HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Lidé, zvyky, náboženství

Írán má přes 70 mil. obyvatel, z nichž 70% je mladších 30 let a třetině je méně než 15 let. Etnických Peršanů je jen polovina. Tvrdí o sobě, že jsou národem, který nejdéle ze všech na světě obývá svou zemi – již 5000 let. Pproti cca 1500 letem Slovanů v Čechách je to dost. Asi 17 mil. lidí jsou Azerové, tedy lidé stejné národnosti jako obyvatelé Ázerbajdžánu, kde jich dokonce žije méně než v Íránu. Obývají SZ část země a překvapivě se nebouří a nechtějí odtrhnout. Jazykově i etnicky jsou přitom dost odlišní od Peršanů – mají blíž k Turkům. Jsou ale na rozdíl od nich šíité.

Kurdů je 7 mil. a svůj původ odvozují od antických Médů. Dělí se do několika kmenů a obývají zejména provinci Kordestan. Jsou převážně sunnité, což spolu s jejich příslovečnou odbojností vytváří spory s vládou v Teheránu (ale v moderní historii jen konflikty nenásilné). Na rozdíl od integrovaných Azerů, udržují si Kurdové vlastní zvyky, oblečení a kulturu.

Podél Perského zálivu a hranice s Irákem žijí asi 2 mil. Arabů, které od Peršanů poznáte na první pohled podle oblečení i rysů obličeje. 1,5 mil. Lorů žije převážně kočovně v hornaté provincii Lorestan. Patří také k původním obyvatelům Persie a mluví staroperským dialektem. Nevyznávají tak konzervativní islám. Podél Kaspického moře a hranice s Turkmenistánem žije 1,5 mil. zjevně odlišných Turkmenů – barevným oblečením žen, mongolskými rysy, turkickým jazykem. Turkmeni jsou převážně sunnité. A opět 1,5 mil. lidí se hlásí k balúčské národnosti. Jsou tmavší, působí divoce, mluví balúčštinou příbuznou paštunštině, nosí jiné oblečení (šalvar kamíz) a vyznávají sunnitský islám. Obývají, zčásti stále jako nomádi, pouštní jihovýchod země. V centrálním Íránu žijí ještě menší skupiny nomádských kmenů: Bachtijárové a Kaškajové.

Protože v Íránu žije tolik národností a taky nátura Peršanů se v jednotlivých oblastech liší, dělají si navzájem legraci jedni z druhých. Všichni společně pak mají v oblibě vtipy na Turky jako je třeba tento: Jeden Turek letěl z Tabrizu do Teheránu a když letadlo přistálo, podíval se na hodinky a povídá: „Kdybych věděl, že to je jenom hodinu, tak bych šel pěšky.“

99% obyvatel jsou muslimové, z toho 90% šíitského vyznání. Dále se můžete setkat s křesťany různých směrů (celkem 250 000), jejichž kostely jsou v každém velkém městě, hlavně na západě země, zoroastriánci (kolem 50 000, hlavně v Yazdu) a Židy (asi 25 000 ve velkých městech). Svoboda těchto vyznání je dodržována, i když život v přísně islámském státě pro ně asi není obzvláště příjemný. Baháisté (asi 250 000) jsou jako dávní odpadlíci od islámu oficiálně zakázáni a pronásledováni.[/cut]

Írán byl první islámskou republikou v moderních dějinách a přikázání islámu jsou podle Ústavy nadřazena ostatním zákonům. Nad jejich dodržováním dbá policie i zvláštní mravnostně-pořádkové složky. Po pádu Tálibánu je Írán asi nejkonzervativnějším a nejpřísnějším muslimským státem. Snad jen Saúdská Arábie se mu vyrovná. Od roku 1979 se ale situace přece jenom trochu uvolnila. Při mé první cestě před deseti lety jsem například ani jednou nezahlédl pramének ženských vlasů vykukující zpod hidžábu. Dnes mívají mladé dívky šátek „frivolně“ vytažen až na temeno hlavy.[cut]

I bez tlaku vlády a duchovenstva jsou Íránci velmi nábožensky zaměření lidé. Diskuse o víře jsou pravidelnou součástí rozhovoru. Přečtěte si kapitola Náboženství na konci knihy, abyste byli „in“.

Mluvit či psát o sexuálních tématech je veřejné tabu a výsledná nevědomost je dobrým podhoubím pro vznik mnoha vtipů jako třeba tento:
Dva Íránci jeli na služební cestu do Istanbulu. Rozhodli si, že si užijí svobody a zajdou za prostitutkou. Mají ale dohromady dost peněz jen na jednu. Jí to nevadí, jen na ně naléhá, aby si nasadili kondom, protože jinak by mohla otěhotnět. Íránci souhlasí, pobaví se s ní a následující ráno odjedou domů. Za tři dny je jim oběma nějak špatně. Jeden to nedokáže déle snášet, zavolá svému kamarádovi a povídá: „Hele, já už to nemůžu vydržet. Ať si je klidně těhotná! Já už si ten kondom sundám.“

Nejvýraznějším „zvykem“ Íránců je jejich příslovečná pohostinnost. Nebuďte překvapeni, když Vás budou zvát k sobě domů na oběd, večeři nebo jen na čaj; a to bez postranních úmyslů vám něco prodat. Mohou za vás taky zaplatit v restauraci, vstupné nebo na pikniku v parku nabízet své jídlo. V místech, kde nejsou hotely, nebývá problém sehnat nocleh u někoho doma. Obzvlášť ti, kdo cestují sami, budou středem pozornosti a mnoho Íránců se nabídne jako doprovod. Jestliže jste hoštěni u někoho doma, dejte mu nějaký malý dárek. Přitom nezapomeňte, že slušně vychovaný Íránec nejprve nabídku ze zdvořilosti třikrát odmítne, než ji může přijmout. Stejně byste měli reagovat vy. Tento zvyk je důležitý pro chudé lidi, protože jim dává šanci zachovat si tvář – nabídnou hostům např. jídlo, kterého mají sami málo, ale oni odmítnou a tak se hostitel nemusí cítit nezdvořile. Někdy od vás prodavač ze zvláštní zdvořilosti odmítá přijmout peníze za nakoupené zboží, ale vy byste měli vytrvat a ne toho hned využít a bez placení zmizet. Dopustili byste se tím ani ne tak krádeže jako spíše hrubé urážky.

Avšak jako kdekoliv na světě, i v Íránu se lidé pod tlakem stále masovějšího turismu mění. Nejpohostinnější lidi najdete v místech, kam turisté jezdí málo. V často navštěvovaných městech jako je Esfahan jsou už místní turismem trochu „zkažení“.[/cut]
Průměrný Íránec je nadobyčejně zdvořilý. Projevuje se to chováním, oblékáním i v běžné mluvě. Člověk, se kterým jsem strávil několik hodin v jednom autobuse, mi po dvou měsících napsal dopis začínající slovy: „Nejdražší milý příteli, stále v hloubi srdce vzpomínám na naše vřelé setkání, které pro mne bylo tím nejpříjemnějším potěšením a radostí …“. Nebylo jednoduché přesvědčit manželku, že jsme spolu jen konverzovali o běžných věcech.

Zájmy a zvyky městských a vesnických Íránců se od sebe mohou diametrálně lišit. Městská mládež, hlavně z vyšších a středních tříd, nosí módní džíny, poslouchá Madonu, sleduje nejnovější hollywoodské trháky v satelitní televizi a schází se na domácích večírcích, kde se občas objeví i pašovaná vodka či víno. Z vlastní zkušenosti vím, že toto chování je spíše výrazem vzdoru vůči současné vládě a povrchovým nátěrem, pod kterým se skrývají patriotičtí a hodně konzervativní věřící lidé, silně vyznávající islámské hodnoty. Venkovanům jsou tyto „vymoženosti“ nedostupné a jejich nejčastější zábavou je prostě klábosení u čaje a procházení se. Město i venkov jsou postiženy drogami, na kterých je závislých až 1 mil. lidí, přestože vláda s tímto problémem bojuje. Na veřejnosti se ale se s drogamiprakticky nesetkáte, protože dealerství i užívání drog může být trestáno smrtí.

Íránci žijí politikou a náboženstvím a s vámi budou nejčastěji diskutovat právě o těchto tématech. Někteří drsně kritizují poměry („Chameneí je fašista“), jiní vyznávají spiklenecké teorie („naši islámskou revoluci platila CIA“) a další budou rozebírat odlišnosti a podobnosti islámu a křesťanství. Měli byste znát hlavní postavy íránského systému, protože i ti, kdo neznají ani slovo anglicky se vás budou posunky ptát na názor: Chomejní – dobrý nebo špatný? Amerika – dobrá nebo špatná? Tálibán – dobrý nebo špatný? Izrael – dobrý nebo špatný? atd. Pamatujte na to, že kritizovat islám jako takový je absolutně nepřípustné. Kritikou režimu a vládnoucích osob můžete také svému íránskému příteli způsobit problémy, vyskytne-li se nablízku někdo, kdo by ho mohl udat nebo mu jinak znepříjemnit život.

V souladu s přikázáními islámu i s dávnými perskými zvyky musí být ženy zahalené, s povinným šátkem na hlavě, dlouhými nohavicemi i rukávy. Samozřejmě přiléhavé oblečení je absolutně nepřípustné. Mnoho Íránek chodí výrazně nalíčených a zpod černých plášťů jim vykukují džíny a módní kabelky. Muži mohou nosit v poslední době tričko (ale ne tilko ani šortky). Tyto pokyny platí i pro cizince.

Fyzický kontakt na veřejnosti je zapovězený, jen nejnáruživější milenci v liberálních městech se výjimečně drží za ruku. Muži a ženy jsou na mnoha veřejných místech od sebe odděleni – v autobusech, mešitách, restauracích a úřadech. Na starých domech dokonce najdete na dveřích dvě klepátka. Zaklepete-li tím vlevo, přijde otevřít muž, vpravo je klepátko pro ženy. Je třeba pochopit, že s touto separací pohlaví mnoho Íránců souhlasí a nedovedou si představit, že by to bylo jinak. Jeden můj přítel ze středního Íránu byl například šokován tím, že vím, jakou barvu mají vlasy mé přítelkyně. Byl z vesnice a všechny dívky kromě jeho příbuzných viděl vždy zahalené. A vysokoškoláci z bohatých teheránských rodin se zase zajímali, jestli se u nás muž a žena před svatbou líbají. Musím říct, že po mé krátké přednášce o průměrném Čechovi, který má před manželstvím několik jiných sexuálních partnerů, klesla naše image někam na úroveň staré prašivé feny.[cut]
Za neslušné se považuje, když muž na ulici osloví cizí ženu. Třeba i na dotaz, kde je pošta, nedostane žádnou odpověď. Sám jsem to několikrát zkoušel a je to, jako byste mluvili do vzduchu. Na venkově tím dokonce můžete vyprovokovat přítomné muže k nepříjemné reakci. Žena, která osloví cizí muže na ulici, bude nejspíš považována za lehkou. I u někoho doma na návštěvě, by neměl muž oslovovat přítomné ženy přímo, ale jen prostřednictvím jejich mužského příbuzného. Neřeknete tedy třeba „Děkuji, uvařila jste to výborně!“, ale „Děkuji, Vaše manželka to uvařila výborně!“.

Asi díky tomu, že polovinu země tvoří pouště, milují Íránci květiny. Záhony, zejména růží, jsou na každém dvoře či náměstí.

Bizarním zvykem je také nevybalovat věci z igelitových obalů, v nichž byly zakoupeny. Můžete být například posazeni na křesla stále potažená igelitem a oblepená nálepkama jako „SLEVA 20%“, přestožte zjevně nejsou nijak nová.
Šachy v podobě, v níž se hrají dnes, byly vymyšleny v Persii, ale dnes tu nijak zvláště oblíbené nejsou.

Gramotnost je přes 80%, nadprůměr na Blízkém východě. Platy učitelů nebo běžných úředníků se pohybují kolem 3-5000 Kč. Nezaměstnanost nelze poměřovat evropským pohledem, ale pravdou je, že mnoho Íránců žije v chudobě a z jednorázových, špatně placených prací. Mnoho z nich se proto snaží odejítna Západ (z ekonomických i politických důvodů), zejména do USA a Kanady, kde žijí silné íránské komunity. V zahraničí dnes žije přes 5 mil. Íránců a odliv mozků pokračoval v posledním desetiletí tempem přes 100 000 ročně. I Česká republika je přijatelná a nejspíše se vás zeptají, jestli byste jim nemohli pomoc se k nám dostat, poslat pozvání, sehnat místo, stipendium atd.

Na WC obvykle nebývá papír, ale voda. K umývání pozadí se používá levá ruka, která se proto považuje za nečistou. Pravou rukou se jí. Hamamy, tedy veřejné lázně nechybí v žádném větším městě.

Šíitský islám

Rozkol mezi ranou muslimskou obcí nastal záhy po smrti proroka Muhammada, který nezanechal mužského potomka ani nejmenoval svého nástupce. Většina muslimů po jeho smrti rozhodla, že prorokovým nástupcem má být vážený a schopný muslim z rodu Kurajšovců. Zvolili za svého chalífu (náměstka Božího) Abú Bakra. Menšina muslimské obce s touto volbou nesouhlasila a tvrdila, že jediný možný a právoplatný nástupce proroka je jeho bratranec a zeť Alí a pak jeho potomci. Začali se nazývat šíat Alí, tj. strana Alího, odtud šíité. Většina se drží tradice sunny, proto se nazývají sunnité.

Na počátku byl toto jediný rozdíl mezi sunnou a šíou. Avšak během let došla šía mnoha změn a vyvinula se ve složitý dogmatický systém a rozštěpila se v množství sekt. Její největší odnož – šía dvanácti emámů, je oficiálním státním náboženstvím v Íránu.

Po Alím měli vládnout jeho potomci, kteří jsou nazýváni emámové. Poslední, dvanáctý emám zmizel v dětském věku v jeskyni u Samarrá, stal se skrytým emámem. Nikdo jiný než emámové nemá právo vládnout, a tak každá světská vláda je nelegitimní. Vláda je možná pouze jako zástup za skrytého emáma, který jednou vyjde ze skrytosti. Než se tak stane, tak jej zastupují islámští duchovní, kteří dokáží nejlépe interpretovat emámovu vůli.

Zoroastrismus (mazdaismus, pársismus)

Zakladatelem tohoto náboženského systému byl prorok Zarathuštra. Udává se že žil v 6. století př. Kr., i když je to pouze předpoklad. Podle filologického rozboru textů se vědci přiklání k názoru, že jeho učení je starší, snad až ze 2. tisíciletí př. Kr.

Kolem přelomu letopočtu se stal většinovým náboženstvím Persie, která v tehdejší době zahrnovala nejenom území dnešního Íránu, ale i Střední Asie, části Afghánistánu a Iráku.

Zoroastrismus je dualistickou náboženskou soustavou. Jediné nesmrtelné božstvo je Ahura Mazda, moudrý a spravedlivý vládce, který odměňuje dobro a trestá zlo. Proti němu vystupuje zlý duch Angra Mainju, později zvaný Ahriman. Ahriman si z vlastní vůle zvolil cestu zla. Neustále s Ahura Mazdou zápasí, tento dualismus dobra a zla, světla a tmy, se ve světě neustále projevuje. Po boku Ahura Mazdy vystupují síly dobra, na straně Ahrimana stojí síly zla.

Člověk má svobodnou vůli přiklonit se na stranu dobra, nebo zla. Podle toho bude po zásluze odměněn, nebo potrestán. Po smrti bude lidská duše souzena a přijde buď do domu hymnů (ráje), kde bude přebývat s Ahura Mazdou a jinými spravedlivými bytostmi, nebo bude odsouzena do pekla. Možnost svobodné volby je v zoro-astrovském náboženství velmi důležitým momentem.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: