S koloběžkou na Island? Proč ne! Povídání o tom, jak jsem se vydala sama poprvé se svou koloběžkou na expedici na to nejméně vhodné místo pro koloběh. Expedice do země vichru, krvelačných ptáků a strmých kopců. Ale taky do země dechberoucích výhledů za každou zatáčkou, horkých jezírek, vodopádů, papuchalků a mnoho dalšího.
V červenci 2018 jsem se vydala na svoji první velkou cestu s koloběžkou a rovnou na Island. V počasí připomínajícím náš prosinec jsem projela severní část ostrova kolem kaňonu Ásbyrgi, údolím Vesturdalur a kolem nejmohutnějšího Evropského vodopádu Dettifoss. Poté jsem se přesunula do oblasti Západních fjordů, kde jsem strávila většinu času. Tak, jak je tato část Islandu nejkrásnější, tak je snad i nejdrsnější. Asfalt tady moc nečekejte, ani hezké počasí. Vítr vás bude shazovat na zem a naštvaní ptáci se vám budou snažit dostat “pod přilbu”. Cesta vede hned do prudkého kopce, hned zase z něj a vytřepe vám z těla i poslední zbytky tepla. Ale za jiné místo bych neměnila. Námahu i trable vynahradily nádherné výhledy do fjordů, minimum lidí – ať už místních nebo turistů, nekonečné noční ticho a horké prameny uprostřed přírody. Potkala jsem se s polární liškou a na kajaku se plavila fjordem společně s tuleni a papuchálci mi létali kolem hlavy. V Litli Bær jsem si dala nejlepší wafle na ostrově a u Ísafjörðuru jsem vystoupala nad fjordy a opalovala se na písečné pláži. Potkala jsem spoustu úžasných lidí z celého světa. Island zkrátka bude mít místo v mém srdci už navždy.
Veronika Jiříčková
Nejsem žádný velký cestovatel. Mám prostě jen „neklidné nohy“, které mi nedají spát a nutí mě objevovat krásy naší planety. S koloběžkou jsem se vydala nejen na Island, ale i na poutní cestu Via Francigena v Itálii nebo jsem obkroužila naši zemi kolem dokola. Zamilovala jsem si naše sousední Polsko se vším všudy a na národní parky Litvy nedám dopustit, stejně tak na kouzelné kopce Jeseníků.
