HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Příroda

Když se řekne Telemark, každému se vybaví lyžování. Sjíždění zasněžených horských svahů na lyžích s vázáním s volnou patou v táhlých obloucích, nebo doskok skokanů na lyžích do elegantního postoje. Tato lyžařská technika se začala používat kolem roku 1870 na svazích jižního Norska v oblasti Telemark, podle které je tento způsob jízdy pojmenován. Nechci vás učit tento oblouk na kajaku. To určitě ne.

Telemark se rozkládá severozápadně od Osla. Najdete tu hory, jezera, řeky a rozsáhlé lesy, zkrátka krásnou severskou přírodu. V této drsné krajině byla vybudována vodní cesta spojující vnitrozemí s mořem. Telemarský kanál začínající ve vesnici Dalen spojil řeky a jezera a dostaneme se po něm až do Skienu, ležícího na břehu moře Skagerrak.

Kanál byl budován v letech 1854 – 1892 a tato stavba byla označena ve své době za osmý div světa. Jeho celková délka je 105 km a 18 komor má převýšení 72 m. Tato vodní cesta sloužila k dopravě lidí, zvířat, zboží, a hlavně vytěženého dřeva.

Význam kanálu začal postupně upadat s rozvojem silniční dopravy, ale lodní doprava přežila díky turistice. Dnes je vyhledávanou atrakcí, jež je umocněná používáním dvou historických lodí, brázdících vody od samého vzniku kanálu. Loď Victoria je z roku 1882 a Henrik Ibsen z roku 1907. V roce 1994 obdržel Telemarský kanál ocenění EUROPA NOSTRA za práci spojenou se zachováním původní historické tváře pro následující generace.

Zima, šelmy, nebezpečí

Cena za jednodenní plavbu touto zajímavou krajinou je pro našince poměrně vysoká, jako ostatně všechno v Norsku. Proto je kanoistika k poznání oblasti ideální. Kajaků a kánoí každé léto přibývá, ale nikdy tu nebude „husto“ jako u nás na Vltavě.

Mnozí nechápou, co mě na sever táhne. Manželka se mnou nikdy nechce jet. Má představu, kterou úspěšně podporuju, že je to vlastně boj o přežití. Sever, to je přeci zima a nevlídné počasí. Nebezpeční medvědi, smečky hladových vlků, ale i karibu a los dokáže nahnat strach. Tyhle představy je třeba podpořit.

Jakmile je někde upozornění na výskyt šelem, je dobré to nafotit a poslat domů. Taková informace dokáže zajistit každoroční odjezd bez doprovodu. Dovolená z pohledu řady manželek má být u moře, v hotelu a nejlépe s plnou penzí. Dělám, že tomu rozumím, ale pojede zase beze mě.

Široko daleko nikdo

Hlavním cílem této výpravy byla dvě velká jezera v Telemarku – Bandak a Flavatnet. Už poněkolikáté se setkávám s Mírou na severu a část pobytu tu strávíme spolu. Ze švédských jezer se spolu přesouváme do Norska. Oslu se vyhneme po silnici z Drobaku do Drammenu. Za 60 NOK se dlouhým tunelem dostáváme na druhou stranu zálivu hluboko pod hladinou moře.

První noc v oblasti náhodou objevuju tábořiště u řeky s krásnou peřejí. Rychlý skok z lidnatého okolí Osla do severské přírody. Navíc svítí slunce a všechno kolem je úžasně barevné. Tak nádherné místo je škoda opouštět.

Po silnici 41 pokračujeme k městečku Kviteseid. Sjíždíme k vodě a zanedlouho nacházíme další ideální místo. Je tady i ohniště a místo na zaparkování aut. Ráno balíme do kajaků na několik dní. Chceme pádlovat do Dalenu v nejsevernějším místě jezera Bandak s tím, že se vrátíme a po doplnění zásob budeme pokračovat na jezero Flavatnet.

Severská polopenze – co les dal

Počasí je příjemné, i slunce se ukáže. Voda v jezeře je průzračná a jak se uvádí, i pitná. Pádlujeme kolem levého břehu. Často jsou tu pěkná místa na táboření. Kolem jezera je minimum obydlí, jen občas je nějaký srub příjemným připomenutím civilizace. K večeru objevujeme dokonalé místo na táboření. všude je dostatek dřeva. Oheň, trojnožka a kotlík, vaříme na ohni za každého počasí. Osvědčila se nám plachta 3 x 5 metrů, z které děláme přístřešek. Suché místo v případě deště je dar. Počasí se může změnit velmi rychle.

Ráno jsme se probudili netradičně do deštivého dne. Asi jsme ho tou plachtou přivolali. Oheň ze suchého dřeva, které jsme si večer prozřetelně připravili, máme za chvilku. Prší drobně, ale je silně zataženo. Míra je mistr kuchař a vaření si opravdu užíváme. Snídaně a večeře, to jsou hody z domácích zásob. Z místních zdrojů máme houby, borůvky, maliny a jahody. Praktikujeme polopenzi. Oběd, to by byla ztráta času.

Když prší, je nejlepší se dobře ustrojit, nasednout do kajaku a vyrazit. Pádlování za deště má své kouzlo. Opouštíme tábořiště a směřujeme do Dalenu, malé vesničky s velkým dřevěným hotelem švýcarského stylu, který byl vybudován spolu se stavbou kanálu. Dokoupíme nějaké potraviny a v informačním středisku se na internetu informujeme, jak probíhá olympiáda. Vávra má stříbrnou, to je úžasné.

Přečtěte si i další zajímavý vodácky článek Jiřího HronaVodáctví po švédsku, aneb postav si svůj vor.

Živý skanzen

Dosáhli jsme nejvzdálenějšího místa Telemarského kanálu. Teď budeme směřovat zpět k moři. Kolem jezera jsou jen tři osady – Dalen, Bandaksli a Lardal. Nejmenší, ale zajímavé Bandaksli, původně dřevařská osada, působí tak trochu jako skanzen: Několik velkých dřevěných domů a přístaviště lodní linky.

Ranní koupel v jezeře je nezbytným rituálem. Je to úžasné probuzení. Dnes už pršet nebude. Slunce si razí cestu mezi mraky ležícími nízko nad jezerem, nádherná podívaná. Balíme a jedeme zpět do základního tábora. Navečer se jedu projet na kole. Opravdu dobrá volba. Ten neopakovatelný klid, za celou cestu potkám jenom několik aut.

Další dny nás provází slunečné počasí. Chceme se dostat po jezerech Kviteseidevatnet a Flavatnet do oblasti plavebních komor.

Přírodní lázně

Po 30 km pádlování zastavujeme na krásném poloostrově. Stavíme stan a i přístřešek. Je to místo, které vystihuje Mírovo: „Jen to nejlepší je pro nás dost dobré.“ Celodenním sluncem prohřáté hladké skály se pozvolna svažují do vody. Natáhnu se tak, jak mě Pánbůh stvořil, a nahřívám tělo. To jsou lázně! I tady má slunce sílu, a navíc svítí do pozdních hodin. Je jen dobře, že představa většiny lidí spojuje sever se zimou.

Zatím tu není tlačenice a dá se respektovat pravidlo, že pokud je někdo na místě vhodném na táboření, tak už tam další nezastaví. Musí si najít místo jinde. Voda je ohřátá nad 20 °C. Koupání v průzračné vodě, to je nádhera. Počasí nám přeje, jak jsem zvyklý, když jsem v Norsku. Je to proto, že ten nahoře mě má rád, nebo mám neuvěřitelné štěstí?

Další den se dostáváme k plavebním komorám. První jsou ve Flabygd. Máme štěstí, zrovna proplouvá loď Victoria. Je to zážitek jak pro pasažéry na lodi, tak pro turisty na břehu. Kolem jezer vede značená cyklostezka a plavební komory jsou atraktivním cílem.

Od hladiny k hladině

Je s podivem, že se tak velká loď vejde do tak malé komory. Ovládání komor je stejně jako v minulosti ruční. V létě je to dobrá brigáda pro studenty. Největší atrakcí jsou plavební komory v Ulefoss, kde lodi jako po schodech překonávají největší výškový rozdíl.

Cestu do základního tábora volíme podél druhého břehu. Pohled na jezero a krajinu z jiné strany je nový a opět jedinečný. Týden v Telemarku je jen malé nahlédnutí do kraje se zajímavou historií a krásnou, jedinečnou přírodou. Dá se tady strávit mnohem delší čas a navštívit další jezera, kterých je tu hodně. Není daleko ani k fjordům, zařezávajícím se hluboko do vnitrozemí.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: