Adam Kencki

Jméno a příjmení (a přezdívka)

• Adam Kencki (Nonsence)

Na kolik se cítím

• Cítím se na tolik, kolik mi je a někdy taky ne.

Oblíbené země

• Česká republika, pořád mě nepřestávají udivovat hezká místa, o kterých jsem nevěděl. Holandsko, možná proto, že je to země, do které jsem vyrazil poprvé a úplně sám. Švédsko, je tam úžasné ticho. Každou zemi, kterou jsem doposud navštívil, jsem si nějakým způsobem oblíbil – každou jinak

Na kterých místech se mi hodně líbilo

• Ve vesničce Dylta Bryk ve Švédsku. Kam oko dohlédne jen pole, sem tam kráva nebo kůň, jezera a mezi tím červené domky s bílými okenicemi. Na mysu Fistera, v Portugalsku, Leželi jsme na skále, byla tma a foukal vítr, Do útesů narážely vlny, tmu posetou hvězdami pravidelně protínal světelný kužel majáku. Podávali jsme si flašku Cherry přímo z Jerez de la Frontera a bylo nám dobře. V Toruni v Polsku. Miluju gotiku a středověké hrady a tohle město je prostě dokonalé.

Cesta, které si nejvíce vážím

• Vážím si všech cest. Vážím si toho, že se vydařily, že jsem se ve zdraví vrátil, vážím si přátelství, pohostinství a pomoci místních lidí.

Nejdelší cesta

• Moje nejdelší cesta byl celý loňský (2008) rok rozsekaný do menších částí. Od Warszawy po Cabo da Roca, od Uppsaly po nejjižnější mys Evropy v Tarifě. Celkem 22 000Km.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

• Cestuju, protože jsem neposedný jak veš.-) Chci vědět, vidět a na vlastní kůži pocítit.. Všechno má bohužel svou cenu, takže už třeba ani nevím, jak někteří staří kamarádi vypadají nebo co dělají.. na druhou stranu jsem našel člověka, který miluje cestování jako já a doufám a pevně věřím, že spolu obeplujeme svět..

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

• Abych pravdu řekl, moc těch slavných cestovatelů neznám, ale vážím si všech těch, kdo nejsou lakomí se o svoje zážitky, rady, tipy a zkušenosti, podělit.

Cestovatelské Curriculum Vitae

• Všechno to začalo před dávnými věky, kdy země byla ještě mladá a kdy Bohové.. ba ne, to je jiný příběh. Začalo to když jsem se narodil.. S rodiči jsme projeli spoustu krásných míst, hor, hradů a zámků v celé republice. Došlo to tak daleko, že jsem jich jednu dobu měl plné zuby (osmkrát Bouzov je pořád Bouzov). Na mnohá místa si už nepamatuju, mnohá bych chtěl znovu vidět, a tak se k nim teď postupně vracím, tedy když jsem zrovna v ČR, což je poslední dobou těžké. Později přišla první dovolená v Jugoslávii (nebo to byla Itálie?) a mě učarovaly cizí země, jejich obyvatelé jazyky a zvyklosti. Po několika dalších a velmi podobných dovolených s rodiči jsem si řekl, že přišel čas na změnu (to už mi bylo asi 18), takže jsem se po několika týdnech internetového dopisování s nějakým Holanďanem, který si říkal Archangel Nathanazel, bydlel kousek za Amsterdamem a zrovna rekonstruoval svůj byt (víc jsem o něm nevěděl) sbalil avyrazil autobusem do Holandska. Cesta sice nedopadla tak, jak jsem si představoval, jelikož se mi nepodařilo sehnat si práci (resp. tehdy ještě nebyl volný pracovní trh), tudíž jsem se po dvou týdnech vrátil domů, ale prvního nezdaru jsem se nezalekl a do dnešního dne jsem navštívil dalších 15 zemí Evropy a doufám, že jich ještě pár přibude..

Navštívené země

• Česká Republika, Slovensko, Polsko, Rakousko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko, Itálie, Německo, Nizozemí, Francie, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Andorra, Španělsko, Gibraltar, Portugalsko

Cestovatelské sny a plány

• Mým snem je samozřejmě vidět a poznat celý svět a dokonce jsem slyšel, že je možné zamluvit si letenku do vesmíru… no uvidíme.

Zvláštní záliby během cestování

• Ochutnávat místní jídlo a hlavně pivo a víno. Pořád někde pobíhám s foťákem  a buď se ztrácím, nebo zdržuju ostatní. Nejsem žádný pan fotograf a ani to pořádně neumím a nemám pořádné vybavení, ale baví mě to, vždycky chci tu krásu, to zajímavé zachytit pro sebe a lidi doma.

Oblíbená historka z cest

• Vlastně pokaždé se stane něco úsměvného, smutného či něco z čeho zamrazí, taky proto přece cestujeme?
• Občanka, ztracená kdesi ve Francii při cestě do Portugalska, nalezená až v Brně v autě pod sedadlem.. Stávka španělských celníků a několika hodinová kolona na gibraltarské přistávací ploše.. baskičtí policisté s brokovnicemi v neprůstřelných vestách.. poslední litřík benzinu naší žravé dodávky směrem na Drážďany, benzinky jako by se v tu chvíli do země slehly.. rozstřílené vesnice a města, tabulky upozorňující na miny v Chorvatsku..
  

• Když jsem byl na jaře 2008 na Erazmu v Polsku, vzal mě kamarád na výlet autem. Přijížděli jsme po staré kamenité cestě k polskému hradu na břehu Wisly a já se ho zeptal. „Tohle je asi nějaká stará cesta, smí se tu vůbec?“ „Jo, ta bude tak ze 14. století. Nesmí, u vjezdu byla cedule se zákazem.“ „Aha“, řekl jsem a chvíli bylo ticho. „Tak proč sem teda jedeme autem?“ „Pierdole, jestem leniwy“, odpověděl mi Filip a zaparkoval pod hradební zdí.
  

• Při cestě na konec světa jsme se s kamarády zastavili v Carcassonne. Prošli si opevněné město, vyslechli jazzový koncert na náměstíčku a kolem půlnoci vyrazili  najít nějaké místo k přespání. Seděl jsem vepředu, vedle Joudy, který řídil a díval jsem se na barevně podsvícené budíky našeho Šemíka. „Ty, Joudo, nežere to nějak moc? Podívej, skoro osmnáct litrů“ „Hm, to je divné, ale jedeme do kopce a jsme plně naložení, to bude tím.“ Odpověděl mi a jal se osmdesátkou v kopci předjíždět nějakou starou dýchavičnou plechovku. „Mně se to nějak nezdá,“ nedal jsem se odbýt,“normálně to do kopce žere tak dvanáct.“ .. Když jsme odbočili z hlavní silnice a Jouda zpomalil, ozvali se kluci zezadu. „Hele, necítíte nic? Jako by něco hořelo.“ Wojny se otočil a křiknul. „Ty vole, hoří nám kola, zastav!“ Jouda zastavil a kluci vyskočili ze zadních sedaček. Otočil jsem se na něj. „Neměl jsi zataženou ruční brzdu, že ne?“ Chvilku se na mě s nepřítomnýmpohledem pohledem díval a pak ji dal dolů. „Wojny, pojď řídit, já jsem asi v šoku,“řekl Jouda a sedl si dozadu. Zaparkovali jsme na parkovišti s krásným výhledem na Carcassonne, otevřeli a vypili několik lahví vína a celou dobu si při tom hřáli ruce nad doběla rozžhavenými koly. Od té doby fungovala ruční brzda tak nějak kdy se jí chtělo a řeknu vám, že rozjíždět se do kopce byla potom vždycky docela legrace, zvlášť když někdo na světlech zastavil těsně za námi.
  

Významné expedice a projekty

• Myslím, že moje cesty nejsou a snad ani nemůžou být pro někoho kromě mě a lidí, se kterými cestuji nijak významné – leda až je vydám knižně;)

Autor

• Už od loňského srpna se marně snažím přinutit dát nějakou formu dojmům a zážitkům z celého toho úžasného cestování, ale zatím jsem se kromě fotek a komentářů k nim nezmohl ani na jedno promítání..

Osobní poznámka

• Kdybych sem měl napsat všecko to, co se výše nevešlo, jednalo by se přesně o to, co jsem už několikrát chtěl dát dohromady a sepsat..