HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Moderní historie

Boje s Turky zcela skončily až v 1. polovině 20. století za tzv. balkánských válek. Na přelomu roku 1911 a 1912 Srbsko, Černá Hora, Bulharsko a Řecko vytvořily Balkánský svaz s cílem definitivně vyhnat Turky z území Evropy. Koncem roku 1912 byla osvobozena většina Balkánu a o rok později byla v Londýně podepsána mírová smlouva, která mezi vítězné země rozdělila bývalé turecké panství v Evropě a umožnila vznik samostatné Albánie. Černohorci ze zúčastnili i druhé balkánské války, při níž pomáhali Srbům v boji proti Bulharům ve sporu o Makedonii. Ta skončila roku 1913 podepsáním mírové smlouvy v Bukurešti, která potvrdila nároky Srbska, Černé Hory a Řecka na některá území osídlená Albánci, především Kosovo. Již tehdy začaly srbské snahy o vyhnání muslimů a osídlení krajiny křesťanskými novousedlíky a při albánských vzpourách Srbové pobili mnoho muslimských obyvatel. Bukurešťská smlouva však také rozhodla, že Černohorci musí Albáncům vrátit Ska­dar získaný jen za cenu velkých ztrát.

Za první světové války Černohor­ci pomáhali Srbům vyčerpaných bojem s rakouskou armádou. Srbové ustupovali zpět přes dosud neobsazené území Černé Hory do přístavů Drač a Valony, odkud byli přepraveni na řecký ostrov Korfu. Rakousko-uherské vojsko pronásledující Srby obsadilo Černou Horu i hlavní město Cetinje, odkud král Nikola uprchl do exilu ve Francii.

V říjnu roku 1918 se v Podgorici konalo shromáždění 176 zástupců černohorského lidu, které rozhodlo o připojení Černé Hory k Srbsku. Zároveň byla z trůnu odvolána dynastie Petrovićů. Ochotu vzdát se po dlouhé historii plné touhy po svobodě tak snadno nezávislosti zčásti vysvětluje averze vůči absolutistickým tendencím bývalého krále Nikoly. V období mezi první a druhou světovou válkou byla tedy Černá Hora součástí nově vzniklého nástupnického státu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS), který se roku 1929 přejmenoval na Království Jugoslávie. Jednalo se o zaostalý agrární stát, který musel při sjednocování svého hospodářství překonávat obrovské potíže. V průmyslové výrobě a zdravotnictví se země nacházela jednom z posledních míst v Evropě.

Za druhé světové války byla Černá Hora anektována Itálií a po jejím skončení zůstala členem socialistické Jugoslávie.

Členství v Jugoslávii zaostalé Čer­né Hoře přineslo jen malé výhody a mírný ekonomický pokrok. Podstatná byla pouze změna jejího statutu na republiku, která proběhla v rámci sjednocení federativní struktury země. Situace se změnila až v osmdesátých letech 20. století, kdy se černohorské pobřeží stalo vyhledávaným turistickým cílem.

Zatímco Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina po rozpadu Jugoslávie vyhlásily svou nezávislost, Černá Hora zůstala součástí dvojčlenné federace – Svazové republiky Jugoslávie, jejíž existenci roku 1992 schválily parlamenty obou států. Předtím se k otázce federace obou států kladně vyjádřili v referendu obyvatelé Černé Hory, kteří odpovídali na zajímavě položenou otázku: „Souhlasíte s tím, aby Černá Hora, jako nezávislá země, zůstala součástíspolečného státu Jugoslávie, a to ve zcela rovnoprávném postavení s dalšími republikami, které si přejí totéž?“

Téhož roku však také přišly ekonomické sankce vůči Jugoslávii, které zastavily ekonomický rozvoj Černé Hory a podlomily zejména oblast turistického ruchu, hlavního příjmu černohorského pobřeží. Ačkoliv část obyvatel Černé Hory i dnes touží po samostatnosti, zatím zůstalo jen u přejmenování svazové republiky na Srbsko a Černá Hora. Obě země by měly mít do budoucna samostatné ekonomiky, společně budou sdílet zahraniční a obrannou politiku, federálního prezidenta a parlament.

Roku 2006 mají obě země právo vyhlásit referendum, v němž se jejich občané vyjádří k otázce úplné samostatnosti. V referendu byla samostatnost Černé Hory schválena.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: