Cestopisy a reportáže

Kosovo nepatří mezi destinace obležené turisty. Jedná se o velmi mladý stát, který leckdo ani neuznal a který má neprávem velmi špatnou pověst. Není divu, když tam před necelými 16 lety zuřila občanská válka. S trochou opatrnosti se v současnosti není čeho bát. Kosované mají pro turisty otevřenou náruč a země má jistě co nabídnout.

Blížíme se k černohorsko-kosovskému hraničnímu přechodu. Dostaneme tak do pasu razítko nejmladšího evropského státu Republika Kosovo, abychom pak během následujících dní putovali po žhavém kosovsko-albánském pomezí. Napětí z očekávání dobrodružství roste. Pomalu stoupáme do sedla sevřeného mezi oblými kopci pohoří Haila. Napravo se rýsují vrcholky Prokletije.  V CD přehrávači nám do uší zní salvy samopalu z Bregovičova Kalašnikova a jen občas nás mine džíp jednotek KFOR.

„Vždyť je Hederlezi,“ bylo slyšet jako vysvětlení četných úsměvů v jindy tak demotivujícím prostředí. Lidé, kteří žijí v podprůměrných životních podmínkách, v těchto dnech uspořádali podle tradice velkou hostinu a slavili jeden z nejdůležitějších svátků balkánských Romů.