a Impala antilopy a dik dik. Cestou nám Simon vysvětluje, že běloch v masajštině se řekne „RAČOBA“, zatímco doposud jsme byli zvyklí na pokřikování ve svahilštině „MZUNGU“.

Čtvrtek 1.3. Konečně je tu „den D“, den našeho odjezdu do Keni, kde na náš čeká 31 miliónů jejích obyvatel. Máme v kapse letenku za 16.253,– Kč a pas s vízem za 1650,– Kč od Student Agency, dolary a vyrážíme. Odlétáme z Vídně, takže vyjíždíme brzy ráno. Ve Vídni už nás čeká Josífek, přehazujeme věci do jeho auta a odjíždíme od parkálu u Práteru. Najednou zaregistrujeme jak na nás svítí a bliká auto jedoucí za námi a zjišťujeme, že jsme špatně zavřeli kufr a z auta nám vypadla krosna. Pěknej adrenalinovej začátek :o) Na letišti všechno ok a s Egyptair skoro na čas odlétáme. Servis a jídlo je znamenitý, cesta do Caira nám utekla. V odletové hale v Cairu sedíme už s černochy mířícími s námi do Nairobi a máme z nich, pozorujíce je, smíšené pocity.