Článek je pro ty cestovatele do Peru, kteří se nechtějí stát součástí organizované skupiny, přizpůsobovat se a ještě za to platit peníze. Šli jsme dva (já a syn), konec června začátek července 2014. Původní záměr byl najít v Čechách ještě nějaké parťáky, což se nepovedlo, ale ukázalo se, že ve dvou je to naprosto v pohodě. Za 3 týdny jsme si najali jedinou průvodkyni v jednom muzeu, jinak vše absolvovali sami. Samozřejmě, že od průvodců se můžete dozvědět leccos zajímavého, na druhé straně, zavázat se být s někým na několik dnů, má také své potenciální obtíže.
I cesty s průvodcem lze řešit několika způsoby:
a) Objednat předem organizovanou výpravu podle vyhlašovaných termínů cestovních kanceláří – nejméně vhodná varianta – půjdete s velkou skupinou vysoce organizovaným způsobem. Potkali jsme takovou skupinu asi 100 lidí na hostině v jednom kempu, peklo.
b)Dohodnout se na místě (Areqiupa a Cuzco), treky nabízí spousta kanceláří – půjdete s menším, případně zvoleným počtem lidí.
c)Pomoc lze získat i přímo v horách, od lidí a oslů, co budete potkávat
Poplatky
Pro vstup na území Colca kaňonu se nyní platí nekompromisně 70 Sol / osobu, i studenta, vybírají to už v autobuse cestou do Cabanaconde, na mostech dole v kaňonu to kontrolují.
Autobus Arequipa – Cabanaconde (6 hodin) 17 Sol
Salkantai trek bez poplatku.
Machu Picchu 130 Sol, student 70 Sol, doporučuje se koupit den předem, příplatek cca 10 Sol pro výstup na vrchol hory Machu-Picchu (to je ta vyšší, 600 m výškově nad MP). Doporučuje se koupit den předem v Aquas Calientes u náměstí na oficiálním info-středisku. Vstupenka je na určenou osobu a den.
Asi nejdražší vlak na světě z Machu Picchu na elektrárnu (11 km) 20 USD, do Olaytantamba (40 km) 60 USD. Vlaky jsou ale, jak se zdá, luxusní.
Často vás ale budou stavit na různých kontrolních stanovištích, kde budte muset zapsat jméno, číslo pasu atd. Ocenili jsme to, protože lze pak řešit, když dojde k něčemu vážnému.
Španělština
Začali jsme se učit 3 dny před odjezdem. Já číslovky do 100, syn základní fráze. Na pomoc byl užitečný Off-line slovník Google v telefonu i s mluveným audio výstupem. Šlo to, ale samozřejmě na popovídání to nebylo. V hostalech často mluví aspoň trochu anglicky, nebo vám někdo z turistů pomůže.
Mapy
Největším trumfem pro obě zmíněné destinace byly MapsWithMe na telefonu, stažené z Google-play za 5 USD. Jsou v nich všechny pěší cesty, kempy, i chatrče s občerstvením (pozor, až při detailním zoomu). Velmi přesné, párkrát jsme podle GPS ověřovali odchylku od trasy 50 m. Telefon v režimu letadlo bez spuštěných pařmenských aplikací, s mapami a GPS ve stand-by režimu vydržel bez problému více než týden. Pozor, nelze se spoléhat, že všechny „restaurace“ a „občerstvení“ jsou funkční. V Colca kaňonu také uvidíte do detailu všechny cesty a cestičky z výšky z protějšího svahu, jednou jsme použili fotku z druhé strany k nalezení žádané pěšiny. Salkantai trek je celkem dobře značený, neoznačená rozvětvující se cesta se často za chvíli znovu spojuje.
Jinak platí poučka jednoho poutníka: „Follow the shits“ Hlavní trasy jsou vytížené dopravou osly a mulami, kteří po sobě nechávají bezpečné orientační značení.
Nezažili jsme mlhu nebo nějaké kruté počasí, takže je třeba tyto informace brát jen jako jednu zkušenost.
Koupili jsme v Arequipě „super“ mapu Colca kaňonu a okolí, bohužel značně nepřesnou, jako by jednotlivé vrstvy mapy neseděly. Když je vesnice ve skutečnosti na opačném břehu řeky, než na mapě, to je v kaňonu dost zásadní vada.
Voda
Nutné mít s sebou desinfekci vody. Spoléhat se na často se vyskytující místní lidi nebo stánky, kde se prodává voda, je riskantní, navíc tím dost ušetříte. Litr vody v samoobsluze 1,50 Sol, Litr vody někde na hřebenech 6 Sol.
Na jižní svah Colca kaňonu (ten směrem ke Cabanoconde) pere usilovně slunce a je totálně vyprahlý. Snad jen cesta z Oázy do Cabanaconde má na cestě nějaký vodopád, nešli jsme tam. Na výstup ze dna kaňonu nahoru aspoň 3 litry na osobu. Všude jinde stačí rezerva dva litry, také podle desinfekce, jakou má aktivační dobu. S doporučením „Hodně pijte“ můžete vypít i násobek, 10 l kanystr ale asi nést nechcete.
Kempovací potřeby, vařič
Propanbutanovou bombu raději do letadla neberte, koupíte ji tam. V Cuzcu v mnoha krámcích nad náměstím Plaza de Armas. Ostatní vybavení, co vám případně někdo ukradne, také. Zloděje jsme ale nepotkali (kromě psů), naopak, dvakrát jsme něco ztratili a v obou případech se to našlo.
Jídlo
Vločky, celozrnný chléb, salám apod. na cestu jsme nakoupili v Cuzco v drahé samoobsluze v ulici Ruinas, resp. Santa Catalina Ancha, asi specializované na turisty. Salám a sýr nám následně ukradl pes. Jinak tyto typy pokrmů jsme moc neviděli. V kempech a hostalech vám zpravidla ochotně uvaří, menu i s polévkou za 10 až 20 Sol za osobu, typicky nějaký plátek masa (kuře, vepřové, hovězí, alpaka) s hranolky a rýží, pizza, pasta apod.
Přenocování
Na Salkantai trek samozřejmě stan, jinde se obejdete i bez něj, pro nás dva lidi bylo vždy někde místo, když bylo potřeba. Noční a ranní teploty se hodně mění s výškou, 2000 mnm = teplo, 4000 mnm = ranní mráz. Zase – je to jedna zkušenost.
Doprava
Autobus, Collectivo (minibus), Taxík. Jízdní řády jsou jen na dálkové trasy, na nádraží se prodávají rezervace. Dopravu mezi vesnicemi a městy zajišťují Collectiva – 9 až 12 místná auta, do kterých se vejde až 17 lidí. Funguje to perfektně, když se sejdou lidi, auto odjede. Počkat 1 hodiny až hodinu tady pro nikoho není problém a pro vás jistě také ne. Jen je potřeba se doptat místa, odkud se podle místního zvyku jezdí (obvykle neoznačené). Z Cuzco do Molepaty se odjíždí na konci ulice Arcopata.
Výšky a závratě
Treky v Peru nejsou pro ty, kteří výrazněji trpí závratěmi. Týká se jak pěších tůr, tak cest auty na strmých cestách ve skalách nad propastmi. Zdálo se mi, že na rozdíl od Inků se současní stavaři netrápí tolik zpevňováním cest, jsou založené často na nasypaném svahu. Viděli jsme mnoho poměrně čerstvých sesuvů, ale žádné nehodě jsme přítomni nebyli.
Přeji vám hodně krásných chvil na cestách.
Ahoj Vláďo, moc pěkný příspěvek. Jsou to zkušenosti k nezaplacení. Chystám se do Peru a tyto rady člověk většinou ocení až tam, kdy si člověk vzpomene, že je moc rád, že si vzal to či ono tak jak Vláďa. Díky moc a přeji krásné cestovatelské zážitky
Lenka