Lukáš: Představa 103 dní po boku mé manželky u mě doteď vyvolává sevření hrudníku. Mnoho poutníků vyráží s cílem najít smysl života. Já měl laťku níže, dojít a hlavně přežít! Povím vám o tom, jak se to nakonec povedlo, o tom, jak Janča vynalezla nový sport – vrh krosnou, o tom, jak posunula hranici své vlastní nesnesitelnosti, ale i o těch hezčích věcech, mezi které bych psaní knihy ve dvou rozhodně nezařadil!
Jana: Vždycky jsem chtěla na pouť do Nepálu a často o tom vyprávěla Lukášovi. On ale zásadně vstřebává pouze polovinu informací, které mu říkám. V hlavě mu utkvělo slovíčko „pěšky“ a začal plánovat pouť do Santiaga! Hodinky, holinky… vždyť je to jedno. Dali jsme výpověď, měli svatbu a čtyři dny na to jsme vyrazili. „Navigátorův“ orientační smysl selhal už u Brna, ale říct jsem mu to nemohla. Jak se mi podařilo ho nezabít, když v noci snědl poslední kostičku čokolády? Jak jsem zvládla jeho obsesivní sbírání razítek? A jak se mi usínalo u rozmáčející se hromady hnoje? Prásknu všechno!
Jana a Lukáš Hanušovi: Oba máme dvě ruce, dvě nohy a hlavu plnou blbostí. No a když tyhle všemožné blbosti Lukáš může plánovat, tak je v sedmém nebi. Já zase za nimi jdu hlava nehlava. A tak už jsme společně nachodili tisíce kilometrů, strávili stovky nocí ve stanu, projeli desítky zemí a do jedné se na několik let i odstěhovali. Jestli nám to naše dobrodružství šlo nebo nešlo, ať posoudí budoucí generace.
Vstupenky ZDE – doporučujeme koupit online s předstihem
